ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.3043.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 3043/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné K + B Progres, a.s. , se sídlem v Klíčanech, U expertu čp. 91, č.or. 91, okres Praha-východ, identifikační číslo osoby 618 60 123, zastoupené JUDr. Josefem Corradinim, advokátem se sídlem v Ostravě-Staré Bělé, Válova 24, proti povinným 1) RH leas., s.r.o. „v likvidaci“ , se sídlem v Bruntále, Třída práce 15 č.p. 1710, identifikační číslo osoby 005 62 386, a 2) RUCHSTAV HOLDING a.s. , se sídlem v Bruntále, Třída práce 15, identifikační číslo osoby 651 38 031, oběma zastoupeným JUDr. Radkem Závodným, advokátem se sídlem v Praze, Duškova 917/4, pro 6.796.129,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 Nc 195/2002, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. dubna 2010, č. j. 10 Co 1288/2009 - 591, takto:
Dovolání se odmítají .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím k odvolání povinných potvrdil usnesení ze dne 27. 4. 2009, č. j. 1 Nc 195/2002 - 465, jímž Okresní soud v Bruntále zamítl návrhy povinných „na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a §52 odst. 1 ex. řádu“ a na její odklad, odůvodněné tvrzením, že je vedena „pro dva oprávněné jako pro dvě různé samostatné osoby, což je nepřípustné“. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 12. 2006, č. j. 1 ENc 195/2002 - 316, pravomocným dne 5. 2. 2007, rozhodl, že na místo původního oprávněného K+B Expert Pope spol. s r.o. do řízení vstupuje K+B Progres, a.s. (v souvislosti s uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky původním oprávněným K+B Expert Pope spol. s r.o.), a že usnesením ze dne 19. 12. 2007, č. j. 1 ENc 195/2002 - 366, pravomocným dne 27. 2. 2008, dále rozhodl, že v řízení bude na straně oprávněného pokračováno se společností K+B Expert s.r.o., neboť původní oprávněný zanikl s účinností od 28. 10. 2006 sloučením bez likvidace a jeho jmění přešlo na nástupnickou společnost K+B Expert s.r.o. Exekuce vedená pro oprávněného K+B Expert s.r.o. byla usnesením ze dne 3. 4. 2009, č. j. 1 Nc 195/2002 - 446, zastavena pro nepřípustnost s odůvodněním, že K+B Expert s.r.o. je sice právním nástupcem K+B Expert Pope spol. s r.o., avšak v době, kdy bylo o nástupnictví rozhodováno, již pohledávka za povinnými byla z původního oprávněného K+B Expert Pope spol. s r.o. postoupena na společnost K+B Progres a.s., a k přechodu pohledávky na společnost K+B Expert s.r.o. tedy nedošlo (odvolání povinných proti tomuto usnesení bylo odvolacím soudem odmítnuto).
Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žádný důvod pro zastavení exekuce ani pro odklad jejího provedení není dán, jelikož je nepochybné, že exekuce je vedena pro oprávněného K+B Progres a.s. Pokud povinní zpochybnili věcnou správnost exekučního titulu a namítali vady nalézacího řízení, odvolací soud uvedl, že exekuční soud není oprávněn se takovými námitkami zabývat a že mohly být uplatněny jen v nalézacím řízení.
Proti tomuto usnesení podali oba povinní dovolání totožného znění (doplněné podáními ze dne 3. 5. 2012 a ze dne 26. 6. 2012), neboť se domnívají, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Soudům obou stupňů vytýkají, že na základě domněnky (nemající oporu ve spise) dospěly k závěru, že bylo-li řízení ve prospěch oprávněného K+B Expert s.r.o. zastaveno, není žádný důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ačkoliv proti usnesení o procesním nástupnictví podali dovolání. Jsou přesvědčeni o tom, že „nelze přerušit řetězec procesního nástupnictví“, neboť v dané věci bylo nutné, aby na místo původního oprávněného K+B Expert POPE spol. s r.o. nastoupila nejdříve K+B Expert s.r.o., jakožto společnost vzniklá sloučením s KB+C obchodní s.r.o., a teprve následně mohla do řízení vstoupit nynější oprávněná. „Nerespektuje-li soud tuto posloupnost, zatěžuje tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“. Dále dovolatelé namítají, že odvolací soud nepostupoval v souladu s judikaturou, zákonem, ani svými dřívějšími rozhodnutími, neboť o procesním nástupnictví rozhodl na základě listin, na nichž nebyly ověřeny podpisy, a že nevyčkal rozhodnutí dovolacího soudu o jejich dovolání proti usnesení odvolacího soudu o procesním nástupnictví. Domnívají se proto, že krajský soud měl řízení přerušit a případně rozhodnout o odkladu nařízené exekuce. Pokud pak odvolací soud v napadeném usnesení uvedl, že se nemůže zabývat vadami nalézacího řízení, pak poukazují na to, že byly zjištěny teprve po jeho skončení a nemohly být v nalézacím řízení uplatněny. Právě na takové situace podle nich dopadá ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Oprávněná se ve svém písemném vyjádření k dovolání obou povinných ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání povinných byla jako nepřípustná odmítnuta.
Dovolací soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 a dospěl k závěru, že dovolání povinných nejsou podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo sice dnem 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu téhož soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné) přípustná.
Dovolatelé žádné otázky, jež by měly činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovoláních nevymezili, a ani hodnocením námitek v nich obsažených k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Vytýkají-li dovolatelé odvolacímu soudu, že rozhodl o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut jejich návrh na zastavení exekuce, aniž vyčkal rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání proti usnesení krajského soudu o procesním nástupnictví, je k tomu třeba uvést, že dovolání (mimořádný opravný prostředek) nemá odkladný účinek a že exekuční řízení nelze z důvodů uvedených v části třetí občanského soudního řádu přerušit (srov. §254 odst. 2 o. s. ř.). Kromě toho z obsahu spisu vyplývá, že dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2009, č. j. 10 Co 510/2009 - 470, bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2011, č. j. 20 Cdo 2105/2010 - 825, odmítnuto. Za tohoto stavu věci jsou námitky povinných vztahující se k rozhodnutí soudu o procesním nástupnictví v řízení o zastavení exekuce zcela bezpředmětné, a přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nejsou způsobilé založit. Námitku, že odvolací soud o procesním nástupnictví rozhodl na základě listin, na nichž nebyly ověřeny podpisy, uplatnili dovolatelé teprve v dovolacím řízení a z hlediska §241a odst. 4 o. s. ř. se tak jedná o nepřípustnou novotu. Jen pro úplnost dovolací soud dodává, že pluralita na straně oprávněných subjektů není obecně v exekučním (vykonávacím) řízení vyloučena (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 82/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o takovou situaci se ovšem v daném případě nejedná.
V souladu s ustálenou judikaturou je i názor odvolacího soudu, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, protože jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet, a že případné vady nalézacího řízení, i kdyby skutečně existovaly, se do exekučního řízení nepřenášejí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, či rozhodnutí uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti části výroku usnesení odvolacího soudu, jímž potvrdil zamítavý výrok usnesení soudu prvního stupně o odkladu provedení exekuce, občanský soudní řád nepřipouští (srov. §236 - §239 o. s. ř.).
Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., nejsou dovolání povinných proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustná. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat námitkami uvedenými v doplněních dovolání povinných ze dne 3. 5. 2012 a ze dne 26. 6. 2012, jelikož byly uplatněny až po uplynutí lhůty k podání dovolání.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2012
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu