ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.8.2012.1
sp. zn. 11 Tvo 8/2012-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. května 2012 stížnost obviněné I. B. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. 5 To 25/2012, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněné I. B. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 29 T 7/2011, byla obviněná I. B. uznána vinnou pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1 a §140 odst. 1 tr. zákoníku, za který jí byl podle §140 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou a současně jí bylo uloženo ochranné léčení protialkoholní v ambulantní formě.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 5 To 25/2012, zamítl. Dříve, než tak rozhodl, však dne 1. 3. 2012 obviněná požádala o propuštění z vazby na svobodu. O její žádosti rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. 3. 2012 podle §71a tak, že ji zamítl.
Proti tomuto usnesení podala obviněná stížnost, ve které uvedla, že jeho odůvodnění neobsahuje zákonem stanovené náležitosti. Vlastní odůvodnění sestává podle obviněné ze šesti nepřiléhavých vět. Tvrzení soudu, že je stíhána pro pokus zvlášť závažného zločinu, za který jí byl nepravomocně uložen vysoký trest, neodůvodňuje podezření ze spáchání činu, pro který je stíhána. Pokud soud tvrdí, že spáchání trestného činu je odůvodněno výpověďmi svědků zasahujících na místě činu a vznik zranění poškozeného je objektivizován znaleckým posudkem, namítá obviněná, že tito svědkové uvedli jen to, co jim poškozený řekl před zahájením trestního stíhání bez náležitého poučení v afektu, pod vlivem alkoholu a duševní nemoci. Před soudem pak poškozený naopak vypověděl, že mu obviněná zranění nezpůsobila. Obviněná připouští, že se trestné činnosti měla dopustit v době, kdy byla podmíněně propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody, který jí byl uložen rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. 3 T 273/2008, pro pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §222 odst. 1 tr. zák. (č. 140/1961 Sb.), jehož se dopustila tím, že bodla poškozeného L. B. do břicha. V tomto odsouzení však k její škodě soud nezohlednil předchozí zavrženíhodné jednání poškozeného vůči ní, podle stávající právní úpravy by čin byl kvalifikován jako přečin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky. Nejedná se proto o obdobný trestný čin. V ochranném protialkoholním léčení čin obviněná nespáchala, neboť jeho výkon byl již ukončen, přesto sama dobrovolně nastoupila ambulantní protialkoholní léčení a jeho podmínky dodržovala, dne 6. 12. 2010 se jednalo o exces.
Obviněná také nesouhlasí s názorem soudu, že nemá žádné podstatnější osobní, pracovní či jiné vazby k místu, kde se zdržovala před omezením svobody. Od narození žije ve Vsetíně. Sdílí společnou domácnost se svým druhem (poškozeným), ve Vsetíně má zajištěnou práci a nezbytnou zdravotní péči. V žádném případě nemá v úmyslu se trestnímu stíhání vyhnout a ponechat na sobě břímě vysokého trestu odnětí svobody. Odsouzení soudem prvního stupně považuje za absurdní a udělá vše pro svou očistu před soudem. V odůvodnění napadeného usnesení jí také chybí konkrétní důvody, proč není možné dosáhnout účelu vazby jiným opatřením.
Dále obviněná poznamenává, že rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, o vazbě ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. 29 T 7/2011, bylo podle jejího názoru učiněno nepříslušným soudem, neboť trestní věc již byla v odvolacím řízení. Konečně pak také obviněná uvádí výhrady k trvání trestního řízení, ve kterém podle jejího názoru došlo k neodůvodněným průtahům.
Závěrem své stížnosti obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení a sám rozhodl tak, že se obviněná propouští z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Vrchní soud v Olomouci zamítl dne 6. 3. 2012 podle §71a žádost obviněné o propuštění z vazby na svobodu, v zápětí však dne 21. 3. 2012 zamítl také její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl obviněné uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. V současné době se obviněná nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Spis byl Nejvyššímu soudu předložen dne 24. 4. 2012, tedy poté, co Vrchní soud v Olomouci rozhodl ve věci samé. Rozhodnutí o stížnosti proti napadenému usnesení tak postrádá praktický význam.
Přesto Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněné nejsou důvodné. Jak vyplývá z napadeného usnesení, obviněná byla trestně stíhána a v době rozhodování vrchního soudu soudem prvního stupně nepravomocně shledána vinnou pokusem zvlášť závažného úmyslného zločinu, za který jí byl uložen vysoký trest, a již samotnou hrozbu vysokým trestem lze považovat za odůvodnění tzv. útěkové vazby [naposledy byly u obviněné usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. 29 T 7/2011, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. 5 To 16/2012, shledány důvody vazby podle §67 písm. a) a c) tr. ř.]. Soud prvního i druhého stupně dospěly k závěru o vině obviněné pokusem trestného činu vraždy a není proto třeba na tomto místě rozvádět, že v době rozhodování vrchního soudu bylo dáno důvodné podezření, že obviněná tento čin spáchala. Její argumentace ostatně ani nebyla způsobilá závěr o takovém podezření vyvrátit a směřovala do oblasti hodnocení důkazů.
Rovněž námitky proti předchozímu odsouzení nemohou vyvrátit skutečnost, že i dřívější odsouzení se týkalo obdobné trestné činnosti. Vrchní soud pak v odůvodnění svého usnesení netvrdí, že se obviněná dopustila činu v době výkonu ochranného protialkoholního léčení, ale že jí toto bylo uloženo, přesto byla v době činu pod vlivem alkoholu. Léčení se u ní tedy evidentně minulo účinkem. Hrozba opakování trestné činnosti vyplývá nejen z předchozího odsouzení obviněné pro obdobnou trestnou činnost, ale i ze samotné stížnosti obviněné, konkrétně z jejího tvrzení, že sdílí s druhem (poškozeným) společnou domácnost a plánuje s ním společnou budoucnost. Z argumentace napadeného usnesení pak také zřetelně vyplývá, že vazbu nebylo v případě obviněné možné nahradit jiným opatřením. Nejvyšší soud nesdílí ani názor obviněné, že se jednalo o skutkově jednoduchou věc a řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu.
Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci i jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněné I. B. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch