ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.3243.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 3243/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné I. H. , zastoupené JUDr. Pavlem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 8, V Holešovičkách 24, proti povinnému JUDr. J. D. , pro 12.971,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 Nc 5380/2008, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2008, č. j. 30 Co 547/2008 - 30, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 12. 3. 2008, č. j. 34 Nc 5380/2008 - 10, nařídil podle vykonatelného usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 20. 12. 2007, č. j. 10 C 95/2007 - 43, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 12.971,- Kč a pro náklady exekuce a náklady oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného a jejím provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Josefa Potočka, Exekutorský úřad Praha 2.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 12. 2008, č. j. 30 Co 547/2008 - 30, odvolání povinného proti usnesení soudu prvního stupně podle §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění účinném do 31. 10. 2009, odmítl, neboť povinný v něm neuplatnil žádnou skutečnost rozhodnou pro nařízení exekuce.
Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, neboť je přesvědčen, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Uvedl, že dluh uhradil (částku 12.971,- Kč poukázal dne 23. 1. 2008 do vlastních rukou oprávněné), takže má za to, že povinností „žalobkyně“ bylo vzít návrh na nařízení exekuce zpět. Dále dovolatel rozsáhle popisuje skutkové okolnosti vzniku vymáhané pohledávky a důvody, proč ji poukázal přímo oprávněné a nikoli jejímu právnímu zástupci. Má za to, že exekuce byla nařízena a soudním exekutorem realizována ve „zřetelně neúměrném zajišťovacím rozsahu“, a to „obstavením“ všech jeho nemovitostí, jejichž hodnota mnohonásobně převyšuje vymáhanou částku. Poukazuje také na to, že třikrát písemně navrhl zastavení exekuce, žádné rozhodnutí však neobdržel, jeho nemovitosti jsou obstaveny a exekuce formálně trvá dál. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srov. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, část první zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce [a takovým z obsahového hlediska je i usnesení o odmítnutí odvolání proto, že neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce podle §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2009], je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je v daném případě vyloučeno (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené - rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel žádné otázky, jež by měly činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil, a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Převážnou část dovolání tvoří pouhý popis skutkových okolností vzniku vymáhané pohledávky, tj. okolností předcházejících vydání exekučního titulu, které jsou však pro posouzení věci zcela bez významu, neboť exekuční soud není oprávněn exekuční titul věcně přezkoumávat, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. dubna 1999, č. j. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka povinného, že dluh uhradil, ani jeho polemika ohledně obecné správnosti postupu soudů při nařízení exekuce. Právní závěr odvolacího soudu, že při nařízení exekuce soud nezkoumá, zda povinný vymáhanou částku zcela či zčásti uhradil, ale vychází v tomto směru pouze z tvrzení oprávněného, že dlužná částka nebyla zaplacena, a že zaplacení dluhu mimo exekuci, ať už k němu došlo před nařízením exekuce nebo poté, může povinný uplatnit pouze jako důvod pro zastavení (částečné zastavení) exekuce, je totiž v souladu s ustálenou soudní praxí, jež dovodila, že tato okolnost je uplatnitelná a přísluší o ní rozhodovat až v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, resp. exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 808/2007).
Námitku, že exekutor v exekučním příkazu zvolil nevhodný způsob exekuce vzhledem k výši závazku povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazku povinného dosaženo (§47 odst. 1, věta druhá exekučního řádu), povinný uplatnil až v dovolání a dovolací soud se jí tudíž nemohl zabývat (§241a odst. 4 o. s. ř.).
Jelikož usnesení odvolacího soudu nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, není přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu