ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.3296.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 3296/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Interim Management, s.r.o. , se sídlem v Praze 5, Na Václavce 1079/32, identifikační číslo osoby 250 87 479, proti povinné M. Š. , zastoupené JUDr. Tomášem Udržalem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Třída Míru 95, za účasti vydražitele Zemědělské družstvo Podchlumí Dobrá Voda, se sídlem v Dobré Vodě u Hořic, pro 247.413,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 12 Nc 9963/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 13. září 2011, č. j. 23 Co 160/2011 - 221, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil ze dne 9. 3. 2011, č. j. 092 EX 247/04 - 161, jímž soudní exekutor Ján Locek, Exekutorský úřad Kutná Hora, udělil vydražiteli Zemědělskému družstvu Podchlumí Dobrá Voda příklep na tam specifikovaných vydražených nemovitostech v k.ú. Dolní Dobrá Voda a k.ú. Horní Dobrá Voda, obci Dobrá Voda u Hořic, za nejvyšší podání ve výši 330.000,- Kč. K námitce povinné, že soudní exekutor „neměl přikročit k dražbě nemovitostí“ z důvodu, že dne 1. 3. 2011 podala žalobu na obnovu usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 6. 2004, č. j. 12 Nc 9963/2004, jímž nařídil exekuci na její majetek, krajský soud uvedl, že podle §254 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, při výkonu rozhodnutí nelze takovou žalobu podat. Povinná tudíž nemohla zvrátit postup v exekučním řízení a nemohla tak ve výsledku ani zpochybnit udělený příklep v průběhu dražebního jednání „tak, jak se snažila v odvolacím řízení“. Odvolací soud dále přezkoumal správnost usnesení o příklepu a uzavřel, že předchozí, relativně samostatné fáze exekučního řízení při prodeji předmětných nemovitostí byly řádně ukončeny a že samotný průběh dražby odpovídal zákonu, jmenovitě §336d a násl. o. s. ř. Vady v postupu soudního exekutora taktéž neshledal.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť je přesvědčena o tom, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Má za to, že celé exekuční řízení je od samého počátku postiženo zásadní vadou, která dosud nebyla odstraněna a která brání všem exekučním úkonům, neboť originál ani jí doručený stejnopis usnesení „OS Pardubice z 1. 6. 2004, č. j. 12 Nc 9963/2004“ nejsou podepsány předsedou senátu a opatřeny otiskem kulatého úředního razítka. Z tohoto dovozuje, že „rozhodnutí, které postrádá podpis předsedy senátu, není způsobilé vyvolat žádné právní účinky, fakticky je nicotným, resp. nulitním úkonem, nemůže nabýt právní moci a na jeho základě „nemůže soudní exekutor být k čemukoliv pověřen“, čímž se však odvolací soud nezabýval. Za zásadní po právní stránce proto považuje otázku, zda „vůbec byla založena pravomoc exekutora“. Navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudního exekutora o příklepu byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné (toto ustanovení bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ale až uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné).
Z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Naopak nelze účinně uplatnit námitky, které předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).
Dovolatelka sice formulovala právní otázku, která by podle jejího názoru měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), hodnocením námitek v dovolání uvedených však ke splnění této podmínky dospět nelze, jelikož veškeré námitky uvedené v dovolání uplatnila poprvé právě až v tomto mimořádném opravném prostředku a z hlediska §241a odst. 4 o. s. ř. se tak jedná o nepřípustné novoty.
Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu