ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1611.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 1611/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněného J. H. , proti povinnému Ing. P. Ch. , zastoupenému JUDr. Vladimírem Kovalem, advokátem se sídlem v Praze 2, Budečská 6, pro 693.904,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36Nc 183/2006, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2008, č. j. 51Co 98/2008-34, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 28. 2. 2006, č. j. 36Nc 183/2006-3, jímž obvodní soud nařídil exekuci na majetek povinného. Dospěl k závěru, že exekuční titul, jímž je rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2002, sp. zn. 1T 7/02, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 6 To 27/03, je vůči povinnému pravomocný a vykonatelný. Rozhodnutím vrchního soudu sice došlo ke zrušení části rozhodnutí soudu prvního stupně, vrchní soud však zrušil napadený rozsudek jen ve výrocích o vině v bodu II (týkajícího se neodvádění dávek sociálního zabezpečení za své zaměstnance), o trestu a o náhradě škody stran poškozené společnosti Dereo, s.r.o., se sídlem Praha 5, Plzeňská 164. Výrok rozsudku městského soudu ohledně uznání viny a trestu, mimo jiné, i za podvodné jednání vůči oprávněnému, a výrok o povinnosti povinného zaplatit oprávněnému náhradu škody ve výši 693.904,- Kč nebyl rozhodnutím odvolacího soudu dotčen. V tomto výroku nabyl rozsudek právní moci dne 16. 6. 2003.
Usnesení odvolacího soudu napadal povinný dovoláním. Otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že „mylně potvrdilo mylné rozhodnutí prvoinstančního soudu“. Namítá, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 6 To 27/03, nebylo rozhodnuto o jeho vině v bodu I. přezkoumávaného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2002, sp. zn. 1 T 7/02. Nemohlo být proto rozhodnuto ani o navazujícím výroku týkajícím se náhrady škody, kterou byl zavázán zaplatit oprávněnému rozsudkem městského soudu shora citovaným. Navrhl, aby dovolací soud jak napadené rozhodnutí, tak i rozhodnutí soudu prvého stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (Část první, čl. II přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jelikož dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Podle něho je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), lze to, zda rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Ačkoli povinný přikládá napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, hodnocením námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru dospět nelze. Jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací, právně konformním způsobem posoudily pravomoc a vykonatelnost exekučního titulu. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2002, sp. zn. 1 T 7/02, byl mimo jiné povinný v bodu I. 1. výroku uznán vinným za podvodné jednání podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a po vyměření trestu byl zavázán nahradit poškozenému (oprávněnému) škodu ve výši 693.904,- Kč podle 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., zákon o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 6 To 27/03, byl zrušen výrok II. o vině a trestu povinného a o náhradě škody stran poškozené společnosti Dereo s.r.o., se sídlem v Praze 5, Plzeňská 164. Je tedy zřejmé, že výrok I. 1. a výrok o náhradě škody svědčící oprávněnému, tímto rozsudkem dotčeny nebyly. Povinný byl proto pravomocně uznán vinným za podvodné jednání vůči oprávněnému a k náhradě škody vůči němu. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu