ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.3011.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 3011/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné B.T.G. s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 870/27, identifikační číslo osoby 615 04 009, zastoupené Dr. Michaelou Jorgensen, advokátkou se sídlem v Praze 2, Štěpánská 6, proti povinnému: R. G. , zastoupenému JUDr. Františkem Kosíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 30, pro 2.002.666,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 33 Nc 1578/2008, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. března 2010, č. j. 64 Co 7/2010-134, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 19. 10. 2009, č. j. 33 Nc 1578/2008-89, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (nařízené usnesením téhož soudu ze dne 10. 12. 2008, č. j. 33 Nc 1578/2008-17, podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 8 To 17/2008, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 2.002.666,- Kč, nákladů oprávněné a nákladů této exekuce, které budou určeny), odůvodněný tvrzením, že vymáhaná pohledávka zanikla již před vydáním exekučního titulu splněním. Dospěl k závěru, že i kdyby tvrzení povinného o zaplacení vymáhané pohledávky bylo pravdivé, nemůže být důvodem pro zastavení exekuce, neboť okolnosti, které znamenají zánik práva a které nastaly před vydáním exekučního titulu, zákon umožňuje uplatňovat jen v nalézacím řízení způsobem k tomu předepsaným. Zcela výjimečně lze zohlednit zánik práva, k němuž došlo i před vydáním exekučního titulu, a to v případě, že právo bylo přiznáno rozsudkem pro zmeškání.
K odvolání povinného Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud k námitkám povinného, že vymáhanou pohledávku zaplatil již po vydání původního rozsudku soudu prvního stupně vydaného v trestním řízení, který byl následně zrušen, včetně výroku o náhradě škody, uvedl, že titul, který je po stránce formální a materiální vykonatelný, představuje základ pro vedení exekuce a že v exekučním řízení již nelze řešit případné vady titulu z hlediska hmotného práva. Tvrdí-li povinný, že částku 2.002.666,- Kč zaplatil oprávněné dne 24. 8. 2006, jde o okolnost, kterou měl uplatnit před vydáním exekučního titulu. Podmínky pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. proto odvolací soud nepovažoval za splněné, jelikož důvody postupu podle tohoto ustanovení dopadají na zánik rozhodnutím přiznaného práva po vydání exekučního titulu. Stejně tak nejsou splněny podmínky pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť jakýkoliv projev vůle směřující k zániku vymáhaného práva, který byl učiněn před vydáním rozhodnutí, jež bylo podkladem pro nařízení exekuce, nelze podle uvedeného ustanovení zohlednit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., případně ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Uvedl, že se nedovolává přezkumu správnosti exekučního titulu, nýbrž že podstatou jeho argumentace je to, že §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dopadá i na případy, kdy vykonávaná pohledávka byla zaplacena před vydáním exekučního titulu, přičemž podle jeho názoru je právně významné to, zda soud vydávající exekuční titul o zaplacení pohledávky věděl či nikoli. V daném případě trestní soud o tom, že povinný vymáhanou pohledávku zaplatil, nevěděl, neboť mu to nebylo sděleno. Přesto však má dovolatel za to, že dobrovolné zaplacení pohledávky z jeho strany, a to i bez vědomí soudu, musí představovat jeden z důvodů pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť je nepřípustné, aby byl povinen „zaplatit znovu již uhrazené“. Je proto nesprávný závěr odvolacího soudu, že předpoklady pro zastavení exekuce podle uvedeného ustanovení nebyly splněny, neboť §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je koncipován tak, že zahrnuje bez taxativního vymezení všechny myslitelné případy, kdy rozhodnutí nelze vykonat, protože by výkon představoval nepřípustný zásah do konkrétního práva; poukaz odvolacího soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1570/2003 je podle dovolatele nepřípadný, neboť z něj jím „tvrzený závěr nevyplývá“; naopak se v něm uvádí, že při aplikaci §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není významné, zda rozhodné skutečnosti týkající se zániku vymáhané pohledávky nastaly před nebo po vydání exekučního titulu, ale za jakých konkrétních okolností nastaly. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatel v tom, zda 1) „platí závěry dosavadní rozhodovací soudní praxe o nepřípustnosti přezkumu věcné správnosti exekučního titulu v exekučním řízení i v případě, že se nalézací soud před vydáním exekučního titulu tvrzeným zánikem pohledávky vůbec nezabýval, neboť o zániku pohledávky nevěděl (nebyl informován resp. nebyly mu k tomuto sděleny žádné okolnosti), a zda tedy takovou situaci ve spojení s uplatněným návrhem na zastavení exekuce v exekučním řízení rovněž nelze podřadit pod tzv. jiný důvod nepřípustnosti výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.“, 2) zda „platí závěry dosavadní rozhodovací soudní praxe o nepřípustnosti přezkumu věcné správnosti exekučního titulu v exekučním řízení i v případě, že se nalézací soud před vydáním exekučního titulu tvrzeným zánikem pohledávky vůbec nezabýval, neboť o zániku pohledávky nevěděl (nebyl informován resp. nebyly mu k tomuto sděleny žádné okolnosti), a zda z tohoto pohledu a ve spojení s uplatněným návrhem na zastavení exekuce v exekučním řízení dle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je právně významné, zda soud vydávající vykonávané rozhodnutí vydal toto rozhodnutí v občanskoprávní či obchodní věci (tedy s možností přezkumu zániku pohledávky resp. věci samé v rámci zákonem připuštěné možnosti využít mimořádné opravné prostředky), nebo na straně druhé v trestním řízení (bez možnosti přezkumu adhezního výroku o náhradě škody mimořádnými opravnými prostředky v trestním řízení, které mohou být využity jen co do výroku o vině a trestu)“, a 3) v posouzení otázky, „zda úhrada vymáhané pohledávky v exekuci včetně nákladů exekuce (aby oprávněný zamezil negativním dopadům exekuce) brání přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že nebyly splněny podmínky pro zastavení exekuce“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.)
a po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., sice přednesl, avšak hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (např. ze dne 22. září 2005, sp. zn. 20 Cdo 1962/2004, ze dne 17. února 2010, sp. zn. 20 Cdo 446/2008, ze dne 30. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 4662/2008, ze dne 17. února 2011, sp. zn. 20 Cdo 1787/2009, a dalších) vysvětlil, že zatímco pod písmeny a) až g) §268 odst. 1 o. s. ř. jsou vypočteny konkrétní důvody k zastavení exekuce, je důvod uvedený pod písmenem h) tohoto ustanovení formulován všeobecně a že jeho účelem je umožnit, aby výkon rozhodnutí byl zastaven i v jiných závažných případech, které pro jejich možnou rozmanitost nelze s úplností předjímat, resp. podrobit konkrétnímu popisu. Toto ustanovení tedy pod písmenem h) obsahuje relativně neurčitou hypotézu, pravidlem jejíhož výkladu je požadavek vymezit z předem neurčené množiny skutečností (například demonstrativním výčtem nebo stanovením neuzavřené množiny obecných kritérií) ty, jejichž pomocí lze obsah hypotézy normy určit; výklad normy, který se v konkrétní věci podává, je pak možné mít za nesprávný tehdy, lze-li učinit spolehlivý závěr, že takové určení hypotézy z objektivních hledisek - logických nebo věcných - nemůže obstát.
Nauka i soudní praxe jsou jednotné potud, že důvody, pro které je namístě exekuci mít za (z jiných důvodů) nepřípustnou se typicky spojují
a) s vadami exekučního titulu [pokud nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost zakládající důvod zastavení výkonu podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.],
b) s pochybeními při nařízení exekuce (zejména při dodatečně zjištěném nedostatku podmínek exekučního řízení),
c) s rušivými okolnostmi při provádění výkonu (např. odmítnutí poskytnutí součinnosti), případně
d) se specifickým jednáním povinného, způsobí-li např. započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí.
O žádný z uvedených – jiných než pod písmeny a) - g) upravených – případů však v souzené věci nejde; naopak, odůvodňuje-li povinný svůj návrh na zastavení exekuce právě a jedině tvrzením, že dluh splnil, nemá soud jinou možnost, než věc posoudit podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., jež je ve vztahu k §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ustanovením speciálním, upravujícím zastavení exekuce - výlučně - pro případy zániku práva. Řečeno jinak, obecné ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. lze aplikovat jen v případech jiných, než je zánik práva [a ovšem i jiných než upravených v §268 odst. 1 písm. a) - f) o. s. ř.]. Při posuzování věci z hlediska §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. je pak soud povinen zkoumat, zda byly splněny předpoklady tímto ustanovením předepsané, a tedy i to, zda právo zaniklo splněním po vydání exekučního titulu (s výjimkou práva přiznaného rozsudkem pro zmeškání).
Jen pro úplnost dovolací soud dodává, že poukaz odvolacího soudu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, není nepřípadný, jak dovolatel namítá, byť na danou věc lze vztáhnout jen obecnou zásadu v něm vyjádřenou, že totiž stěžejním principem exekučního řízení je, že věcná správnost exekučního titulu (vydaného v občanském soudním řízení či řízení trestním), nemůže být v exekučním řízení zpochybněna; jinak řečeno, námitka, jejímž obsahem je – ať přímo nebo prostřednictvím námitky jiné – kritika správnosti exekučního titulu, je nevýznamná, a to ať již při nařízení exekuce, tak ve stadiu jejího zastavení.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání povinného směřuje proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu