ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.3017.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 3017/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné K + B Progres, a.s. , se sídlem v Klíčanech, U expertu čp. 91, č.or. 91, okres Praha-východ, identifikační číslo osoby 618 60 123, zastoupené JUDr. Josefem Corradinim, advokátem se sídlem v Ostravě-Staré Bělé, Válova 24, proti povinným 1) RH leas., s.r.o. „v likvidaci“ , se sídlem v Bruntále, Třída práce 15 č.p. 1710, identifikační číslo osoby 005 62 386, a 2) RUCHSTAV HOLDING a.s. , se sídlem v Bruntále, Třída práce 15, identifikační číslo osoby 651 38 031, zastoupenému JUDr. Miroslavem Valou, advokátem se sídlem v Bruntále, Dukelská 2, pro 6.796.129,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 Nc 195/2002, o dovolání druhého povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2008, č. j. 10 Co 686/2008 - 422, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud napadeným usnesením k odvolání druhého povinného potvrdil usnesení ze dne 15. 4. 2008, č. j. 1 ENC 195/2002 - 386, jímž Okresní soud v Bruntále zamítl jeho návrh na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., odůvodněný tvrzením, že na vymáhanou pohledávku oprávněné započetl (dopisem ze dne 5. 1. 2006, adresovaným právní předchůdkyni oprávněné) podle §580 obč. zák. svou (proti) pohledávku (ve výši 12.650.000,- Kč) za oprávněnou, kterou vůči ní má z titulu náhrady škody a která vznikla tím, že Krajský soud v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. Nc 21/99 vydal předběžné opatření, jímž mu zakázal nakládat s nemovitým majetkem, čímž mu od doručení předběžného opatření dne 27. 4. 1999 do 2. 7. 2002, kdy nabylo právní moci rozhodnutí ve věci samé (sp. zn. 30 Cm 67/99), podstatně ztížil jeho obchodní a podnikatelskou činnost. Podkladem pro vydání tohoto předběžného opatření totiž byly zfalšované směnky, na základě nichž Krajský soud v Ostravě vydal směnečné platební rozkazy (ve věcech vedených pod sp. zn. 3 Sm 120/99, 3Sm 121/99, 3 Sm 122/99 a 3 Sm 123/99). V dopise ze dne 5. 1. 2006 dále druhý povinný uvedl, že „ze závěru policie vyplývá, že byl spáchán trestný čin podvodu a padělání a pozměňování peněz, avšak nebylo možno učinit závěr, která konkrétní osoba se těchto trestných činů dopustila“.
Odvolací soud poté, co dovodil, že druhému povinnému nebyla odňata možnost jednat před soudem, se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že jeho návrh na zastavení exekuce není důvodný. Poukázal na to, že odvolatel netvrdil, že by nařízené předběžné opatření zaniklo či bylo zrušeno pro nezákonnost, naopak uvedl, že zaniklo dnem 2. 7. 2002, kdy nabylo právní moci rozhodnutí ve věci samé vydané Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 30 Cm 67/99, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 4 Cmo 424/2000, jímž návrhu žalobce bylo vyhověno, a že teprve poté podala oprávněná návrh na nařízení exekuce. Krajský soud uzavřel, že druhý povinný existenci své (proti) pohledávky z titulu náhrady škody vůči oprávněné neprokázal, přičemž její vznik vylučují již jeho skutková tvrzení v návrhu na zastavení exekuce i v jednostranném zápočtu ze dne 5. 1. 2006. K zániku pohledávky oprávněné vymáhané v tomto řízení tak jednostranným zápočtem ze strany druhého povinného dojít nemohlo.
Proti tomuto usnesení podal druhý povinný dovolání. Nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že mu postupem soudu prvního stupně nebyla odňata možnost jednat před soudem a že jeho návrh na zastavení exekuce není důvodný. Opětovně namítá, že nebyl řádně předvolán k nařízenému jednání před soudem prvního stupně, přičemž toto jeho pochybení považuje za tak zásadní, že „tím došlo k porušení základních lidských práv a svobod, zejména práva na spravedlivý proces“ (čl. 36 Listiny). Dále dovolatel předestírá svou vlastní skutkovou verzi týkající se vyhotovení a „dodatečného pozměnění“ směnek, na základě nichž Krajský soud v Ostravě vydal směnečné platební rozkazy, a za nesprávný proto považuje závěr soudů obou stupňů, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by předmětné směnky nebyly padělány, neboť to je v rozporu s provedeným rozsáhlým šetřením a dokazováním Policie ČR. Soud tedy pochybil, když „předložené důkazy“ hodnotil samostatně a nikoliv v jejich vzájemném kontextu. Protože soud „prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci“ a „dospěl tak k nesprávným skutkovým zjištěním, ze kterých pak také vycházel“, navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 a dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo sice dnem 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu téhož soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné) přípustné.
Námitky dovolatele, že soudy nezjistily správně skutkový stav, zejména nesprávným hodnocením důkazů či nedostatečným dokazováním, jsou námitkami proti správnosti skutkových zjištění, resp. proti hodnocení provedených důkazů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2007, sp. zn. 25 Cdo 393/2006, nebo usnesení ze dne 20. července 2006, sp. zn. 25 Cdo 1004/2006, popř. usnesení ze dne 20. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1306/2002). Namítané pochybení při zjišťování skutkového stavu věci není ovšem dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nýbrž podle okolností dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo podle §241a odst. 3 o. s. ř. Uplatnění těchto dovolacích důvodů však nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jak z dikce §241a odst. 3 o. s. ř. vyplývá, lze tento důvod uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., a procesní vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.] - pokud nejde o řešení otázek zásadně významných po právní stránce - nezakládají přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a v dovolacím řízení k nim lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
Tvrzení, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, po změnách občanského soudního řádu provedených s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, není způsobilým dovolacím důvodem; k prověření jeho správnosti slouží od uvedeného data jiný mimořádný opravný prostředek, jímž je žaloba pro zmatečnost (srov. §229 odst. 3 o. s. ř.). Ke zmatečnostním vadám řízení vypočteným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud při dovolacím přezkumu přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.). K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněném pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože dovolání není podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2012
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu