ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.2343.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 2343/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Mgr. M. Š., proti povinnému J. H. , zastoupenému Mgr. Romanem Ambrožem, advokátem se sídlem v Brně, Vinohrady 45, adresa pro doručování: Praha 7, Jankovcova 1518/2, ukládáním pokut, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 Nc 3/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2009, č. j. 30 Co 214/2009-120, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 5. 11. 2008, č. j. 36 Nc 3/2007-89, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 10. 1. 2007, č. j. 36 Nc 2/2007-8, a usnesení zrušil. Dále rozhodl o povinnosti oprávněného uhradit náklady exekuce ve výši 7 735,- Kč soudnímu exekutorovi Romanu Vytejčkovi a náklady řízení ve výši 5 831,- Kč povinnému k rukám jeho zástupce. Místo tečky na konce věty byl znak „§“.
Městský soud napadeným usnesením usnesení obvodního soudu ve výroku o zastavení exekuce potvrdil s tím, že usnesení o nařízení exekuce se ruší jen ve výroku o nákladech exekuce. Ve výrocích o nákladech exekuce a nákladech povinného usnesení soudu prvního stupně potvrdil s tím, že se z výroku o nákladech povinného vypouští znak „§“ a nahrazuje se „.“. Dále uložil oprávněnému uhradit povinnému na nákladech odvolacího řízení 5 474,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupce. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že je dán důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. s tím, že povinný splnil svoji povinnost zaslat oprávněnému omluvu podle rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. 1 Co 335/2004-349, především, že tato omluva byla datována a podepsána.
Oprávněný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.), namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a že řízení trpí tzv. zmatečnostními vadami. Předně namítá, že mu dosud nebylo řádně doručeno usnesení městského soudu, neboť mu bylo doručováno do vlastních rukou způsobem odporujícím §49 odst. 2 a 4 o. s. ř. (písemnost mu byla ihned vložena do poštovní schránky). Na poštovní obálce bylo vyznačeno „DOPORUČENÉ, DO VLASTNÍCH RUKOU, NEUKLÁDAT“. Pokyn „neukládat“ je v rozporu s §49 odst. 2, 3, 4 o. s. ř. a tento předtisk na obálce je zmatečný. Soud prvního stupně na žádost, aby mu bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno znovu, nereagoval. Dále oprávněný uvedl, že dopis obsahující omluvu, který od povinného obdržel, nebyl datován a ani povinným podepsán. K prokázání svého tvrzení zaslal již soudu prvního stupně originál omluvného dopisu a navrhl svoji účastnickou výpověď a výpověď svědka T. H. Soud prvního stupně žádný z navržených důkazů neprovedl a z odůvodnění jeho rozhodnutí nevyplývá, z jakého důvodu tak postupoval. Již z tohoto důvodu měl odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušit. Odvolací soud však v rozporu s §213 odst. 4 o. s. ř. sám prováděl dokazování, čímž zcela nahradil procesní činnost při zjišťování skutkového stavu, která je vyhrazena soudu prvního stupně. Tímto postupem porušil zásadu dvouinstančnosti občanského soudního řízení, když na základě vlastního dokazování dospěl k odlišným skutkovým zjištěním než soud prvního stupně. Dále oprávněný uvedl, že odvolací soud ve věci jednal dne 22. 6. 2009 přesto, že se oprávněný k tomu jednání omluvil z důvodu jednání u Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 5 C 703/2007. O tom, že se jednání konalo, by oprávněný vyrozuměn až dne 26. 6. 2009 přípisem Městského soudu datovaným dnem 17. 6. 2009. Tím, že odvolací soud ve věci jednal, zatížil řízení zmatečností vadou. Oprávněný také nahlédnutím do spisu zjistil, že se jeho podání ze dne 11. 8. 2008, doručené soudu dne 12. 8. 2008, ani přílohy, tj. omluvný dopis povinného a obálka ve spise nenacházejí, a proto požádal soud o jejich dohledání, protože se jedná o klíčové listinné důkazy. Listiny však dohledány nebyly. Tímto nesprávným postupem soudu v průběhu řízení byla oprávněnému opět odňata možnost jednat před soudem (§229 odst. 3 o. s. ř.).
Oprávněný rovněž žádal soud, aby věc byla přikázána k projednání jinému soudu, a to Krajskému soudu v Praze. O jeho žádosti měl rozhodovat Vrchní soud v Praze. Městský soud však návrh oprávněnému vrchnímu soudu vůbec nepostoupil. Tímto postupem došlo nejen k porušení jednoduchého práva, ale i práva ústavního, neboť Městský soud v Praze rozhodl ve věci dříve, než bylo rozhodnuto o návrhu na delegaci věci. Tím zároveň nebyla vyřešena otázka zákonného soudce. Oprávněný rovněž z opatrnosti namítl nesprávné obsazení odvolacího soudu, neboť v rozvrhu práce nejsou uvedeni soudci k zastupování soudců senátu 30 Co a ani pořadí, v jakém jsou ti kteří soudci zastupováni náhradními soudci (s výjimkou předsedkyně senátu, kterou zastupuje JUDr. Radka Šimková). Podle názoru dovolatele tak rozvrh práce Městského soudu v Praze na rok 2009 neposkytuje transparentní a předem daná pravidla pro zastupování soudců, nýbrž jen pro zastupování senátů. Z tohoto důvodu má pochybnosti o soudkyni JUDr. Vladimíře Čítkové jako zákonné soudkyni.
Oprávněný dále vytýká odvolacímu soudu, že prováděl dokazování k doručení omluvného dopisu, což mezi účastníky sporné není. Důkazy k prokázání obsahu dopisu (tj. výslech svědka T. H., A. H., A. K. a účastnický výslech oprávněného) však neprovedl. Uvedl, že odvolací soud uvěřil výpovědím svědkyň A. H. a I. K. (bývalé spolupracovnice povinného), ačkoliv se rozcházejí s jinými důkazy. Omluvný dopis nebyl napsán na počítači, jak tvrdily, ale byl vytvořen vystřižením, nalepením na papír a překopírováním z výroku rozsudku (exekučního titulu). Proto lze stěží uvěřit jejich další výpovědi o tom, že viděly, že dopis byl datován a podepsán. Jestliže odvolací soud vycházel z těchto výpovědí, vybudoval nesprávný právní závěr o tom, že zaniklo právo přiznané exekučním titulem. Hodnocení důkazů odvolacím soudem tak oprávněný považuje za svévolné a nikoliv volné. Rovněž odvolacímu soudu vytýká, že prováděl selekci důkazů, což je nepřípustné. Vady, kterými řízení trpí, považuje za takové, které zasahují do jeho ústavně garantovaných práv, a proto zakládají přípustnost dovolání. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a rovněž usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 však nadále použitelné – nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. 1572/11), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu, kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/, o čemž se v daném případě nejedná) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci.
K závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, však hodnocením námitek v dovolání obsažených dospět nelze.
Oprávněný předně namítal, že mu dosud nebylo řádně napadené usnesení odvolacího soudu doručeno. Z obsahu spisu (č. l. 128 p. v.) vyplývá, že předsedkyně senátu nedala pokyn k doručení usnesení do vlastních rukou, že pro doručení písemnosti byl zvolen typ obálky č. III, který je určen pro doručování listin, které se nedoručují do vlastních rukou, čemuž odpovídá i předtištěný text na obálce (§50 o. s. ř.). Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno oprávněnému v souladu s §50 o. s. ř. a dovolání bylo podáno v dvouměsíční lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel odvolacímu soudu také vytýká, že dne 22. 6. 2008 soud ve věci jednal, ačkoliv se k tomuto jednání řádně omluvil. Tím namítá, že řízení je postiženo zmatečnostní vadou podle §229 odst. 3 o. s. ř., protože mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. K této vadě však dovolací soud může přihlédnout tehdy, je-li uplatněn způsobilý dovolací důvod. Dovolací soud však připomíná, že odvolací soud ve svém rozhodnutí podrobně vylíčil průběh předchozího řízení, kdy již okresní soud jednání několikrát – převážně z důvodů na straně oprávněného - odročoval, a zdůvodnil, proč hodnotil další jeho omluvu jako zřejmou obstrukci (návrh na zastavení exekuce byl soudu prvního stupně doručen 31. 7. 2007 – č. l. 32). Současně s tím odůvodnil svůj postup v případě návrhu oprávněného na delegaci vhodnou (§12 odst. 2 o. s. ř.), kdy odvolací soud věc nepostoupil k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Případný nesprávný postup odvolacího soudu lze však posoudit jen jako jinou vadu řízení, která však nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci s ohledem na podstatu delegace vhodné.
Pod zmatečnostní vadu lze zařadit i další dovolatelovu výtku týkající se obsazení senátu - rozdílné obsazení při jednání dne 22. 6. 2009 a 14. 7. 2009, kdy členkou senátu 30 Co při jednání dne 14. 7. 2009 byla JUDr. Vladimíra Čítková, která není členkou senátu 30 Co (§229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.). Pro úplnost dovolací soud uvádí, že podle rozvrhu práce Městského soudu v Praze pro rok 2009 (uveřejněném na www.justice.cz), soudkyně JUDr. Čítková byla členkou senátu č. 11, který byl určen jako jeden ze zastupujících senátů (v pořadí zastupujících senátů jako první).
Tvrzením, jímž dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že porušil zásadu dvouinstančnosti řízení, když věc nevrátil soudu prvního stupně a sám prováděl dokazování, vystihuje dovolací důvody vymezené v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jež nemá u dovolání přípustného toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zásadně k dispozici (viz výše). K tomu dovolací soud dodává, že podle obsahu spisu oprávněný důkaz výpovědí svědka T. H. ani svoji výpovědí nenavrhl (pouze při jednání dne 14. 3. 2008 /č. l. 56/ uvedl, že „o této záležitosti se může vyjádřit pan T. H.“).
Dovolatel dalšími svými námitkami zpochybňuje závěr, že je dán důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., Tento závěr je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., aby však soud mohl k takému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, že oprávněnému zaslaný omluvný dopis obsahoval vedle vlastního textu také datum a byl povinným vlastnoručně podepsán . Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že se odvolací soud zaměřil na otázku doručení omluvy, což oprávněný nezpochybňoval, naopak nezjišťoval, zda omluvný dopis povinný podepsal a opatřil datem.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; závěr o jeho vykonatelnosti založil na vlastních skutkových tvrzeních odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení odvolacího soudu při šetření okolností, zda byl omluvný dopis podepsán a datován), však – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.) být nemohou.
Samotné hodnocení důkazů nelze napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení lze totiž usuzovat jen ze způsobů, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1507/2006). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že neshledal extrémní nesoulad mezi právním závěrem odvolacího soudu a skutkovými zjištěními o tom, zda omluvný dopis zaslaný povinným jím byl také datován a vlastnoručně podepsán.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanoveními §142 odst. 1, 224 odst. 1a §243b odst. 5 větou první o. s. ř. Povinnému, který by měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D., v. r.
předsedkyně senátu