ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.3163.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 3163/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému JUDr . Z. A., pro 36.491,- Kč a 41.940,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 54 EXE 61/2010, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2012, č. j. 29 Co 56/2012-60, takto:
Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2012, č. j. 29 Co 56/2012-60, se odmítá ; v ostatním se dovolací řízení zastavuje .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení z 14. 10. 2009, č. j. 13 Nc 8823/2009-5, jímž Okresní soud Praha – západ vylovil svou místní nepříslušnost s tím, že po uplynutí lhůty k podání odvolání postoupí věc Obvodnímu soudu pro Prahu 10 jako soudu místně příslušnému.
Rozhodnutí odvolacího soudu a výslovně i rozhodnutí Okresního soudu Praha - západ napadl povinný dovoláním.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání proti usnesení o vyslovení místní nepříslušnosti přípustné proto, že v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost takového dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť jím není napadeno rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2005, pod číslem 70, usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto Nejvyšší soud dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Usnesení soudu prvního stupně nelze dovoláním úspěšně napadnout. Z ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., plyne, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně či jeho jednotlivému výroku. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání směřujícímu proti usnesení Obvodního soudu Praha – západ ze dne 14. 10. 2009, č. j. 13 Nc 8823/2009-5, podle §243c odst. 1 a §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročníku 2000 pod číslem 45).
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. listopadu 2012
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , Ph. D., v. r.
předsedkyně senátu