ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.223.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 223/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného JUDr. J. N. , advokáta se sídlem v Pardubicích, 17. listopadu 203, identifikační číslo osoby 66222435, proti povinnému Ing. M. M. , zastoupenému Mgr. Markem Hylenou, advokátem se sídlem v České Třebové, Staré náměstí 15, pro 33.339,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 0Nc 6718/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2010, č. j. 19 Co 61/2010-52, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 13. 10. 2009, č. j. 0Nc 6718/2009-29, jímž Okresní soud v Ústí nad Orlicí zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (výrokem I.) a povinného zavázal k náhradě nákladů řízení oprávněnému ve výši 126,- Kč (výrokem III.). Odvolací soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že důvod k zastavení exekuce nebyl dán, neboť vymáhaná pohledávka v době postoupení na oprávněného existovala, jelikož před postoupením uskutečněný právní úkon povinného (dopis ze dne 1. 10. 2008), jímž povinný započetl svou pohledávku vůči vymáhané pohledávce, je absolutně neplatný pro neurčitost (§37 odst. 1 obč. zák.). Nelze z něj totiž dovodit, jak pohledávka povinnému vznikla, jakým způsobem byla vypočtena, za jaké období měla být placena a z čeho bylo při výpočtu vycházeno.
Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.). Vytýká soudu, že nebyl před vydáním rozhodnutí poučen podle §§118 a 119a o. s. ř., že oprávněným předložený exekuční titul nebyl opatřen originálem doložky vykonatelnosti a že soudy porušily rovnost účastníků tím, že přezkoumaly pouze platnost jeho právního úkonu (započtení) a nikoliv platnost právního úkonu, kterým byla vymáhaná pohledávka postoupena na oprávněného. Dále namítá, že soud nařídil exekuci, ačkoli byl informován o splnění povinnosti. Trvá na tom, že právní úkon, jímž provedl započtení, je dostatečně určitý a platný, že jeho určitost vyplývá i z jiných dokumentů a korespondence mezi účastníky. Soud nepoužil pro zjištění obsahu zápočtu žádná výkladová pravidla, započítávané vzájemné pohledávky byly jediné a nemohlo tudíž dojít k žádné záměně. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí včetně rozhodnutí okresního soudu zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný ve vyjádření navrhl odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (Část první, Čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.), ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních), jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatel konkrétní skutečnosti ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, netvrdí a ani hodnocením argumentace v dovolání obsažené k tomuto závěru dospět nelze.
Námitky dovolatele, že nebyl řádně v řízení poučen, že exekuční titul nebyl opatřen originálem doložky vykonatelnosti a že soudy porušily rovnost účastníků tím, že přezkoumaly pouze platnost započtení a nikoliv platnost smlouvy o postoupení pohledávky, lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a jsou tedy z hlediska založení přípustnosti dovolání bezcenné. Dovolací soud se jimi při posuzování přípustnosti dovolání nezabýval.
Dovolatel dále vytýkal, že soud nařídil exekuci, ač byl informován o tom, že vymáhaná povinnost byla dobrovolně splněna. Ani touto výtkou (směřující proti postupu soudu v předchozí fázi exekučního řízení, ukončené nabytím právní moci usnesení o nařízení exekuce) však přípustnost dovolání proti rozhodnutí potvrzujícímu zamítnutí návrhu na zastavení exekuce nelze založit. Dovolací soud připomíná, že podle konstantní judikatury při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) soud nezkoumá, zda a v jaké míře povinný (dobrovolně) plnil. Okolnosti tohoto rázu mohou být hodnoceny jen v případném řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) ve smyslu §268 o. s. ř. (viz rozhodnutí ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. 5 Cz 57/65, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR pod poř. č. 69/65).
Pokud dovolatel tvrdí, že právní úkon, jímž provedl započtení, je dostatečně určitý a tedy i platný, vyvrací (logicky a přesvědčivě odůvodněný) závěr soudu, vycházející z hodnocení obsahu dopisu povinného ze dne 1. 10. 2008. Soud přitom učinil zjištění, že z dopisu nelze dovodit, jak pohledávka povinnému vznikla, jakým způsobem byla vypočtena, za jaké období měla být placena a z čeho bylo při výpočtu vycházeno.
Nejvyšší soud již opakovaně konstatoval, že zjišťuje-li soud obsah právního úkonu, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jedná se o skutkové zjištění (k tomu srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, publikovaného pod číslem 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Protože uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř. je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyloučeno, jsou výše uvedená skutková zjištění odvolacího soudu v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpochybnitelná (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, popř. ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07).
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu