ECLI:CZ:NS:2012:11.TZ.30.2012.1
sp. zn. 11 Tz 30/2012-32
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. 4. 2012 v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2010, sp. zn. 14 To 381/2010, jímž byla zamítnuta stížnost obviněného R. M. do usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 6. 2010 sp. zn. Pp 80/2004 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2010, sp. zn. 14 To 381/2010, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo v ustanovení §406 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného R. M..
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2010, sp. zn. 14 To 381/2010, jakož i usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. Pp 80/2004, se ruší, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Nymburce se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 5. 2004, č. j. Pp 80/2004-37, bylo podle §61 odst. 1 písm. a) tr. zákona rozhodnuto, že se obviněný R. M. podmíněně propouští z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen v trvání 3 roků rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 1 T 63/1998. Podle §63 odst. 1 tr. zákona byla stanovena zkušební doba v trvání 3 roků, a to za současného vyslovení dohledu podle §26a, §26b tr. zákona. Usnesení nabylo právní moci téhož dne.
Usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 6. 2010, č. j. Pp 80/2004-113, bylo podle §91 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto, že obviněný R. M. vykoná zbytek trestu odnětí svobody z trestu, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 1 T 63/1998, v trvání 3 roků, ze kterého byl podmíněně propuštěn výše citovaným rozhodnutím Okresního soudu v Nymburce.
Stížnost obviněného do tohoto usnesení byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2010, č. j. 14 To 381/2010-123.
Proti tomuto usnesení podal ve prospěch obviněného R. M. stížnost pro porušení zákona ministr spravedlnosti.
Uvádí v ní, že tímto usnesením byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §406 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného R. M..
V době po tom, co byl obviněný R. M. z výkonu trestu podmíněně propuštěn, vydal na něj Okresní soud v Opavě ve věci sp. zn. 19 T 118/2007 dne 5. 2. 2010 evropský zatýkací rozkaz, na jehož základě a z podnětu rozhodnutí Soudu v Amsterdamu ze dne 28. 5. 2010 byl obviněný dne 7. 6. 2010 předán do České republiky k výkonu trestu odnětí svobody v délce 4 roků, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 11. 2008, sp. zn. 19 T 118/2007. Přestože Okresní soud v Nymburce byl Národní centrálou SIRENE písemně upozorněn na předání obviněného z titulu evropského zatýkacího rozkazu a na nezbytnost respektování zásady speciality, došlo shora uvedeným usnesením k rozhodnutí o výkonu zbytku trestu, aniž se soud řešením této otázky zabýval. Okresní soud přes výzvu Národní centrály SIRENE ze dne 28. 4. 2010 a 5. 5. 2010 nevydal na obviněného evropský zatýkací rozkaz.
Vzhledem k tomu, že trestné činnosti, pro niž obviněný vykonával trest, ze kterého byl následně Okresním soudem v Nymburce dne 27. 5. 2004 podmíněně propuštěn, se dopustil v letech 1997 až 1998, není sporu o tom, že rozhodnutí o výkonu zbytku trestu odnětí svobody se týká trestné činnosti, na niž shora citované ustanovení §406 odst. 1 tr. ř. dopadá. Jakékoli omezení osobní svobody, ať už vazbou či výkonem trestu odnětí svobody je tedy – není-li splněna některá z podmínek upravených ve stejném ustanovení pod písmeny a) až f) – vyloučeno. V rámci přezkumu postupu soudů obou stupňů existence žádné z uvedených podmínek zjištěna nebyla. Okresní soud v Nymburce přesto o výkonu zbytku trestu odnětí svobody rozhodl a jeho pochybení nenapravil ani Krajský soud v Praze jako soud stížnostní, když nesplnil řádně svou přezkumnou povinnost.
Ministr spravedlnosti proto závěrem stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2010, sp. zn. 14 To 381/2010, byl porušen zákon v ustanovení §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. Pp 80/2004, v ustanovení §406 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného R. M., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadená usnesení zrušil a zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. A dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a Okresnímu soudu v Nymburce přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodu v ní uvedených, jakož i řízení předcházející, a shledal, že zákon byl porušen v rozsahu a z důvodů, které ministr spravedlnosti vytýkal.
Ze spisu Okresního soudu v Opavě sp. zn. 19 T 118/2007 Nejvyšší soud zjistil, že tímto soudem byl vydán dne 5. 2. 2010 evropský zatýkací rozkaz, na jehož základě a z podnětu rozhodnutí Soudu v Amsterdamu ze dne 28. 5. 2010 byl obviněný dne 7. 6. 2010 předán do České republiky k výkonu trestu odnětí svobody v délce 4 roků, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 11. 2008, sp. zn. 19 T 118/2007. Evropský zatýkací rozkaz, jakož i rozhodnutí o předání se týkaly pouze trestné činnosti, za kterou byl uložen uvedený trest odnětí svobody.
Podle §406 odst. 1 tr. ř., ve znění v době, kdy bylo vydáno usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 6. 2010, č. j. Pp 80/2004-113, o tom, že obviněný R. M. vykoná zbytek trestu odnětí svobody z trestu, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 1 T 63/1998, ze kterého byl podmíněně propuštěn, osobu, která byla předána z jiného členského státu, nelze stíhat, omezit její osobní svobodu či ji osobní svobody zbavit pro jiný trestný čin spáchaný před předáním než ten, pro který byla předána. Výjimky tvoří jen následující situace:
a) předaná osoba po svém propuštění z vazby, z výkonu trestu odnětí svobody nebo z ochranného opatření spojeného s omezením či zbavením osobní svobody neopustila do 45 dnů území České republiky, přestože ho mohla opustit nebo se na území České republiky vrátila poté, co ho opustila,
b) za tento jiný trestný čin nelze uložit trest odnětí svobody nebo ochranné opatření omezující osobní svobodu, nebo vydat zatýkací rozkaz,
c) předané osobě hrozí uložení pouze peněžitého trestu nebo trestu obecně prospěšných prací, přestože je lze za zákonem stanovených podmínek přeměnit na tresty odnětí svobody,
d) předaná osoba souhlasila s předáním do České republiky a vzdala se práva na uplatnění zásady speciality,
e) předaná osoba se po svém předání výslovně vzdala práva na uplatnění zásady speciality vůči určitým trestným činům spáchaným před svým předáním,
f) příslušný orgán předávajícího státu, který osobu předal, udělil souhlas se stíháním předané osoby pro další trestný čin spáchaný před jejím předáním.
Podle odst. 2 ustanovení §406 tr. ř. prohlášení podle odstavce 1 písm. e) učiní osoba před soudem do protokolu za přítomnosti obhájce. Toto prohlášení nelze vzít zpět. Soud je povinen poučit předanou osobu o důsledcích vzdání se práva na uplatnění zásady speciality podle odstavce 1. Příslušným k řízení podle odstavce 1 písm. e) je soud, který vydal evropský zatýkací rozkaz, v přípravném řízení na návrh státního zástupce. Soud o obsahu tohoto prohlášení informuje příslušný orgán předávajícího státu.
Podle odst. 3 ustanovení §406 tr. ř. má-li být osoba stíhána pro jiný trestný čin spáchaný před předáním než ten, pro který byla předána, a nejsou zde důvody podle odstavce 1, podá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem předseda senátu žádost o souhlas se stíháním pro jiné trestné činy. Pro žádost se použije §405 obdobně.
Lze plně souhlasit s názorem ministra spravedlnosti, že není sporu o tom, že rozhodnutí o výkonu zbytku trestu odnětí svobody se týká trestné činnosti, (rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 1 T 63/1998), na niž shora citované ustanovení §406 odst. 1 tr. ř. dopadá. Jakékoli omezení osobní svobody, ať už vazbou či výkonem trestu odnětí svobody je tedy – není-li splněna některá ze shora uvedených podmínek upravených ve stejném ustanovení pod písmeny a) až f) – vyloučeno. Stížnost pro porušení zákona také důvodně uvádí, že ze spisového materiálu a ostatně ani z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů existence žádné z uvedených podmínek nevyplývá. Zde je možno poukázat zejména na sdělení Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 4. 2011 (soudu, který byl tehdy příslušný pro učinění prohlášení předané osoby ve smyslu §406 odst. 1 písm. e) tr. ř.), že po vydání obviněného R. M. z Holandska, na základě evropského zatýkacího rozkazu tímto soudem vydaného, nebylo uplatnění zásady speciality s obviněným jako předanou osobou nijak řešeno. Ze správy Policejního prezidia ČR- Národní centrála Sirene ze dne 28. 4. 2010 je zřejmé, že Okresní soud v Nymburce byl o připravovaném předání odsouzeného R. M. na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného Okresním soudem v Opavě informován i s tím, že zadržená osoba nesouhlasí se zkráceným předávacím řízením. Okresní soud v Nymburce přesto o výkonu zbytku trestu odnětí svobody rozhodl a jeho pochybení nenapravil ani Krajský soud v Praze jako soud stížnostní, když nesplnil řádně svou přezkumnou povinnost.
Nejvyšší soud proto vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2010, sp. zn. 14 to 381/2010, byl porušen zákon v ustanovení §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo v ustanovení §406 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného R. M.. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2010, sp. zn. 14 To 381/2010, jakož i usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. Pp 80/2004 zrušil, a Okresnímu soudu v Nymburce přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení okresní soud vhodným způsobem napraví vytýkané nedostatky záležející v neodstranění překážky speciality. V úvahu připadá postup podle §406 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. nebo podle §406 odst. 1 písm. f), odst. 3 tr. ř. Jde tedy o opatření prohlášení předané osoby, že se vzdává uplatnění zásady speciality, pro kteréžto řízení je podle současného znění trestního řádu příslušný soud, který vede řízení o dalších trestných činech spáchaných před předáním, popřípadě opatření souhlasu se stíháním pro jiný trestný čin příslušného orgánu předávajícího státu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 4. 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch