ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.4218.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 4218/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Správa železniční dopravní cesty, státní organizace , se sídlem v Praze 1 – Nové Město, Dlážděná 1003/7, identifikační číslo osoby 70994234, proti povinné MAŠA - VACEK, s. r. o., se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 3, identifikační číslo osoby 25564617, pro 21.355,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 3486/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2009, č. j. 20 Co 494/2008-26, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Povinná napadla dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil usnesení ze dne 19. 7. 2007, č. j. 69 Nc 3486/2007-6 (jímž soud prvního stupně nařídil exekuci na majetek povinné podle rozsudku Městského soudu v Brně z 31. 5. 2007, č. j. 20 C 48/2005-54, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 21.355,- Kč s úrokem z prodlení 0,05% za každý den prodlení z uvedené dlužné částky počítaný od 1. 2. 2003 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení 860,- Kč a jejím provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Petra Kociána), tak, že návrh na nařízení exekuce a pověření soudního exekutora zamítl (výrok I.), povinné náhradu nákladů exekučního řízení nepřiznal (výrok II.) a oprávněné uložil zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Petru Kociánovi odměnu a náklady exekuce 7.735,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III.).
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání (§236 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“) je objektivní kategorií, která se neváže na konkrétního účastníka. Subjektivní přípustnost dovolání oproti tomu implikuje otázku určení subjektu, který je v daném případě oprávněn dovolání, jež je objektivně přípustné, podat (§243b odst. 5 a §218 písm. b/ o. s. ř.), reflektuje stav procesní újmy, který se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Oprávnění podat dovolání /subjektivní přípustnost/ svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší.
Usnesením, jímž krajský soud zamítl návrh na nařízení exekuce na majetek povinné, újma povinné způsobena nebyla. Dovolání v souzené věci je tedy subjektivně nepřípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, a ze dne 28. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 437/99) a Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5 a §218 písm. b/ o. s. ř.).
Nadto je třeba uvést, že povinná ani nebyla v dovolacím řízení zákonným způsobem zastoupena (její žádost na ustanovení advokáta soud zamítl a ani poté si i přes výzvu soudu advokáta sama nezvolila).
Výrok o nákladech je odůvodněn §243b odst. 5 větou první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu právo, náklady v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. února 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu