ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.217.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 217/2011-69
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněného Městského úřadu Staňkov , se sídlem ve Staňkově, T. G. Masaryka 35, zastoupeného Mgr. Alešem Hájovským, advokátem se sídlem v Tachově, nám. Republiky 57/4635, proti povinné M. N. , zastoupené JUDr. Vladislavem Petrů, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Pískách 49, o odstranění stavby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 68 Nc 2233/2009, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2010, č. j. 22 Co 593/2009-52, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení obvodního soudu ze dne 6. 11. 2009, č. j. 68 Nc 2233/2009-17, jímž zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Dovodil, že správní orgán nezahájil správní exekuci k vymožení exekučního titulu, protože nevydal ani exekuční výzvu ani exekuční příkaz k provedení povinnosti povinné odstranit plot tak, jak ji exekuční titul oprávněného ukládá, a její povinnost nezanikla ani uplynutím času, tedy prekluzí práva. Správní orgán oznámením ze dne 27. 10. 2007 zahájil podle §129 odst. 3 zákona číslo 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), nové nalézací řízení, a proto tomuto exekučnímu řízení nebrání žádná překážka věci dříve zahájené.
Povinná v dovolání namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít vliv na nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu (§241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“). Uvedla, že sice plot neodstranila, ale zřídila v něm branku tak, aby oprávnění ze služebnosti mohli své právo odpovídající její povinnosti realizovat, tedy procházet přes její pozemek; ti ale odmítli od branky převzít klíče. Dále namítá, že byla porušena její práva daná článkem 36 Listinou základních práv a svobod a článkem 6 Evropské úmluvy O ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy, neboť je nadbytečné vést exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), když ji mohl oprávněný zahájit dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“). Navrhuje proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu včetně usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb. - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tedy dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní právní význam nepřikládá a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru nelze dospět.
Dovolatelka především zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu (tím, že není třeba plot odstranit, ale stačí v něm vybudovat branku). Nejvyšší soud však již v mnoha rozhodnutích zaujal a odůvodnil závěr, že soud výkonu rozhodnutí (exekuce) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, jehož obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2000 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Z tohoto důvodu se dovolatelka ani nemůže domáhat nahrazení povinnosti vyplývající z exekučního titulu povinností jinou (tedy vybudování branky).
Pokud dále povinná oprávněnému vytýká, že neprovedl výkon rozhodnutí jakožto správní orgán podle správního řádu, je třeba dodat, že záleží výlučně na oprávněném, pro jaký způsob exekuce se rozhodne.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné, Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. února 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu