ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1886.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 1886/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné HEMOPHARM CS, s. r. o. , se sídlem v Ostravě - Vítkovicích, Kutuzovova 25, identifikační číslo osoby 25374052, zastoupené JUDr. Petrem Svatošem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sadová 1585/7, proti povinné SKI PROSPORT, s. r. o. , se sídlem v Koutech nad Desnou 54, Loučná nad Desnou, identifikační číslo osoby 25820613, zastoupené Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, pro nepeněžité plnění , vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 22 Nc 4137/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 9. 2010, č. j. 40 Co 674/2010-73, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 3. 5. 2010, č. j. 22 Nc 4137/2008-57, částečně zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 7. 1. 2009, č. j. 22 Nc 4137/2008-13, ohledně povinnosti povinné odstranit kabely nízkého napětí vedoucí pod zemí od rozvaděče nízkého napětí umístněného na pozemích ve výroku uvedených a dále ohledně povinnosti odstranit nadzemní rozvaděč nízkého napětí umístěného na pozemku ve výroku uvedeném (výrok I). Návrh povinné na úplné zastavení exekuce, a to v části o nákladech exekuce pověřeného soudního exekutora, zamítl (výrok II).
Krajský soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II, jímž byl zamítnut návrh povinné na úplné zastavení exekuce, potvrdil. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že oprávněná z procesního hlediska nezavinila zastavení exekuce, a proto povinnost zaplatit náklady exekuce stíhá povinnou, jež vymáhanou povinnost splnila až 12. 6. 2009, tedy až po podání návrhu na nařízení exekuce, doručeného okresnímu soudu 30. 12. 2008.
Povinná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvedla, že dne 3. 12. 2008 jí byl doručen rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 16. 10. 2008, kterým jí byla stanovena povinnost odstranit z uvedených pozemků kabely nízkého napětí, a že již následujícího dne požádala Městský úřad v Šumperku, odbor výstavby, aby podle §130 odst. 2 stavebního zákona stanovil podmínky pro odstranění stavby. Rozhodnutí, kterým tyto podmínky byly stanoveny, nabylo právní moci 17. 6. 2009. Oprávněná, aniž vyčkala rozhodnutí stavebního úřadu, podala návrh na nařízení exekuce. Odvolání povinné proti usnesení o nařízení exekuce bylo odmítnuto s tím, že soud je vázán exekučním titulem, a že důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce není skutečnost, že povinná musela požádat stavební úřad o stanovení technických podmínek, a že tuto skutečnost lze uplatnit jen v řízení o zastavení exekuce, což také povinná učinila. Podle jejího názoru nemůže obstát názor odvolacího soudu, že námitky vztahující se k podmínkám pro odstranění stavby měly být uplatněny v nalézacím řízení. O odstranění stavby totiž nejdříve musí rozhodnout soud a teprve následně stanoví podmínky pro odstranění této stavby stavební úřad. Bez stanovení těchto podmínek neměl soud exekuci nařizovat. Povinná je přesvědčena, že o nákladech exekuce měl v řízení o zastavení exekuce rozhodnout soud, a že jí nelze vytýkat, že nerespektovala rozhodnutí soudu. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (Část první, Čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatelka argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesla a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Exekučním titulem v projednávané věci je rozsudek Okresního soudu v Šumperku z 26. 10. 2007, č. j. 15 C 60/2006-115 (ve spojení s rozsudkem Krajského soud v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 10. 2008, č. j. 12 Co 155/2008-164), který nabyl právní moci 3. 12. 2008 a vykonatelný je od 19. 12. 2008. Podle tohoto vykonatelného rozhodnutí nařídil Okresní soud v Šumperku usnesením z 7. 1. 2009, č. j. 22 Nc 4137/2008-13, exekuci. Následně povinná podala 30. 6. 2009 návrh na zastavení nařízené exekuce s tím, že nemohla dobrovolně splnit uloženou povinnost včas, neboť musela vyčkat rozhodnutí Městského úřadu v Šumperku, odboru výstavby, kterým stanovil podmínky pro odstranění stavby; jeho rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 6. 2009.
Nejvyšší soud již ve svém usnesení z 26. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 420/2006, uveřejněném pod číslem 35/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal závěr, že náklady výkonu rozhodnutí představují spolu s vymáhaným nárokem plynoucím z exekučního titulu jeho rovněž vymáhanou součást a nebyly-li povinným mimo exekuční rámec oprávněnému uhrazeny, není to samo o sobě důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce).
S účinností od 1. 1. 2008 pak byl do zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, doplněn §55a, podle něhož soud exekuci na návrh účastníka nezastaví, nejsou-li zaplaceny náklady exekuce.
V projednávané věci byl návrh na nařízení exekuce podán oprávněně, protože exekuční titul se stal vykonatelným 19. 12. 2008 a jeho vykonatelnost nebyla vázána na splnění jakékoli podmínky stran existence pravomocného rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby. Splnila-li povinná povinnost k nepeněžitému plnění uloženou jí exekučním titulem až 12. 6. 2009, tj. v průběhu exekučního řízení, byl dán důvod k zastavení exekuce pouze ohledně této „nepeněžité“ povinnosti (§268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.), nikoli již důvod k úplnému zastavení. Rozhodnutí odvolacího soudu je zcela v souladu s dosavadní (ustálenou) judikatorní praxí.
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Protože exekuce dosud neskončila, o náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu