ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.3163.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 3163/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Okresního soudu v Přerově , se sídlem Smetanova 2, identifikační číslo osoby 00025275, proti povinnému J. D. , zastoupenému JUDr. Zdeňkem Pilařem, advokátem se sídlem v Hranicích, Skalní 1088, pro 4.000,- Kč, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 33 E 746/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci z 8. 8. 2008, č. j. 40 Co 796/2008-18, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 10. 4. 2008, č. j. 33 E 746/2007-8, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, „že důvod k zastavení výkonu rozhodnutí podle skutkových okolností vylíčených v návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí není dán. V daném případě byl výkon rozhodnutí nařízen na podkladě formálně i materiálně vykonatelného exekučního titulu. Lze přisvědčit okresnímu soudu v jeho závěru, že ve vykonávacím řízení soud není oprávněn přezkoumávat věcnou (a to ani z pohledu správnosti či úplnosti skutkových zjištění, ani z pohledu správnosti právního posouzení) správnost podkladového rozhodnutí.“
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž však vysvětluje, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, povinný (bez specifikace dovolacích důvodů) namítá, že „odvolací soud pochybil jestliže neaplikoval ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.“ Je přesvědčen, že – vzal-li svůj návrh na obnovu řízení podáním z 9. 1. 2006 zpět – neměl trestní soud dne 12. 1. 2006 jednat a „vyvolat“ tak náklady řízení, jež jsou předmětem tohoto výkonu rozhodnutí, nýbrž řízení zastavit.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatel však žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil a hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění podmínky, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, dospět nelze. Namítá-li totiž, že náklady trestního řízení nevyvolal on, ale trestní soud v řízení o povolení obnovy, zpochybňuje tím věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Nejvyšší soud však již v mnoha rozhodnutích zaujal a odůvodnil závěr, že soud výkonu rozhodnutí (exekuce) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, jehož obsahem je vázán a z nějž je povinen vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod poř. č. 4); tato zásada platí nejen pro nařízení exekuce, ale také pro řízení o jejím zastavení.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., dovolání proti němu tudíž není přípustné, Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první, §224 odst. l a §146 odst. 3 o. s. ř. (oprávněné, která by měla na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2012
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu