ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.2209.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 2209/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Statutárního města Kladno , IČ 00234516, náměstí starosty Pavla 44, zastoupeného JUDr. Františkem Hrudkou ml., advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 30, proti povinnému L. S. , pro 1.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 12 Nc 6604/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 27. 10. 2009, č. j. 22 Co 455/2009-28, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání oprávněného potvrdil usnesení z 1. 7. 2009, č. j. 12 Nc 6604/2007-13, jímž okresní soud zastavil exekuci. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že exekuční titul (rozhodnutí Městského úřadu v Jablonci vydané v blokovém řízení podle ustanovení §84 odst. 1 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) byl vydán 4. 2. 2002, tedy před přijetím zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, účinného od 1.1.2006,. Proto jej bylo možno vykonat jen v propadné době podle ustanovení §88 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 31.12.2005. Pětiletá propadná doba – počítaná od uplynutí lhůty určené k zaplacení pokuty (do 20. 2. 2002) – pak skončila 20. 2. 2007.
V dovolání oprávněný s poukazem na ustanovení §106 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v – podle jeho názoru nesprávné – aplikaci ustanovení §88 zákona č. 200/1990 Sb., zakotvujícího pětiletou prekluzívní lhůtu k vykonání rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek, namísto správného užití §70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v rozhodném znění, stanovícího k vybrání a vymožení pokuty šestiletou promlčecí lhůtu. Návrh na nařízení exekuce z 19. 10. 2007 tak byl podán ve stanovené šestileté promlčecí lhůtě (počítané od 20. 2. 2002).
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění podmínky, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dospět nelze.
V usnesení z 30.10.2008, sp. zn. 20 Cdo 1802/2007, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8, ročník 2009 pod poř. č. 83, Nejvyšší soud s poukazem na ustanovení článku 15, části patnácté zákona č. 501/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím správního řádu, zaujal názor, že není-li stanoveno jinak, posuzuje se lhůta, v níž lze správní rozhodnutí vykonat, podle právního předpisu, na jehož základě bylo toto rozhodnutí vydáno. V odůvodnění uvedeného rozhodnutí, na něž v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje, je také vysvětleno, že skutečnost, kdy bylo exekuční řízení zahájeno, je pro posouzení lhůty, v níž lze rozhodnutí vykonat, bezvýznamná. V souzené věci bylo navrženo nařízení exekuce k vymožení pokuty uložené blokovým rozhodnutím (ze 4. 2. 2002, vykonatelným 20. 2. téhož roku) vydaným podle zákona č. 200/1990 Sb., ve znění účinném do 31.12.2005, tedy v době, než bylo jeho ustanovení §88 odst. 1, zakotvující pětiletou prekluzívní lhůtu k vykonání rozhodnutí, v souvislosti s přijetím nového správního řádu, účinného od 1.1.2006, zrušeno. Závěr odvolacího soudu, že exekuční titul bylo možno vykonat jen v pětileté propadné době podle ustanovení §88 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. (ve znění účinném do 31.12.2005), je tudíž s touto ustálenou soudní praxí v souladu
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tudíž není přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, povinnému jenž by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. února 2012
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu