ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.3515.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 3515/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné ČESKÉ KONKURSNÍ, spol. s r.o. , se sídlem v Děčíně I, Masarykovo nám. 3/3, identifikační číslo osoby 627 38 879, proti povinnému HOTEL BORNÝ - F, s.r.o. , se sídlem ve Starých Splavech 0249, identifikační číslo osoby 639 92 361, pro 482.000,- Kč s příslušenstvím a pro smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 9 Nc 8355/2009, a u soudní exekutorky JUDr. Jany Bémové, Exekutorský úřad Česká Lípa, se sídlem v České Lípě, Hrnčířská 762, pod sp. zn. 4 EX 0125/10, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 3. října 2011, č. j. 35 Co 203/2011 - 162, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud změnil usnesení ze dne 12. 4. 2011, č. j. 4 EX 0125/10 - 49, jímž pověřená soudní exekutora JUDr. Jana Bémová s poukazem na §107a o. s. ř. rozhodla, že „v řízení bude nadále pokračováno se společností Česká konkursní, spol. s r. o., Masarykovo nám. 3/3, 405 02 DĚČÍN I, IČO 62738879, místo dosud oprávněného J. P.“, tak, „že ne soudní exekutor, ale krajský soud rozhoduje tak, že namísto J. P. bude na straně oprávněného nadále pokračováno s Českou konkursní, spol. s r.o., Masarykovo nám. 3/3, Děčín I, IČO 62738879“ (dále též jen „společnost“). Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí především uvedl, že o procesním nástupnictví při singulární sukcesi neměl v dané věci rozhodovat exekutor, nýbrž odvolací soud, jelikož k němu došlo za odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že ve smyslu §107a odst. 1 o. s. ř. byla prokázána existence skutečnosti, s níž právní předpisy spojují převod práva, o něž v řízení jde, neboť o převodu vymáhané pohledávky byla předložena smlouva o postoupení souboru pohledávek ze dne 29. 3. 2011 z oprávněného J. P. na společnost, a že původní oprávněný takovýto postup navrhl a nástupce s ním souhlasil. Dále připomněl, že v této fázi řízení soud (soudní exekutor) nezkoumá, zda k přechodu nebo převodu práva nebo povinnosti skutečně došlo, ale „stačí, že byl předložen právní titul, dle něhož k takovému převodu nebo přechodu dochází“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z „§239 odst. písm. a) o. s. ř.“ a důvodnost z „§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.“ [správně §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], neboť má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Její existenci spatřuje v tom, že odvolací soud „neprovedl dokazování nezbytné k prokázání toho, že vymáhaná pohledávka „je neexistentní, že nemohla být platně postoupena a že v důsledku toho je vydaný exekuční titul“ (exekutorský zápis ze dne 24. 9. 2009, č. j. 004EZ 0006/09, sepsaný soudní exekutorkou JUDr. Janou Bémovou) „materiálně nevykonatelný“. Jednatel povinného J. V., jenž za povinného při sepisu exekutorského zápisu jednal, totiž nemohl takovýto „právní úkon“ učinit, jelikož z výpisu z obchodního rejstříku a z čl. 10 písm. c) Stanov povinného vyplývá, že jde-li „o přebírání závazků a postoupení pohledávek v úhrnné hodnotě nad 500.000,- Kč“, jednají společně oba jednatelé společnosti. Z toho dovozuje, že exekutorský zápis není platným exekučním titulem, na jehož základě by bylo možno vést exekuci, a nelze proto ani připustit právní nástupnictví nynější oprávněné.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání povinného, které je - bez dalšího - přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť podmínku formulovanou návěstím označeného ustanovení (aby napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam), má Nejvyšší soud za obsoletní z příčin popsaných v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1903-1904, není důvodné.
Podle §107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o niž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 o. s. ř. Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Ohledně žalobcem (oprávněným) označené právní skutečnosti tedy soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva či povinnosti (zda tedy naopak nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů přechod nebo převod práva či povinnosti za následek mít nemůže), zda opravdu nastala (tedy např. že smlouva byla skutečně uzavřena) a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva či povinnosti, o něž v řízení jde (tedy, že se týká práva či povinnosti, o něž v řízení jde). Otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu vskutku je, nebo zda podle žalobcem (oprávněným) uvedené právní skutečnosti opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se soud nezabývá, neboť tato otázka se týká již posouzení věci samé, které nelze vyjádřit při zkoumání procesního nástupnictví, nýbrž teprve a jen v rozhodnutí o věci samé (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl., 7. vydání, Praha C. H. Beck, 2006, strana 493). Právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §524 a násl. občanského zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelem uplatněná námitka, že odvolací soud „neprovedl dokazování nezbytné k prokázání toho, že vymáhaná pohledávka „je neexistentní, že nemohla být platně postoupena“ a že v důsledku toho je vydaný exekuční titul „materiálně nevykonatelný“, v posuzované věci dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nenaplňuje, neboť předmětem řízení o návrhu ve smyslu §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se již týká posouzení věci samé. Odvolacímu soudu tak nelze důvodně vytýkat, že se při řešení otázky procesního nástupnictví těmito otázkami nezabýval.
Protože usnesení odvolacího soudu je správné a protože vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i (v dovolání nenamítané) jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, nebyly dovolacím soudem zjištěny, Nejvyšší soud dovolání povinného jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu