ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1135.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 1135/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné SILMET Příbram a. s. , se sídlem v Příbrami III 168, identifikační číslo osoby 262 10 428, zastoupené JUDr. Jaroslavem Sýkorou, advokátem se sídlem v Příbrami III, Zahradnická 74, proti povinným 1) P. P. , 2) I. P. , zastoupené Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem se sídlem v Praze 6, Bělohorská 163/185, pro peněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 Nc 6909/2008, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2009, č. j. 13 Co 272/2009-37, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2009, č. j. 13 Co 272/2009-37, a navazující usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 10. 2009, č. j. 49 Nc 6909/2008-47, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 7. 11. 2008, č. j. 49 Nc 6909/2008-6, nařídil podle rozhodnutí Městského soudu v Praze z 23. 7. 2008, č. j. 55 Sm 226/2008-14, k uspokojení pohledávky oprávněné 3,874.152,- Kč s úroky z prodlení 6 % ročně z částky 3,874.152,- Kč od 19. 6. 2008 do zaplacení, směnečné odměny 12.914,- Kč, nákladů předchozího řízení 293.103,50 Kč a k úhradě nákladů exekuce a nákladů oprávněné určených exekutorem v příkazu k úhradě nákladů exekuce exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. Jaromíra Peške, Exekutorský úřad Plzeň –sever.
Krajský soud k odvolání povinné 2) napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl (výrok I), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II), ve vztahu mezi oprávněnou a povinným 1) žádnému nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III), oprávněné uložil, aby povinné 2) zaplatila 57.995,- Kč na nákladech odvolacího řízení k rukám jejího advokáta (výrok IV) a oprávněné dále uložil zaplatit odměnu soudního exekutora, jež byla stanovena samostatným usnesením (výrok V), tj. usnesením z 19. 10. 2009, č. j. 49 Nc 6909/2008-47, částkou 7.735,- Kč. Odvolací soud uzavřel, že směnečný platební rozkaz dosud nenabyl právní moci, neboť nalézací řízení k námitkám povinné 2) proti směnečnému platebnímu rozkazu dále probíhá.
Oprávněná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) a §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), a namítá, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí vychází ze zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 2 písm. a/, b/, odst. 3 o. s. ř.). Vytýká soudu, že ač proti podkladovému směnečnému platebnímu rozkazu podala námitky jen povinná 2) - s tím, že směnku nepodepsala a že jí směnečný platební rozkaz nebyl doručen - exekuční soud napadeným rozhodnutím zamítl návrh na nařízení exekuce v plném rozsahu, tj. i proti povinnému 1). Poukazuje na to, že povinní jsou sice zavázáni solidárně, ale mají postavení samostatných účastníků, takže námitky povinné 2) neměly vliv na nabytí právní moci a vykonatelnosti exekučního titulu ve vztahu k povinnému 1). Ustanovení §174 odst. 2 o. s. ř. o zrušení platebního rozkazu se neužije. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc posoudil podle občanského soudního řádu ve znění do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a), §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekutorský řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), a je i důvodné.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Takové vady však v projednávané věci nebyly zjištěny.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na dovolatelkou zpochybněném (právním) závěru, že směnečný platební rozkaz není vykonatelný (a exekuci proto nelze nařídit), neboť povinná 2) podala proti němu námitky.
Ze spisu nalézacího soudu se podává, že Městský soud v Praze uložil směnečným platebním rozkazem ze dne 23. 7. 2008, č. j. 55 Sm 226/2008-14, žalovaným (povinným), aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci (oprávněné) do tří dnů od doručení platebního rozkazu částku 3,874.152,- Kč s vyčísleným úrokem, směnečnou odměnu 12.914,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 293.103,50 Kč k rukám zástupce žalobce. Tento směnečný platební rozkaz byl doručován všem účastníkům. Advokát oprávněné zásilku převzal 28. 7. 2008, povinný 1) dne 6. 8. 2008 a zásilka pro povinnou 2) se vrátila jako nevyzvednutá. Na základě žádosti o nové doručení byl směnečný platební rozkaz doručen advokátovi povinné 2) dne 1. 4. 2009. Povinná 2) podala 1. 4. 2009 k soudu námitky, které vzala podáním z 6. 11. 2009 zpět, pročež soud usnesením z 9. 11. 2009, č. j. 55 Cm 140/2009-113, v právní moci 4. 12. 2009, řízení o námitkách zastavil a rozhodl o nákladech řízení. Současně bylo zjištěno, že oprávněná podáním, doručeným exekutorovi dne 22. 10. 2008, navrhla nařízení exekuce na majetek obou povinných.
Nejvyšší soud již v mnoha svých rozhodnutích zdůraznil, že v řízení o nařízení exekuce musí být podkladové rozhodnutí vždy vykonatelné již v den zahájení řízení, tedy dnem podání návrhu na nařízení exekuce (srov. např. usnesení ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1105/2005, usnesení ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 567/2006, usnesení publikované pod číslem 107/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. 10. 1998, sp. zn. 21 Cdo 857/98).
Současně Nejvyšší soud ve své dřívější judikatorní činnosti také dospěl k závěru, že osoby zavázané k solidárnímu plnění jsou samostatnými společníky (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2599/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, roč. 2000 pod č. 90). V usnesení ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2599/98, rovněž již také uzavřel, že směnečný platební rozkaz je vykonatelný uplynutím lhůty k plnění v něm stanovené, počítané od doručení žalovanému. Okolnost, že dalšímu žalovanému - samostatnému společníku (§91 odst. 1 o. s. ř.) běží dosud lhůta k podání námitek (§175 odst. 1 o. s. ř.) nebo že může být pro závady v doručení u tohoto dalšího žalovaného zrušen postupem dle §173 odst. 2 o. s. ř., nemá na tento závěr žádného vlivu.
Protože odvolací soud rozhodl v rozporu s platným právem i dosavadní soudní praxí, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.). Současně zrušil i na napadeném rozhodnutí závislý výrok (usnesení soudu prvního stupně na č. l. 47 spisu) o výši nákladů exekuce (§242 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního (včetně dovolacího), případně bude o nich rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. února 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu