ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.4061.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 4061/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 1, Starém Městě, Templová 747/5, identifikační číslo osoby 47116617, proti povinnému P. K. , zastoupenému JUDr. Alenou Lněničkovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Jandova 8, pro 3.120,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 74 Nc 499/2009, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 10. 1. 2011, č. j. 53 Co 600/2010-49, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 10. 8. 2010, č. j. 74 Nc 499/2009-40, jímž obvodní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Odvolací soud uzavřel, že „povinný neprokázal existenci žádného ze zákonných důvodů, pro který by mohla být exekuce v této věci zastavena.“ Pokud odkazuje na další rozhodnutí vydané v jiném nalézacím řízení, v němž byla žaloba oprávněné podaná proti němu zamítnuta, nelze z toho dovozovat, že oprávněná není v právu ani ohledně zde vymáhané (odlišné) pohledávky z jiného smluvního vztahu týchž účastníků.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., povinný ohlašuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. a vyjadřuje přesvědčení, že exekuce měla být zastavena podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., tedy pro nevykonatelnost titulu, neboť mu v nalézacím řízení nemělo být doručováno na adresu (kde se o doručení nemohl dozvědět, protože se zde již nejméně 6 let nezdržuje). Vzhledem k tomu nebyl Obvodní soud pro Prahu 9 místně příslušný k projednání věci v nalézacím ani exekučním řízení.
Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 odst. 3 o. s. ř.); k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. O případ, že by dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se tedy v daném případě nejedná (srov. též např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).
Dovolatel – jenž se ostatně otázkou přípustnosti dovolání nezabývá – však žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil a k závěru o přípustnosti dovolání nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených.
Povinný zpochybnil závěr, že k výkonu navržený exekuční titul je vykonatelný. Tento závěr je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, zda byl povinnému exekuční titul doručen na správnou adresu. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Za použití druhého (posuzováno podle obsahu dovolání) z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že odvolací soud nezjišťoval, zda mu byl exekuční titul řádně doručen, a předložil vlastní skutkovou verzi, že rozhodnutí mu doručeno nebylo.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; závěr o jeho vykonatelnosti založil na vlastních skutkových tvrzeních odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení odvolacího soudu při šetření okolností doručení exekučního titulu), však – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.) být nemohou. Navíc námitku, že se na adrese nejméně 6 let nezdržuje, a že jeho nová adresa je, povinný vznesl až v dovolání, jde tedy – z hlediska ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. – o nepřípustné novum.
Námitka místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 9 je taktéž podřaditelná pod dovolací důvod §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nimž patří i dovolatelem vytýkaná neúplnost skutkového zjištění o jeho faktickém pobytu), však – jak bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.) být nemohou, jelikož k těmto vadám dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (viz §242 odst. 3 o. s. ř.).
Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že byla-li exekuce (jak je tomu v dané věci) pravomocně nařízena, místní příslušnost již posuzovat nelze (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II., §201 - 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 2083).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., dovolání proti němu tudíž není přípustné, Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2012
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu