ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.305.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 305/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného města Oslavany , se sídlem v Oslavanech, nám. 13. prosince 51/2, proti povinné G & C Pacific Niue Limited , se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, Dalton House 60, Windsor Avenue SW19 2RR London, zapsané v registru společností Anglie a Walesu pod číslem 6701826, zastoupené JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Lesnická 52, pro 366 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 65 Nc 1930/2008, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2010, č. j. 18 Co 277/2010-26, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Městský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 21. 4. 2010, č. j. 114 EX 1246/08-20, kterým soudní exekutorka Mgr. Zuzana Komínková rozhodla, že namísto dosavadní povinné BGC Developers, a. s., se sídlem v Praze 4, U Habrovky 247/11, bude pokračováno s jejím procesním nástupcem, kterým je společnost G & C Pacific Niue Limited , se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, Dalton House 60, Windsor Avenue SW19 2RR London, zapsané v registru společností Anglie a Walesu pod číslem 6701826. Uvedl, že původní povinná společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku a do jejích práv a povinností vstoupila v důsledku přeshraniční fúze společnost G & C Pacific Niue Limited. V souvislosti s procesním nástupnictvím se odvolací soud zabýval předně otázkou pravomoci (mezinárodní příslušnosti) českých soudů a uzavřel, že ji je třeba posoudit podle nařízení Rady č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení“). Exekuční řízení spadá pod pravidlo výlučné příslušnosti podle čl. 22 odst. 5 nařízení, podle něhož bez ohledu na bydliště (žalovaného) mají výlučnou příslušnost pro řízení, jehož předmětem je výkon rozhodnutí, soudy členského státu, na jehož území výkon rozhodnutí byl či má být proveden. Z hlediska nutnosti přezkumu mezinárodní příslušnosti ve smyslu čl. 25 nařízení, je proto nezbytné, aby v této exekuci s mezinárodním prvkem byly dány rozhodné skutečnosti, které příslušnost zakládají, v daném případě to, že majetek ve vlastnictví povinného se nachází na území České republiky (§45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Takový majetek povinná společnost na území České republiky vlastní. K námitce odvolatelky týkající se nepoužitelnosti nařízení s ohledem na skutečnost, že exekučním titulem je v souzené věci rozhodčí nález, a s ohledem na čl. 1 odst. 2 písm. d) nařízení, soud uvedl, že toto ustanovení dopadá na rozhodčí řízení jako na řízení nalézací, nikoliv na exekuční řízení, kde je exekučním titulem rozhodčí nález. Otázka případného uznání a výkonu exekučního titulu ve státě sídla nové společnosti není pro posouzení procesního nástupnictví v exekučním řízení, k němuž je příslušný soud České republiky, rozhodná.
Povinná v dovolání vytýká exekučnímu soudu nesprávný procesní postup a poukazuje na znění §200ua zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), které vychází z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. 4. 2004, jímž se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky (dále též jen „nařízení č. 805/2004). Podle jejího názoru bylo povinností oprávněného podat nejdříve návrh na potvrzení evropského exekučního titulu a teprve na základě tohoto titulu pokračovat v exekučním řízení s novou povinnou osobou, která není subjektem českého práva. Jiný postup omezuje povinnou v jejím zákonném právu na obranu proti nároku, který není podle nařízení č. 805/2004 nárokem nesporným, neboť byl založen rozhodčím nálezem. Podle povinné měl tedy exekuční soud řízení podle §107 odst. 1 o. s. ř. přerušit, poté oprávněného vyzvat k podání návrhu podle §200ua o. s. ř. a na základě potvrzeného evropského exekučního titulu pokračovat proti novému povinnému. Postup soudního exekutora vede k obcházení nařízení č. 805/2004. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, stejně jako usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 7. 2009) není důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu o právním nástupnictví povinné.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že povinná nezpochybňuje, že je právní nástupkyní společnosti BGC Developers, a. s. Její námitku, jíž vytýká soudu, že nepřerušil řízení podle §107 odst. 1 o. s. ř. a dále že nepostupoval podle nařízení č. 805/2004, lze podřadit pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle §107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Účelem nařízení č. 805/2004 je zavedení evropského exekučního titulu pro nesporné nároky. Je-li podkladové rozhodnutí jako evropský exekuční titul označeno, znamená to, že není třeba prohlášení vykonatelnosti v členském státě, v němž se usiluje o výkon rozhodnutí. Rozsah věcné působnosti nařízení je upraven v čl. 2, z jehož odst. 2 písm. d) vyplývá, že nařízení se nevztahuje na rozhodčí řízení. Proto ani rozhodčí nález nemůže být jako evropský exekuční titul označen. Navíc, jak bylo uvedeno, označení exekučního titulu jako evropský exekuční titul má smysl tam, kde se usiluje o jeho výkon v jiném členském státě než v tom, který exekuční titul vydal. Námitky povinné k možnosti použití a postupu podle tohoto nařízení jsou tak zcela bezdůvodné.
Pokud jde o otázku pravomoci (mezinárodní příslušnosti) českého soudu souzenou věc projednávat a rozhodovat, pak dovolací soud připomíná, že použití nařízení je vyloučeno, neboť se nevztahuje na vykonávací řízení, je-li exekučním titulem rozhodčí nález. Z čl. 32 nařízení totiž vyplývá, že pro jeho účely se „rozhodnutím“ rozumí každé rozhodnutí vydané soudem členského státu bez ohledu na to, je-li označeno jako rozsudek, usnesení, příkaz nebo nařízení výkonu rozhodnutí, včetně rozhodnutí o nákladech řízení vydaného soudním úředníkem.
Po posouzení pravomoci českého soudu je třeba vyjít z §45 odst. odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., upravující místní příslušnost soudu, a prostřednictvím něho zkoumat, zda je dána pravomoc soudu jako jedna z podmínek řízení (což následně i odvolací soud činí).
Rozhodl-li tedy odvolací soud, že v řízení bude nadále podle §107 odst. 3 o. s. ř. jako s procesní nástupkyní původní povinné osoby pokračováno se společnosti G & C Pacifik Niue Limited, je jeho právní závěr správný.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. února 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu