ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1767.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 1767/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné CS-CON Praha a. s. , se sídlem v Praze 10, Slovenská 35, identifikační číslo osoby 649 49 826, zastoupené JUDr. Alešem Dvouletým, advokátem, se sídlem v Praze 10 - Vinohradech, Bratří Čapků 1851/24, proti povinnému Ing. A. W. , zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, pro 8.510.722,31 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 45 Nc 6286/2009, o dovolání obou účastníků proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. ledna 2012, č. j. 19 Co 2280/2011 - 215, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 13. února 2012, č. j. 19 Co 2280/2011 - 238, takto:
I. Dovolání oprávněné proti výroku usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. ledna 2012, č. j. 19 Co 2280/2011 - 215, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 13. února 2012, č. j. 19 Co 2280/2011 - 238, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. dubna 2011, č. j. 45 Nc 6286/2009 - 166, ve výroku I., jímž bylo rozhodnuto o částečném zastavení exekuce co do částky 8.510.722,31 Kč s 6 % ročním úrokem jdoucím od 4. 11. 1998 do zaplacení, se zamítá .
II. Dovolání povinného proti výroku usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. ledna 2012, č. j. 19 Co 2280/2011 - 215, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 13. února 2012, č. j. 19 Co 2280/2011 - 238, jímž rozhodl, že usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 2009, č. j. 45 Nc 6286/2009 - 6, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 6. 1. 2010, č. j. 45 Nc 6286/2009 - 72, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 5. 2010, č. j. 45 Nc 6286/2009 - 97, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 2010, č. j. 19 Co 1450/2010 - 120, a ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2010, č. j. 19 Co 1450/2010 - 125, se ve výroku o nařízení exekuce pro náklady exekuce mění tak, že exekuce se nařizuje pro náklady související s vymáháním částky 218.459,60 Kč, a proti výroku téhož usnesení krajského soudu, jímž potvrdil výrok II. usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. dubna 2011, č. j. 45 Nc 6286/2009 - 166, jímž byl zamítnut návrh na úplné zastavení exekuce, se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 4. 2011, č. j. 45 Nc 6286/2009 - 166, k návrhu povinného (odůvodněnému tím, že zaniklo právo přiznané exekučním titulem - směnečným platebním rozkazem) exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 27. 5. 2009, č. j. 45 Nc 6286/2009 - 6, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 6. 1. 2010, č. j. 45 Nc 6286/2009 - 72, ve spojení s usnesením ze dne 25. 5. 2010, č. j. 45 Nc 6286/2009 - 97, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 2010, č. j. 19 Co 1450/2010 - 120, a ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2010, č. j. 19 Co 1449/2010 - 125, částečně zastavil co do částky 8.510.722,31 Kč s 6 % ročním úrokem jdoucím od 4. 11. 1998 do zaplacení (výrok I.), a návrh povinného na zastavení exekuce zcela zamítl (výrok II.). Vyšel ze zjištění, že:
1) dne 30. 1. 1996 uzavřely INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKA, akciová společnost (dále jen „banka“), a VHW spol. s r. o. (dále jen „společnost“) smlouvu o úvěru, podle níž banka poskytla společnosti úvěr ve výši 23.500.000,- Kč (dále jen „smlouva o úvěru“); v této smlouvě se mimo jiné uvádí, že úvěr bude zajištěn 3 kusy blankosměnek vystavených dlužníkem ve prospěch banky se směnečnou doložkou nikoliv „na řad“, které budou vyplněny a použity způsobem sjednaným ve vyplňovacím prohlášení;
2) dne 31. 1. 1996 banka potvrdila převzetí blankosměnky výstavce společnosti VHW spol. s r. o., avalované SLOUPÁRNOU Majdalena s.r.o., výstavce - povinného a výstavce J. V. a dne 23. 4. 1997 výstavce Ing. M. H., avalované Ing. K. H., přičemž všechny směnky byly vystaveny nikoli na řad banky;
3) úvěr byl bankou prohlášen splatným ke dni 3. 11. 1998 a k tomuto dni byly také doplněny blankosměnky obsahující údaj směnečné sumy 18.510.722,31 Kč, splatné dne 3. 11. 1998 a plnící funkci zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru ;
4) dne 14. 3. 2000 zaplatila SLOUPÁRNA Majdalena, s.r.o., z titulu ručení na pohledávku ze smlouvy o úvěru částku 10.000.000,- Kč;
5) dne 19. 6. 2000 byla mezi bankou a Československou obchodní bankou, a. s., uzavřena smlouva o prodeji podniku, na základě které se majitelem směnky vystavené povinným stala Československá obchodní banka, a. s., a následně byla sporná směnka postupně převáděna smlouvami o postoupení pohledávky, přičemž posledním věřitelem před oprávněnou byla společnost Frenn Trading B.V.;
6) pohledávka ze smlouvy o úvěru byla taktéž postupována na další věřitele, přičemž posledním věřitelem před oprávněnou byla společnost Frenn Trading B.V.;
7) dne 30. 3. 2005 byla mezi SLOUPÁRNOU Majdalena s.r.o. jako věřitelkou a oprávněnou jako dlužnicí uzavřena smlouva o půjčce částky 14.500.000,- Kč, jíž se dlužnice zavázala zajistit pro věřitelku směnku směnečného výstavce - společnosti VHW spol. s r. o., jejíž držitelkou byla v té době společnost Frenn Trading B. V., přičemž předáním směnky měla být půjčka splacena. Z protokolu (potvrzení) o předání směnky ze dne 28. 6. 2005 vyplývá, že dlužnice předala věřitelce označenou směnku.
8) dne 27. 4. 2005 uzavřela společnost Frenn Trading B.V. s oprávněnou smlouvu o postoupení pohledávky ze směnky vystavené povinným a tímto dnem se oprávněná stala věřitelkou povinného;
9) téhož dne, tedy 27. 4. 2005, požádala oprávněná a společnost Frenn Trading B.V. o sepsání protokolu o notářské úschově částky 13.000.000,- Kč, v němž ujednali, že tato částka bude vydána společnosti Frenn Trading B.V. poté, co bude notářce předloženo čestné prohlášení složitele (oprávněné), že mu byla předána směnka vlastní výstavce společnosti VHW spol. s r. o. avalovaná společností SLOUPÁRNA Majdalena s.r.o.;
10) uvedeného dne byly do notářské úschovy předloženy smlouvy o převodu směnek vystavených společností VHW spol. s r. o., povinným a Ing. M. H. s tím, že budou vydány oprávněné poté, co předloží čestné prohlášení, že jí byla předána směnka vlastní vystavená společností VHW spol. s r. o. avalovaná společností SLOUPÁRNA Majdalena s.r.o.;
11) v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 607/2003 vzal žalobce společnost Frenn Trading B. V. podáním ze dne 28. 4. 2005 zpět návrh na vydání směnečného platebního rozkazu proti žalované SLOUPÁRNĚ Majdalena s.r.o. z důvodu, že tato společnost uhradila na směnku z titulu ručitelského závazku částku 10.000.000,- Kč. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 2. 2004, č. j. 13 Cm 607/2003 - 46, byl vydaný směnečný platební rozkaz zrušen co do částky 10.000.000,- Kč a co do 6% úroku od 14. 3. 2000 do zaplacení, směnečné odměny 33.333,- Kč a nákladů řízení 742.900,- Kč.
11) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 6. 2006, č. j. 9 Cmo 52/2006 - 313, k odvolání žalovaného (povinného) potvrdil rozsudek ze dne 24. 10. 2005, č. j. 13 Cm 788/2002 - 280, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 18. 6. 2002, č. j. Sm 160/2001 - 129, vydaný na základě směnky vystavené povinným, ve spojení s rozsudkem ze dne 19. 1. 2004, č. j. 13 Cm 788/2002 - 208, kterým byl v důsledku plnění poskytnutého společností SLOUPÁRNA Majdalena, s.r.o. pravomocně zrušen uvedený směnečný platební rozkaz v rozsahu směnečného peníze 10.000.000,- Kč a 6 % úroků p.a. z částky 10.000.000,- Kč jdoucích od 14. 3. 2000 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 33.333,- Kč a nákladů řízení 742.900,- Kč, a ve spojení s opravným usnesením ze dne 23. 2. 2005, č. j. 13 Cm 788/2002 - 239, tj. v části, kterou bylo směnečným platebním rozkazem žalovanému (povinnému) uloženo zaplatit žalobkyni (oprávněné) směnečný peníz ve výši 8.510.722,31 Kč, 6% úrok p.a. z částky 18,510.702,31 Kč od 4. 11. 1998 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 28.369,- Kč . Dále Vrchní soud v Praze citovaným rozsudkem uložil žalovanému (povinnému) zaplatit žalobci (oprávněné) na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 190.090,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce; dovolání žalovaného (povinného) bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 630/2007. Exekuční titul nabyl právní moci dne 11. 9. 2006.
Soud prvního stupně dovodil, že bylo-li v řízení prokázáno, že ze strany SLOUPÁRNY Majdalena s.r.o. jako ručitele „za zajišťovací směnku vystavenou společností VHW spol. s r. o.“ byla uhrazena částka 14.500.000,- Kč, která oprávněné byla poskytnuta výlučně za účelem pořízení této směnky z důvodu, aby SLOUPÁRNĚ Majdalena s.r.o. „nehrozil žádný postih“, je zřejmé, že zaplacením této směnky „bylo plněno na závazek z této směnky vyplývající“ (bez ohledu na to, že v době poskytnutí půjčky SLOUPÁRNOU Majdalena s.r.o. oprávněné, nebyla oprávněná věřitelem SLOUPÁRNY Majdalena s.r.o. ze směnky). Předání směnky jako úhrady na smlouvu o půjčce částky 14.500.000,- Kč soud posoudil jako placení na směnku ve smyslu §39 zákona směnečného a šekového a podepsaný protokol o předání směnky jako potvrzení majitele směnky o placení. K zániku pohledávky ze směnky pak podle názoru okresního soudu došlo faktickým provedením zápočtu vzájemných pohledávek dne 28. 6. 2005, tedy ve smyslu §580 obč. zák. započtením pohledávky ze smlouvy o půjčce ve výši 14.500.000,- Kč oproti pohledávce ze směnky (zajišťující úvěr), neboť oprávněná v tento den již disponovala pohledávkou z titulu věřitele úvěru a majitele směnky avalované SLOUPÁRNOU Majdalena s.r.o., a SLOUPÁRNA Majdalena s.r.o. měla pohledávku za oprávněnou z titulu smlouvy o půjčce. K započtení vzájemných pohledávek sice došlo v době, kdy částka 14.500.000,- Kč z titulu půjčky ještě nebyla splatná, což je však na základě dohody mezi účastníky uzavřené ve smyslu §581 odst. 3 obč. zák. možné. Tento zápočet nebyl sice proveden výslovně, ale jeho konkludentní provedení lze z veškerých souvisejících skutečností dovodit. Zánik pohledávky ze směnky tímto způsobem tak měl vliv i na závazek povinného, neboť pokud byly na zajištění jednoho závazku dlužné částky 18.510.722,31 Kč vystaveny 4 směnky, pak plněním na jednu z těchto směnek musí být dotčeny i závazky ostatních směnečných dlužníků. V této souvislosti poukázal okresní soud na to, že stejně tak mělo dopad na snížení směnečné sumy 18.510.722,31 Kč u všech vystavených směnek zaplacení částky 10.000.000,- Kč SLOUPÁRNOU Majdalena s.r.o. právnímu předchůdci oprávněné, neboť směnky zajišťují tentýž úvěr co do jistiny a příslušenství ke dni 3. 11. 1998. Bylo-li tedy SLOUPÁRNOU Majdalena s.r.o. plněno na závazek ze směnky, musí mít tato úhrada logicky dopad i na závazky ze směnek ostatních. Byť v projednávané věci je předmětem řízení exekuce podle směnečného platebního rozkazu, který byl vydán na základě předložené směnky, nemůže se oprávněná domáhat nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru, neboť tento nárok není podložen exekučním titulem. Pro zjištění, zda platba 14.500.000,- Kč pokryla vymáhanou částku jistiny a kapitalizovaného příslušenství, provedl soud prvního stupně matematický výpočet a zjistil, že tato platba pohledávku dokonce převýšila a byla tak beze zbytku uhrazena (jistina ve výši 8.510.722,31 Kč plus 6 % roční úrok za období od 4. 11. 1998 do 28. 6. 2005, tedy 2.429 dní prodlení, tedy částka ve výši 3.398.226,40 Kč, čili celkem 11.908.988,71 Kč). Protože však dosud nebyly zaplaceny náklady předcházejícího řízení a náklady exekuce, soud nezastavil exekuci zcela, nýbrž s odkazem na §268 odst. 1 písm. g) a h), odst. 4 o. s. ř. jen v rozsahu ve výroku I. jeho usnesení uvedeném.
K odvolání oprávněné směřujícímu proti výroku usnesení soudu prvního stupně o částečném zastavení exekuce a k odvolání povinného proti výroku tohoto usnesení o zamítnutí návrhu na úplné zastavení exekuce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 19. ledna 2012, č. j. 19 Co 2280/2011 - 215, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 13. února 2012, č. j. 19 Co 2280/2011 - 238, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku v odstavci I. v tom správném znění, že exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 2009, č. j. 45 Nc 6286/2009 - 6, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 6. 1. 2010, č. j. 45 Nc 6286/2009 - 72, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 5. 2010, č. j. 45 Nc 6286/2009 - 97, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 2010, č. j. 19 Co 1450/2010 - 120, a ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2010, č. j. 19 Co 1449/2010- 125, se částečně zastavuje co do částky 8.510.722,31 Kč s 6 % ročním úrokem jdoucím od 4. 11. 1998 do zaplacení. Dále rozhodl, že usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 2009, č. j. 45 Nc 6286/2009 - 6, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 6. 1. 2010, č. j. 45 Nc 6286/2009 - 72, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 5. 2010, č. j. 45 Nc 6286/2009 - 97, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 2010, č. j. 19 Co 1450/2010 - 120, a ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2010, č. j. 19 Co 1449/2010 - 125, se ve výroku o nařízení exekuce pro náklady exekuce mění tak, že exekuce se nařizuje pro náklady související s vymáháním částky 218.459,60 Kč, že oprávněný je povinen zaplatit povinnému náklady řízení o částečném zastavení exekuce před soudy obou stupňů ve výši 25.572,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. MUDr. Zdeňka Kubici, advokáta v Praze 1, a že exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce týkající se vedení exekuce pro částku 8.510.722,31 Kč.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že „předání směnky směnečným věřitelem směnečnému rukojmímu je nutno posoudit jako důkaz o placení na směnku ve smyslu §39 zákona směnečného a šekového s tím, že podepsaný protokol z 28. 6. 2005 lze hodnotit za potvrzení majitele směnky o placení“ . Pokud směnka vystavená povinným sloužila k zajištění téže pohledávky, nemůže se oprávněné dostat duplicitního plnění, a za správný proto krajský soud považoval názor okresního soudu „o zániku pohledávky ze směnky provedením zápočtu vzájemných pohledávek dne 28. 6. 2005, a to dle ust. §580 obč. zák.“. Oprávněná v té době disponovala pohledávkou z titulu věřitele úvěru a majitele směnky avalované SLOUPÁRNOU Majdalena s.r.o. a SLOUPÁRNA Majdalena s.r.o. měla pohledávku za oprávněnou z titulu smlouvy o půjčce ve výši 14.500.000,- Kč. K započtení došlo dohodou mezi účastníky ve smyslu §581 odst. 3 obč. zák. (pohledávka z titulu půjčky nebyla ještě splatnou) a i když oprávněná zpochybňovala vůli k takovému úkonu, je i odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, toho názoru, že z celkového jednání účastníků je třeba takový úkon dovodit. Stala-li se oprávněná majitelem směnky i věřitelem úvěru zajištěného směnkou, kterou SLOUPÁRNĚ Majdalena s.r.o. předala, došlo ke splnění závazku, zároveň k úhradě dluhu směnečným rukojmím, a to i bez zápočtu. Krajský soud přisvědčil i závěru soudu prvního stupně o tom, že byl-li ze strany SLOUPÁRNA Majdalena s.r.o. plněn závazek ze směnky, musí mít toto dopad i na závazek ze směnek ostatních, je-li tento závazek ve všech směnkách identický, a že oprávněná se nemůže v tomto exekučním řízení vůči povinnému domáhat nároků, které mu vyplývají ze smlouvy o úvěru. Směnky zajišťovaly splatný úvěr ve výši k datu jejich vyplnění, směneční dlužníci nezajišťovali dále se navyšující pohledávku z nesplaceného úvěru a soud prvního stupně tedy postupoval správně, když exekuci částečně zastavil co do částky 8.510.722,31 Kč s 6 % ročním úrokem jdoucím od 4. 11. 1998 do zaplacení, přičemž „nepochybil, ani když zamítl návrh povinného na zastavení exekuce zcela, neboť nebyly dosud uhrazeny náklady nalézacího řízení“. Odvolací soud proto „postupoval dle ust. 52 exekučního řádu a §219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil s tím, ve výroku I. napravil nesprávnosti a nepřesnosti uvedené v tomto výroku“.
Dále krajský soud s odkazem na „ust. §271 o. s. ř., jehož použití vyplývá z ust. §52 exekučního řádu“, a na „Bureš/Drápal/Krčmář a kolektiv občanský soudní řád, komentář - 2.díl, 7. vydání, C. H. Beck Praha 2006 str. 1481 až 1482“, (v němž byl zaujat názor, že při částečném zastavení výkonu rozhodnutí v případě procesního zavinění oprávněného soud namísto zrušení předchozích rozhodnutí o nákladech výkonu změní tato rozhodnutí tak, že oprávněnému přizná náhradu jen v takové výši, která by mu náležela, kdyby k jeho procesnímu zavinění nedošlo), změnil usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce „ve výroku pro náklady exekuce tak, že se exekuce nařizuje pro náklady související s vymáháním částky 218.459,60 Kč, představující náklady nalézacího řízení“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali dovolání oba účastníci řízení.
Oprávněná dovozuje přípustnost dovolání (které podle jeho obsahu směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž potvrdil výrok usnesení soudu prvního stupně o částečném zastavení exekuce) z §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. a důvodnost z §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž za zásadní po právní stránce pokládá otázky: 1) zda předáním (zajišťovací) směnky dlužníkem věřiteli ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem, který je současně směnečným rukojmím ze směnky, je placením na dluh zajištěný předanou směnkou, když směnka zajišťuje pohledávku dlužníka za třetí osobou, 2) zda platba směnečného avala v souvislosti se získáním směnky má dopad na výši závazku směnkou zajištěného, tedy zda dojde ke snížení tohoto závazku s tím, že obě otázky má upravovat §39 zákona směnečného a šekového, 3) zda soud může učinit právní závěr o započtení vzájemných závazků a pohledávek konkludentním způsobem, když účastníci závazkového vztahu výslovně uvedou, že neměli úmysl přivodit zánik vzájemných závazků a pohledávek jejich započtením, tedy zda k započtení vzájemných pohledávek může dojít bez projevu směřujícího k započtení, jakož i zda §580 věta druhá obč. zák. je ustanovení dispozitivní či kogentní, 4) zda se §135 odst. 2 o. s. ř. vztahuje i na rozhodování soudu jako - z hlediska citovaného ustanovení - jiného orgánu a zda soud může pominout bez dalšího vlastní rozhodnutí vydané v jiné právní věci, která má však stejný skutkový základ, aniž by se s tímto rozhodnutím jakkoliv vypořádal.
Oprávněná nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu a namítá, že žádné započtení neprovedla, že soud tak via facti její projev vůle nahradil a že na právní vztah mezi účastníky, resp. mezi oprávněnou, SLOUPÁRNOU Majdalena s.r.o., VHW spol. s r. o. a povinným použil §39 zákona směnečného a šekového, který na tyto vztahy vůbec nedopadá a který se věci netýká, neboť toto ustanovení neupravuje způsob placení na směnku, nýbrž „situaci po placení na směnku, a to výhradně v zájmu ochrany postavení směnečníka“. Nesprávný je rovněž právní názor krajského soudu, z něhož pak učinil závěr o zániku vymáhané pohledávky, že mezi oprávněnou a SLOUPÁRNOU Majdalena s.r.o. došlo k započtení vzájemných pohledávek, a to i bez projevu účastníka, resp. v situaci, kdy výslovně uvedl, že projev směřující k započtení neučinil a že neměl v úmyslu jej učinit. Podle kogentního ustanovení §580 obč. zák. však k zániku vzájemných pohledávek započtením dojde, jestliže některý z účastníků (věřitel, dlužník) učiní vůči druhému účastníku projev vůle směřující k započtení; není-li takového projevu, k započtení nedojde. Odvolací soud ani neurčil den zániku pohledávky oprávněné za VHW spol. s r. o. (a účinky pro povinné), ačkoliv takové určení má význam např. z hlediska, zda obrana povinného má být zkoumána v nalézacím či exekučním řízení, a pro úročení jistiny . Jeho rozhodnutí je kromě toho vnitřně rozporné, jelikož současně zastává názor, že k zániku pohledávky oprávněné za společností VHW spol. s r. o. (s účinky pro povinné) došlo „cestou obstarání směnky pro SLOUPÁRNU Majdalena s.r.o.“ a současně započtením vzájemných pohledávek. Dále dovolatelka namítá, že krajský soud při svém rozhodnutí zcela pominul rozsudek téhož soudu (vydaný ve skutkově totožné věci) ze dne 25. 11. 2010, č. j. 15 Cdo 541/2010 - 312, v němž uzavřel, že v souvislosti s půjčkou částky 14.500.000,- Kč oprávněné a s následným předáním směnky SLOUPÁRNĚ Majdalena s.r.o. nemohlo dojít k plnění na pohledávku oprávněné za společností VHW spol. s r. o., a neaplikoval tak §135 odst. 2 o. s. ř., ačkoliv bylo jeho povinností přihlédnout k jinému jeho rozhodnutí. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Povinný výslovně napadl dovoláním usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž změnil usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce tak, že exekuce se nařizuje pro náklady související s vymáháním částky 218.459,60 Kč, a podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) též ve výroku, kterým odvolací soud potvrdil výrok II. usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na úplné zastavení exekuce, přičemž jeho přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pokud jde o přípustnost dovolání, povinný uvedl, že podal odvolání proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně, jímž byl jeho návrh na úplné zastavení exekuce zamítnut, odvolací soud však rozhodl tak, že změnil usnesení o nařízení exekuce; z toho podle něj vyplývá, že „dovoláním napadený výrok není výrokem potvrzujícím, ačkoliv je tak v napadeném usnesení formálně označen“, nýbrž měnícím, a dovolání je tak přípustné, aniž by bylo třeba zkoumat zásadní právní význam napadeného usnesení. Dovolatel namítá, že odvolací soud napadeným výrokem rozhodl zcela nepřípustně o změně usnesení o nařízení exekuce, ačkoliv to žádný z účastníků nenavrhl, tedy rozhodl bez návrhu o věci, jež není předmětem řízení. Tento výrok je tak nepřezkoumatelný, zmatený a ve vztahu k podanému odvolání povinného zcela nesmyslný. Odvolací soud byl totiž povinen posoudit věcnou správnost výroku II. usnesení soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut jeho návrh na úplné zastavení exekuce, avšak namísto toho zcela nesprávně vybočil z mezí odvolacího přezkumu a rozhodl o věci, jež není předmětem řízení; kromě toho své rozhodnutí řádně neodůvodnil (§157 odst. 2 o. s. ř.), jelikož neuvedl, z jakého důvodu usnesení o nařízení exekuce změnil, jakými právními úvahami se řídil a jak věc posoudil po právní stránce. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo v napadeném výroku zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolací soud po zjištění, že obě dovolání byla podána včas, oprávněnými osobami, účastníky řízení, řádně zastoupenými advokáty, dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve výroku, jímž potvrdil výrok usnesení soudu prvního stupně o částečném zastavení exekuce, po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že dovolací soud dosud neřešil otázku, zda může jít o důvod k (částečnému) zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (nařízené k vymožení pohledávky podle směnečného platebního rozkazu vydaného na základě směnky) v případě, že zajišťovacími směnkami zajištěná pohledávka z úvěru zanikla zaplacením jedné ze směnek, a dále tím, že odvolací soud na danou věc nesprávně aplikoval §580 obč. zák. a §39 zákona směnečného a šekového; dovolání oprávněné proti tomuto výroku je proto přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (toto ustanovení bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ale až uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné) a §130 zákona č. 120/2001 Sb., není však důvodné. Dovolání povinného proti výroku napadeného usnesení odvolacího soudu, jímž podle §271 o. s. ř. změnil usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce pro náklady exekuce tak, že exekuce se nařizuje pro náklady související s vymáháním částky 218.459,60 Kč, není přípustné, a stejně tak není dovolání přípustné ani proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. o zamítnutí návrhu na úplné zastavení exekuce.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §268 odst. 1 písm. g) věty před středníkem o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden. Týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně (odst. 4 tohoto ustanovení). Podle §269 odst. 1 o. s. ř. nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu.
Podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.
1) K dovolání oprávněné :
Rozhodnutí odvolacího soudu je v potvrzujícím výroku o částečném zastavení exekuce, s nímž oprávněná nesouhlasí, založeno na závěru, že „vymáhaná pohledávka oprávněné vůči povinnému podle exekučního titulu (směnečného platebního rozkazu), který nabyl právní moci dne 11. 9. 2006 , zanikla v důsledku zániku pohledávky ze směnky provedením zápočtu vzájemných pohledávek dne 28. 6. 2005, a to dle ust. §580 obč. zák.“, neboť „předání směnky směnečným věřitelem směnečnému rukojmímu“ - na základě smlouvy o půjčce částky 14.500.000,- Kč, uzavřené dne 30. 3. 2005 mezi Sloupárnou Majdalena s.r.o. jako věřitelkou a oprávněnou jako dlužnicí, jíž se dlužnice zavázala zajistit pro věřitelku směnku směnečného výstavce - společnosti, jejíž držitelkou byla v té době společnost Frenn Trading B. V. - „je nutno posoudit jako důkaz o placení na směnku ve smyslu §39 zákona směnečného a šekového s tím, že podepsaný protokol z 28. 6. 2005 lze hodnotit za potvrzení majitele směnky o placení“ .
V posuzované věci bylo mimo jiné zjištěno, že dne 30. 3. 2005 byla mezi SLOUPÁRNOU Majdalena s.r.o. jako věřitelem a oprávněnou jako dlužníkem uzavřena smlouva o půjčce . Podle jejího článku I. bodu 1 se věřitel zavázal bezúročně poskytnout dlužníkovi částku 14.500.000,- Kč, kterou se dlužník zavázal vrátit ve stejné výši nejpozději do 30. 11. 2005. V bodu 2 tohoto článku se uvádí, že dlužník se zavazuje, že poskytnutou půjčku ve výši 14.500.000,- Kč použije za účelem pořízení směnky nikoliv na řad výstavce znějící na směnečnou sumu 18.510.722,- Kč, splatnou dne 3. listopadu 1998, kde je směnečný výstavce společnost VHW spol. s r.o., Široká 19, České Budějovice, a směnečný akceptant společnost SLOUPÁRNA Majdalena, s.r.o ….Fotokopie této směnky je přílohou této smlouvy. V bodu 3 je pak uvedeno, že dlužník uhradí nejpozději do 30. 11. 2005 dlužnou částku ve výši 14.500.000,- Kč směnkou nikoli na řad výstavce znějící na směnečnou sumu 18.510.722,- Kč …, že věřitel je povinen směnku na úhradu své pohledávky přijmout, a věřitel konstatuje, že „závazek ze směnky je předmětem řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 607/2003, a věřitel bere na vědomí, že dlužník nemůže mít proto směnku ve svém držení do doby pravomocného skončení řízení…, že dlužník je povinen do 5 pracovních dnů poté, kdy mu věřitel písemně prokáže pravomocné skončení řízení, směnku přijmout od Krajského soudu v Českých Budějovicích nebo od společnosti Frenn Trading. B. V. do svého držení a předat ji věřiteli“…a že věřitel nebude požadovat vrácení půjčky ve výši 14.500.000,- Kč, jestliže dlužník předá věřiteli výše specifikovanou směnku.
Z protokolu (potvrzení) ze dne 28. 6. 2005, sepsaného účastníky smlouvy o půjčce ze dne 30. 3. 2005, „o předání směnky zajišťující pohledávku za společností VHW spol. s r. o. vyplývající z poskytnutého úvěru tehdejší IPB, a.s., ze dne 31. 1. 1996 na částku 23.500.000,- Kč“, vyplývá, že společnost CS-CON Praha, a.s., předala společnosti SLOUPÁRNA Majdalena s.r.o. v souladu s článkem I. Smlouvy o půjčce ze dne 30. března 2005 uzavřené mezi uvedenými společnostmi směnku nikoli na řad výstavce znějící na směnečnou sumu 18.510.722,- Kč, splatnou dne 3. listopadu 1998, kde je směnečný výstavce společnost VHW spol. s r. o., Široká 19, České Budějovice, a směnečný akceptant společnost SLOUPÁRNA Majdalena s.r.o…, která směnku přijímá. Dále se v tomto protokolu uvádí, že „v souladu s článkem I. odst. 3 Smlouvy o půjčce ze dne 30. března 2005 prohlašuje SLOUPÁRNA Majdalena s.r.o., že CS-CON Praha, a.s. tímto uhradil závazek ve výši 14.500.000,- Kč vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 30. března 2005“. V návaznosti na výše uvedené prohlásili oba účastníci tohoto protokolu, že ke dni jeho podpisu jsou jejich závazky a pohledávky vyplývající ze Smlouvy o půjčce ze dne 30. března 2005 vyrovnány.
Z těchto listinných důkazů vyplývá, že SLOUPÁRNA Majdalena s.r.o. půjčila smlouvou ze dne 30. 3. 2005 oprávněné částku 14.500.000,- Kč za účelem pořízení směnky nikoliv na řad výstavce společnosti VHW spol. s r. o. a směnečného akceptanta společnosti SLOUPÁRNA Majdalena, s.r.o. , přičemž oprávněná se zavázala uhradit dlužnou částku ve výši 14.500.000,- Kč nejpozději do 30. 11. 2005 touto směnkou, kterou jí pak podle protokolu předala dne 28. 6. 2005, čímž jejich závazky a pohledávky vyplývající ze smlouvy o půjčce byly vyrovnány.
Současně však bylo zjištěno, že dne 27. 4. 2005 uzavřela společnost Frenn Trading B.V. s oprávněnou smlouvu o postoupení pohledávky ze směnky vystavené povinným, a že na základě protokolu o notářské úschově z téhož byla - poté, co oprávněná jako složitelka předložila čestné prohlášení, že jí společnost Frenn Trading B.V. předala směnku vlastní výstavce společnosti VHW spol. s r. o., avalovanou společností SLOUPÁRNA Majdalena s.r.o. - společnosti Frenn Trading B.V. vyplacena na tuto směnku částka 13.000.000,- Kč. Zaplacením této částky na označenou zajišťovací směnku SLOUPÁRNOU Majdalena s.r.o. jako avalistou směnky (prostřednictvím oprávněné) tedy ve svém důsledku došlo i k zániku směnkami zajištěné pohledávky (zaplacením) z kauzálního závazku (ze smlouvy o úvěru), která podle výpočtu soudu prvního stupně, jenž dovolatelka nezpochybnila, činila na jistině 8.510.722,31 Kč plus 6 % roční úrok za období od 4. 11. 1998 do 28. 6. 2005 ve výši 3.398.226,40 Kč, celkem 11.908.988,71 Kč, a to již před tím, než exekuční titul nabyl právní moci (dne 11. 9. 2006) a vykonatelnosti. Tímto plněním v uvedeném okamžiku zaniklo rovněž právo oprávněné přiznané jí exekučním titulem (směnečným platebním rozkazem) vydaným proti povinnému, neboť jak správně uvedl odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, byly-li na zajištění jednoho závazku z úvěru vystaveny 4 směnky, pak plněním na jednu z těchto směnek (zaplacením) jsou dotčeny i závazky ostatních směnečných dlužníků (stejně jako v případě zaplacení částky 10.000.000,- Kč SLOUPÁRNOU Majdalena s.r.o. v průběhu směnečného řízení vedeného proti povinnému a dalším směnečným dlužníkům). Protože však právo přiznané exekučním titulem nezaniklo po jeho vydání, nebyly splněny předpoklady pro částečné zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g), odst. 4 o. s. ř., nýbrž podle §268 odst. 1 písm. h), odst. 4 o. s. ř.
V této souvislosti je třeba poukázat na to, že povinný již v odvolacím řízení vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 9 Cmo 52/2006 proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 10. 2005, č. j. 13 Cm 788/2002 - 280, jímž byl ponechán v platnosti v řízení vydaný směnečný platební rozkaz ve znění opravného usnesení, namítal, že „pohledávka směnkou zajištěná mezitím zanikla, neboť došlo ze strany SLOUPÁRNA Majdalena s.r.o. k dalším plněním na úvěrovou pohledávku“, že „podle jeho zjištění bylo proti uvedené společnosti vedeno ze strany žalobce směnečné řízení na základě směnky, zajišťující shodnou úvěrovou pohledávku“, že „poté, co byla úvěrová pohledávka zaplacena, došlo v průběhu odvolacího řízení v uvedené směnečné věci ke zpětvzetí žaloby a následnému zastavení řízení“, že „směnka uplatněná ve vztahu k žalovanému (povinnému) v daném řízení již nekryje žádný dluh“, a navrhl proto „důkaz spisem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 324/2004 a výslechem jednatele společnosti SLOUPÁRNA Majdalena s.r.o.“. K této námitce odvolací soud uvedl, že „věc je vedena v režimu námitkového řízení podle ust. §175 odst. 4 o. s. ř., kdy je možno projednat pouze včas podané námitky, že k později podaným již nelze přihlížet, neboť důvodnost včasných námitek se posuzuje k okamžiku jejich podání a na závěr o jejich případné důvodnosti nemá vliv ani to, že např. v průběhu řízení došlo k vývoji ve smyslu zaplacení směnečné či kauzální pohledávky; uplatnění dalších argumentů proti povinnosti platit přichází v úvahu až v průběhu případného řízení o výkon rozhodnutí“.
Správnost tohoto názoru ostatně vyplývá z výslovného znění ustanovení §175 odst. 4 o. s. ř., podle kterého podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet (dále srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006, uveřejněného pod číslem 31/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž se uvádí, že „správnost směnečného platebního rozkazu je nutné posuzovat podle stavu, který zde byl v okamžiku jeho vydání. Skutečnosti, k nimž došlo až po této době, proto důvodem k jeho zrušení být nemohou. Byl-li projev vůle směřující k započtení žalovaným učiněn až v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, nemůže tato procesní obrana, byť by byla shledána důvodnou, zpochybnit správnost směnečného platebního rozkazu; jde o důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat - v tomto případě projev vůle směřující k započtení byl učiněn po vydání směnečného platebního rozkazu, ale pohledávky se setkaly v době před jeho vydáním)“.
Za nesprávný je ovšem třeba označit názor odvolacího soudu, že SLOUPÁRNA Majdalena s.r.o. a oprávněná protokolem (potvrzením) ze dne 28. 6. 2005 „provedly zápočet vzájemných pohledávek podle §580 obč. zák.“, neboť - jak z jeho obsahu vyplývá - oprávněná jím jen předala společnosti SLOUPÁRNA Majdalena s.r.o. v souladu s článkem I. smlouvy o půjčce ze dne 30. 3. 2005 označenou směnku a žádný projev vůle k započtení vzájemných pohledávek dohodou (která je dvoustranným právním úkonem, kterým účastníci projevují vůli započíst určité vzájemné pohledávky a jehož perfekce nastává okamžikem vzniku konsenzu), z tohoto protokolu neplyne.
Podle §39 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového, směnečník může při placení směnky žádat, aby mu byla vydána opatřená potvrzením majitele o placení. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení majitel nesmí odmítnout placení částečné. Při částečném placení se může směnečník domáhat, aby toto placení bylo na směnce vyznačeno a aby mu bylo o něm vydáno potvrzení (odstavec 3).
Z citovaného ustanovení vyplývá, že ten, kdo směnku platí, může při placení požadovat vrácení směnky, aby tak stáhl směnku z oběhu, neboť pak je vyloučeno, aby kdokoliv jiný se domáhal práv z této směnky. Vedle toho může požadovat, aby vrácená směnka byla opatřena doložkou o zaplacení směnky, přičemž význam tohoto potvrzení je zejména v tom, aby tato listina byla průkazem o úhradě dluhu. Vyplácí-li směnku avalista přímého dlužníka majiteli směnky, není vhodná prostá kvitance, vyjadřující jen skutečnost, že bylo placeno, ale z této kvitance by mělo být zřejmé, že platil právě avalista, neboť pro něj to bude podkladem pro jeho další práva ze směnky podle čl. I. §32 odst. 3 zákona směnečného a šekového (k tomu srov. Zákon směnečný a šekový, 5. vydání, 2011, s. 146 - 149).
Názor krajského soudu, že „předání směnky směnečným věřitelem směnečnému rukojmímu je nutno posoudit jako důkaz o placení na směnku ve smyslu §39 zákona směnečného a šekového s tím, že podepsaný protokol z 28. 6. 2005 lze hodnotit za potvrzení majitele směnky o placení“, není s ohledem na shora uvedené rovněž správný, neboť na směnku výstavce společnosti VHW spol. s r. o., avalované společností SLOUIPÁRNA Majdalena s.r.o., byla sice zaplacena částka 13.000.000,- Kč tehdejšímu majiteli směnky společnosti Frenn Trading B.V., v řízení však nebylo zjištěno, že tato společnost byla SLOUPÁRNOU Majdalena s.r.o. či oprávněnou požádána o vydání směnky opatřené potvrzením majitele o placení, a za takové potvrzení nelze považovat ani protokol ze dne 28. 6. 2005, jelikož jeho účastníkem nebyl majitel směnky.
Byť tedy odvolací soud při svém rozhodnutí nesprávně vycházel z §580 obč. zák. a z §39 zákona směnečného a šekového, které na danou věc nedopadají, a v tomto ohledu spočívá oprávněnou napadený potvrzující výrok jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], je jeho rozhodnutí, pokud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o částečném zastavení exekuce, věcně správné; jeho zrušení dovolacím soudem se závazným právním názorem, jak byl vysloven shora, a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení by v konečném výsledku nemohlo pro oprávněnou přivodit jiný výsledek. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné proti tomuto výroku zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
Námitka oprávněné, že Krajský soud v Českých Budějovicích při svém rozhodnutí „pominul“ rozsudek téhož soudu vydaný ve skutkově totožné věci ze dne 25. 11. 2010, č. j. 15 Cdo 541/2010 - 312, a neaplikoval tak §135 odst. 2 o. s. ř., není způsobilá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit. Toto ustanovení se totiž uplatní jen v případech, kdy otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud (nejde-li o otázky vyjmenované v §135 odst. 1 o. s. ř.) posoudit sám, bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Odvolací soud proto nebyl při svém rozhodnutí o odvolání oprávněné proti výroku usnesení soudu prvního stupně o částečném zastavení exekuce vázán právními závěry uvedenými v rozsudku téhož krajského soudu vydaného v jiném řízení.
2) K dovolání povinného:
Povinný dovoláním výslovně napadá výrok usnesení odvolacího soudu, jímž změnil usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce pro náklady exekuce tak, že exekuce se nařizuje pro náklady související s vymáháním částky 218.459,60 Kč , a podle obsahu dovolání též výrok jeho usnesení, jímž potvrdil výrok II. usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na úplné zastavení exekuce.
Podle §271 o. s. ř. platí, že dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu rozhodnutí vznikly, podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Může také zrušit dosud vydaná rozhodnutí o nákladech výkonu, popřípadě uložit oprávněnému, aby vrátil, co mu povinný na náklady výkonu rozhodnutí již zaplatil.
Toto ustanovení tedy pamatuje na náhradu nákladů, které účastníkům (jak oprávněnému, tak povinnému) vznikly prováděním výkonu rozhodnutí v případě jeho zastavení, přičemž soud musí v takovém případě přihlédnout k důvodům, jež k zastavení výkonu vedly (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 18. února 1981, sp. zn. Cpj 159/79, str. 172, uveřejněné pod číslem 21/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Hlediska uvedená v §271 o. s. ř. je třeba užít i při částečném zastavení exekuce podle §268 odst. 4 o. s. ř. I když v takovém případě exekuce nekončí, mohlo se procesní zavinění oprávněného projevit v tom, že exekuce měla být nařízena nebo v ní mělo být pokračováno v menším rozsahu. V tomto případě nebude přicházet v úvahu zrušení dosud vydaných rozhodnutí o nákladech exekuce, ale jen jejich změna, spočívající v přiznání náhrady nákladů oprávněnému ve výši, která by mu náležela, kdyby k jeho procesnímu zavinění nedošlo. Jestliže již náklady exekuce byly povinným uhrazeny, je třeba uložit oprávněnému, aby povinnému vrátil jejich poměrnou část.
V posuzované věci odvolací soud, jak z jeho rozhodnutí vyplývá, rozhodl ve smyslu §271 o. s. ř. a §52 odst. 1 exekučního řádu o nákladech exekuce v souvislosti s jejím částečným zastavením tak, že povinnému přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (ve výši 25.572,40 Kč), a doplňujícím usnesením ze dne 13. 2. 2012, č. j. 19 Co 2280/2011 - 238, tak, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce týkající se vedení exekuce pro částku 8.510.722,31 Kč; současně mohl odvolací soud změnit dosud vydaná rozhodnutí o nákladech exekuce, což učinil tím způsobem, že změnil usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce ve výroku o nákladech exekuce tak, že se exekuce nařizuje jen pro náklady související s vymáháním částky 218.459,60 Kč (tj. podle exekučního titulu pro náklady nalézacího řízení ve výši 28.369,- Kč + 190.090,60 Kč = 218.459,60 Kč), pro niž již exekuce byla nařízena (8.729.181,91 – 8.510.722,31 Kč = 218.459,60 Kč). Dovolatel se tudíž mýlí, domnívá-li se, že tímto výrokem odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II., jímž zamítl jeho návrh na úplné zastavení exekuce.
Proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž změnil usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce pro náklady exekuce tak, že exekuce se nařizuje (jen - poznámka Nejvyššího soudu) pro náklady související s vymáháním částky 218.459,60 Kč , není dovolání přípustné, a to jak subjektivně, neboť povinnému tímto výrokem nebyla na jeho právech způsobena žádná újma na jeho právech odstranitelná tím, že by dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil. Dovolání proti tomuto výroku ovšem není přípustné ani objektivně podle §238, §238a a §239 o. s. ř., protože v taxativních výčtech těchto ustanovení uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť výrok o nákladech exekuce není rozhodnutím ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2005, pod číslem 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání povinného proti výroku odvolacího soudu, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. o zamítnutí návrhu na úplné zastavení exekuce, neshledal dovolací soud podle §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustným, neboť dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu v tomto výroku po právní stránce zásadně významným ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., neoznačil, a ani neuvedl, v čem spatřuje nesprávnost tohoto výroku.
Protože tedy dovolání povinného proti shora uvedeným výrokům usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 a §218 písm. b) a c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2012
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu