ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.3406.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 3406/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného CONSUS INVESTIČNÍ FOND , a.s. v likvidaci, se sídlem v Praze 4, Jižní I 5/783, identifikační číslo osoby 10000500, zastoupeného JUDr. Jiřím Římalem, advokátem se sídlem v Praze 7, Výstaviště 67, proti povinnému PhDr. J. M. , za účasti manželky povinného Ing. A. M., obou zastoupených JUDr. Filipem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 5 – Smíchově, U Demartinky 1, pro 71 600 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 7968/2003, o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2007, č. j. 14 Co 202/2007-202, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu l usnesením ze dne 30. 11. 2006, č. j. 33 Nc 7968/2003-133, zamítl návrh povinného ze dne 16. 2. 2004 na částečné zastavení exekuce a návrhy povinného ze dne 1. 6. 2004 a ze dne 17. 6. 2004 na zastavení exekuce (výrok I). Dále zamítl návrh manželky povinného ze dne 15. 4. 2004 na částečné zastavení exekuce a na zastavení exekuce ze dne 11. 6. 2004 (výrok II), návrh povinného ze dne 18. 10. 2006 na zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř. (výrok III), návrh povinného ze dne 18. 10. 2006 na odložení exekuce (výrok IV) a návrh povinného ze dne 18. 10. 2006 na zrušení usnesení vydaných po datu 11. 6. 2004 a navrácení lhůt a zaslání dokumentů (výrok V).
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I ohledně návrhu na zastavení exekuce z 16. 2. 2004 a 1. 6. 2004 a ve výrocích II, III, IV a V (výrok I). Usnesení soudu prvního stupně ve výroku I ohledně návrhu povinného na zastavení exekuce ze 17. 6. 2007 zrušil a řízení o tomto návrhu zastavil (výrok II). Odvolací soud dovodil, že exekuční titul - rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. 3 T 14/99, ve spojení s usneseními Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2003 a 28. 6. 2004, sp. zn. 6 To 128/2003, nabyl právní moci a stal se vykonatelný. Adhezní výrok o náhradě škody rozsudku městského soudu neobsahuje lhůtu k plnění, neboť podle ustálené judikatury „lhůta splatnosti povinnosti k náhradě škody se ve výroku rozsudku ani v jeho odůvodnění neuvádí, neboť tento výrok je vykonatelný ihned po nabytí právní moci (§139 odst. 1 tr. řádu)“. Současně uvedl, že vykonatelné rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo postihuje majetek, je řádným exekučním titulem ve smyslu §40 odst. 1 písm. b) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Připomněl, že v exekuci lze zohlednit pouze plnění, k němuž došlo po vydání exekučního titulu. V trestním řízení navíc bylo prokázáno, že podpis PhDr. V. Š. je z jiné doby než potvrzení ze 17. 11. 1997, jímž povinný a jeho manželka prokazovali, že PhDr. V. Š. převzal od Ing. K. Š. hotovost 70 500 000,- Kč za prodej akcií. Důvodnou neshledal ani námitku započtení. Platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2006, č. j. 61 Ro 3438/2006-27, kterým bylo oprávněnému uloženo zaplatit povinnému 83 895 000,- Kč a náklady řízení, byl v důsledku podaného odporu zrušen a řízení není dosud skončeno. Oprávněný popřel, že měl povinnému zaplatit smluvní pokutu za porušení svých povinností vyplývajících ze smlouvy o koupi cenných papírů ze dne 30. 6. 1996. Tato kupní smlouva je neplatná, neboť, jak bylo rovněž prokázáno v trestním řízení, podpis oprávněného na ní byl zfalšován. Proto odvolací soud uzavřel, že k zániku pohledávky v důsledku započtení podle §580 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“) nedošlo. Důvodem zastavení exekuce nemůže být ani skutečnost, že povinný byl po část řízení zastupován z důvodu svého neznámého pobytu opatrovníkem, neboť tuto procesní situaci nelze podřadit pod žádný z důvodů pro zastavení exekuce. Odvolací soud rovněž neshledal důvod k zastavení exekuce z důvodu odnětí povinného svému zákonnému soudu, když exekuce byla nařízena soudcem Mgr. M. V. a další úkony činil Mgr. Z. K. Případné pochybení nelze zařadit pod žádný z důvodů uvedených v §268 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud rovněž neshledal důvodný návrh na odklad exekuce, neboť nelze očekávat, že by exekuce byla zastavena. Občanský soudní řád současně neumožňuje, zrušení všech usnesení vydaných po 11. 6. 2004 a navrácení lhůt a zaslání dokumentů. Odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I ohledně návrhu povinného na zastavení exekuce ze 17. 6. 2004 a řízení v tomto rozsahu zastavil, neboť podle obsahu spisu takový návrh povinný nepodal.
Povinný a jeho manželka v dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř.), namítají, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Uvedli, že dne 1. 6. 2004 podal povinný návrh na zastavení exekuce s odůvodněním, že pohledávka do výše 70 500 000,- Kč již byla uhrazena (č. l. 64). K prokázání těchto tvrzení navrhl vyslechnout JUDr. S., Ing. K., Mgr. K. a pana O. a dále navrhl provést důkaz potvrzením o přijetí platby ze dne 17. 11. 1997. Obdobné podání podala i manželka povinného. O tomto návrhu jakož i o dalších návrzích soud rozhodl, přičemž z navržených důkazů zmínil pouze citované potvrzení ze dne 17. 11. 1997, u kterého dospěl na základě zkoumání v trestním řízení, že se jedná o padělek. Další důkazy, které povinný a jeho manželka navrhli, však ignoroval a odvolací soud se jimi (stejně jako soud prvního stupně) nezabýval. Podle názoru dovolatelů způsob, jakými soudy naložily s navrženými důkazy, je podle judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005) nepřípustný. Navrhli tedy, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu ve výroku I, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku V, není přípustné. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti výroku o zamítnutí návrhu na zrušení usnesení vydaných po datu 11. 6. 2004, o navrácení lhůt a zaslání dokumentů nelze opřít o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť takové rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/2002 pod č. 48; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod poř. č. 233).
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §238 a §238a o. s. ř. (nejde o věci zde uvedené), stejně jako z §239 odst. o. s. ř., které taxativně vyjmenovává nemeritorní rozhodnutí odvolacího soudu, jež může účastník napadnout dovoláním.
Proti usnesení odvolacího soudu ve výroku I, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku IV o zamítnutí návrhu na odklad exekuce, není dovolání rovněž přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003).
Dovolání není přípustné ani proti usnesení odvolacího soudu ve výroku I, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně v části výroku I a ve výrocích II a III.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné) – které podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu.
Dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu, že neprovedl další důkazy, tj. že nevyslechl povinným označené svědky k tomu, zda PhDr. V. Š. převzal 70 500 000,- Kč.
Uvedenou námitkou dovolatelé uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo řečeno – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.) založit nemůže.
Dovolání je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. proti usnesení odvolacího soudu ve výroku II, jímž odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I ohledně návrhu povinného na zastavení exekuce ze 17. 6. 2004 a v tomto rozsahu řízení zastavil s odůvodněním, že povinný takový návrh nepodal. V tomto rozsahu dovolatelé své dovolání nezdůvodnili.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá.
Podle §43 odst. 2 věty první o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.
Nejvyšší soud s ohledem na shora učiněné závěry dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ a §43 odst. 2 o. s. ř.).
O případných nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2012
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph. D., v. r.
předsedkyně senátu