ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.2759.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 2759/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného M. K. , zastoupeného JUDr. Jaromírem Štůskem, advokátem se sídlem v Praze 9, Ocelářská 1354/35, proti povinnému Nevšímal, a.s. , se sídlem v Nymburce, Kolínská 295, identifikační číslo osoby 257 27 133, zastoupenému Mgr. Jiřím Malínkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Polygon House, Doudlebská 1699/5, pro 444.177,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 22 Exe 5644/2010, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. března 2011, č. j. 29 Co 67/2011 - 91, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.300,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Malínka, advokáta se sídlem v Praze 4, Polygon House, Doudlebská 1699/5.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 21. 10. 2010 , č. j. 22 Exe 5644/2010 - 68, jímž Okresní soud Nymburce zastavil podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. exekuci na majetek povinného (nařízenou k návrhu oprávněného, doručenému soudu prvního stupně dne 12. 4. 2010, usnesením téhož soudu ze dne 27. 4. 2010, č. j. 22 Exe 5644/2010 - 27) a kterým rozhodl o náhradě nákladů řízení a o nákladech exekuce; dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, přičemž ve výroku, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na odklad exekuce, zůstalo usnesení soudu prvního stupně nedotčeno. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že oprávněný se stal věřitelem pohledávky za povinným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2010 , kterou jako postupník uzavřel s postupitelem Z. P. - SKLOSERVIS, že postupitel oznámil postoupení pohledávek povinnému dopisem ze dne 10. 2. 2010, doručeným mu dne 24. 3. 2010, že povinný na tuto pohledávku započetl písemnými úkony ze dne 11. 2. 2010, ze dne 10. 3. 2010 a ze dne 17. 3. 2010, doručenými Z. P. - SKLOSERVIS dne 12. 2. 2010, dne 12. 3. 2010 a dne 22. 3. 2010 (čl. 45-46 spisu), svoji protipohledávku za Z. P. - SKLOSERVIS ve výši 424.478,- Kč s příslušenstvím (z titulu neuhrazených faktur č. 01060075 ze dne 21. 3. 2006, č. 01060082 ze dne 20. 3. 2006 a č. 01060084 ze dne 23. 3. 2006), kterou povinnému jako postupníkovi postoupil postupitel SPEGLASS s.r.o. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 2. 2010 (v níž dlužník svůj závazek vůči postupiteli uznal co do důvodu a výše dne 11. 9. 2007), že povinný oznámil Z. P. - SKLOSERVIS postoupení pohledávky společnosti SPEGLASS s.r.o. za ním písemnými oznámeními ze dne 11. 2. 2010 a 10. 3. 2010, o čemž svědčí dopis Z. P. - SKLOSERVIS ze dne 22. 3. 2010, že smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 11. 2. 2010 uzavřel za postupitele Mgr. K. H. na základě plné moci ze dne 22. 9. 2008 a za postupníka advokát Mgr. J. M. na základě plné moci ze dne 8. 2. 2010 a že povinná oprávněného informovala o provedeném započtení vzájemných pohledávek vůči Z. P. - SKLOSERVIS dopisem ze dne 25. 3. 2010, doručeným oprávněnému dne 4. 5. 2010. Odvolací soud poté, co shodně se soudem prvního stupně posoudil obě pohledávky jako způsobilé k započtení, a dovodil, že smlouvy o postoupení pohledávek „netrpí žádnými vadami“, se ztotožnil i s jeho závěrem, že oprávněný neprokázal své tvrzení o tom, že postupitel podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2010 – Z. P. - SKLOSERVIS oznámil postoupení pohledávek (§526 obč. zák.) povinnému telefonicky již dne 2. 2. 2010, kdy smlouva byla uzavřena. Oprávněný totiž k tomuto tvrzení přes poučení soudu prvního stupně podle §118 a §119 o. s. ř. žádné důkazní návrhy neučinil, a čestné prohlášení Z. P. zhodnotil odvolací soud jako důkaz nevěrohodný, neboť jmenovaný byl zaměstnancem oprávněného, takže měl zájem na výsledku řízení. Jelikož tedy v řízení bylo prokázáno, že povinný oznámil dlužníku Z. P. - SKLOSERVIS, že došlo k postoupení pohledávek společnosti SPEGLASS s.r.o. za ním na povinného, a povinný současně provedl zápočty pohledávek dříve, než mu Z. P. - SKLOSERVIS oznámil postoupení své pohledávky za povinným na oprávněného, došlo k zániku vymáhané pohledávky započtením (§580 obč. zák.) před nařízením exekuce a předpoklady pro její zastavení podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. byly splněny.
Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatel opakuje veškeré námitky, které vznesl již v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, a odvolacímu soudu vytýká, že „nepřihlédl k zásadní právní otázce, spočívající v ustanovení §526 odst. 1 a 2 obč. zák.“, neboť prokazatelně již dne 2. 2. 2010 věřitel (rozuměj původní věřitel - postupitel) písemně i telefonicky před svědky oznámil povinnému postoupení pohledávky, přičemž tomuto oznámení byl oprávněný osobně přítomen; soud však navržené důkazy výslechem Z. P. a pracovnice, která by prokázala oznámení postoupení pohledávky dne 2. 2. 2010, neprovedl a označil je za bezpředmětné, přičemž „doslova opsal stati“ rozhodnutí okresního soudu, věcí se nezabýval, nezhodnotil písemné prohlášení věřitele a zcela opomněl namítané skutečnosti. Má za to, že ze strany povinného šlo v případě postoupení pohledávky a následného započtení o úkony neplatné podle §39 obč. zák. s cílem obejít zákon, aby se zbavil povinnosti zaplatit vymáhanou pohledávku, a že jeho jednání je též v rozporu s dobrými mravy, neboť firmu SPEGLASS s.r.o. uvedl v omyl tím, že její pohledávku za firmou Z. P. - SKLOSERVIS označil za nebonitní; současně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 114/2003, v jehož právní větě se uvádí, že „dokud není postoupení pohledávky dlužníku oznámeno nebo není prokázáno, může dlužník započíst svou pohledávku vůči dosavadnímu věřiteli“, vyslovuje názor, že po oznámení učiněném dne 2. 2. 2010 (jež nemusí mít písemnou formu), nemohl povinný platně započíst svoji pohledávku, kterou mu postoupila firma SPEGLASS s.r.o. Dále - stejně jako v průběhu celého řízení - namítá, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 11. 2. 2010 byla ze strany postupitele podepsána „osobou bez řádného zplnomocnění k právu podpisu“. Je přesvědčen, že soud nesprávně právně posoudil jím uváděné skutečnosti, spočívající v jeho dobré víře, že zakoupil předmětnou pohledávku a řádně za ni zaplatil, a nesouhlasí s hrazením jakýchkoli nákladů povinnému ani soudní exekutorce. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Povinný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutími soudů obou stupňů a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání oprávněného není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napaden výrok usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je v daném případě vyloučeno, zbývá posoudit přípustnost dovolání již jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací přezkum předjímaný §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§242 odst. 3, věta první o. s. ř.).
Dovolatel žádné otázky, jež by měly činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil, a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Podle §526 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli (odstavec 1). Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení (odstavec 2).
Podle §580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
V rozsudku ze dne 23. března 2005, sp. zn. 29 Odo 114/2003, uveřejněném pod číslem 27/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na nějž dovolatel odkázal, zaujal Nejvyšší soud závěr, že „dokud není postoupení pohledávky ve smyslu §526 odst. 1 obč. zák. dlužníkovi oznámeno či prokázáno, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli, a to i započtením v souladu s ustanovením §580 a 581 obč. zák. Není důvodu, aby plnění ve smyslu §526 odst. 1, in fine, obč. zák. bylo chápáno úzce jen jako splnění podle §559 odst. 1 obč. zák. (tj. jako zánik dluhu splněním); žádné ustanovení občanského zákoníku ani obchodního zákoníku této širší interpretaci nebrání ani výslovně, ani nepřímo.“.
Jestliže v souzené věci bylo z hlediska skutkového stavu zjištěno, že postupitel Z. P. - SKLOSERVIS podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2010 oznámil jejich postoupení povinnému dopisem ze dne 10. 2. 2010, doručeným mu dne 24. 3. 2010 , že povinný oznámil Z. P. - SKLOSERVIS postoupení pohledávky společnosti SPEGLASS s.r.o. za ním podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 2. 2010 písemnými oznámeními ze dne 11. 2. 2010 a 10. 3. 2010, a postoupenou protipohledávku za Z. P. - SKLOSERVIS ve výši 424.478,- Kč s příslušenstvím započetl písemnými úkony ze dne 11. 2. 2010, ze dne 10. 3. 2010 a ze dne 17. 3. 2010, doručenými Z. P. - SKLOSERVIS dne 12. 2. 2010, dne 12. 3. 2010 a dne 22. 3. 2010 , na pohledávku Z. P. - SKLOSERVIS za povinným, pak závěr odvolacího soudu, že došlo k zániku vymáhané pohledávky započtením (§580 obč. zák.) před nařízením exekuce, resp. před podáním návrhu na její nařízení (dne 12. 4. 2010), je v souladu v citovanými ustanoveními občanského zákoníku i judikaturou Nejvyššího soudu.
Namítá-li dovolatel, že v řízení nebylo provedeno dostatečné dokazování ohledně jeho tvrzení, že již dne 2. 2. 2010 původní věřitel Z. P. - SKLOSERVIS písemně i telefonicky před svědky oznámil povinnému postoupení pohledávky a že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 11. 2. 2010 byla podepsána „osobou bez řádného zplnomocnění k právu podpisu“, a nesouhlasí-li se skutkovým stavem, jak byl soudy obou stupňů v tomto ohledu zjištěn, nejedná se o výhrady proti právnímu posouzení věci [podřaditelné pod ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], nýbrž o námitky proti zjištěnému skutkovému stavu věci, k jakému dospěly soudy obou stupňů v předcházejícím řízení; tyto námitky nejsou námitkami proti právnímu posouzení a tím méně mohou být právními otázkami zásadního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. Námitky dovolatele, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav, zejména nesprávným hodnocením důkazů či nedostatečným dokazováním, jsou námitkami proti správnosti skutkových zjištění, resp. proti hodnocení provedených důkazů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2007, sp. zn. 25 Cdo 393/2006, nebo usnesení ze dne 20. července 2006, sp. zn. 25 Cdo 1004/2006, popř. usnesení ze dne 20. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1306/2002). Namítané pochybení při zjišťování skutkového stavu věci není ovšem dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nýbrž podle okolností dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo podle §241a odst. 3 o. s. ř. Uplatnění těchto dovolacích důvodů však nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jak z dikce §241a odst. 3 o. s. ř. vyplývá, lze tento důvod uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., a procesní vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.] - pokud nejde o řešení otázek zásadně významných po právní stránce - nezakládají přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a v dovolacím řízení k nim lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání v dané věci není způsobilá založit ani námitka, že při uzavření smlouvy o postoupení pohledávky z postupitele SPEGLASS s.r.o. na povinného jako postupníka, byl postupitel uveden v omyl, jelikož tato námitka oprávněnému nepřísluší; důvodu neplatnosti podle §49a obč. zák. se totiž může s úspěchem dovolávat jen sám (podvedený) účastník smlouvy (neplatnost právního úkonu učiněného v omylu je dle §40a obč. zák. neplatností relativní; k tomu srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. §1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1394 s, str. 435). Ze samotné okolnosti, že povinný uzavřel s postupitelem SPEGLASS s.r.o. dne 11. 2. 2010 smlouvu o postoupení pohledávek a že tyto pohledávky následně započetl na pohledávky původního věřitele Z. P. - SKLOSERVIS, závěr o neplatnosti těchto úkonů podle §39 obč. zák. učinit nelze, neboť nejde o obcházení zákona, nýbrž o výkon práva.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu - pokud jím byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o zastavení exekuce - nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž byly potvrzeny výroky o nákladech exekuce a nákladech řízení, a proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení není přípustné; ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože rozhodnutí o nákladech řízení (ani o nákladech exekuce) v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Dovolání proti těmto výrokům není přípustné ani podle §237 odst. 1 o. s. ř., neboť nejsou rozhodnutími ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, případně usnesení téhož soudu ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 1997 pod číslem 88); Nejvyšší soud České republiky je proto - aniž by se mohl věcí dále zabývat - i v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť povinný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 1.000,- Kč [odměna z částky určené podle §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. b), snížená podle §14 odst. 1 na polovinu a podle §18 odst. 1 o dalších 50 %] a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení povinného ve výši 1.300,- Kč je oprávněný povinen zaplatit k rukám advokáta, který povinného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. února 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu