ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.4253.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 4253/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné ARGO s.r.o. , se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 7, identifikační číslo osoby 447 93 804, zastoupené Mgr. Vladimírem Pospíšilem, advokátem se sídlem v Praze 3, Bořivojova 46, proti povinnému J. K. , zastoupenému JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Kroftova 1, pro 83.958,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 14837/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2010, č. j. 14 Co 362/2010-75, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 28. 6. 2010, č. j. 13 Nc 14837/2005-46, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, jakož i návrh povinného na částečné zastavení exekuce ohledně jejího provedení prodejem ve výroku specifikovaných nemovitostí dle exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem JUDr. Miloslavem Hauerlandem ze dne 29. 12. 2005, sp. zn. 027 EX 3106/05. Z obsahu nalézacího spisu zjistil, že exekuční titul byl povinnému řádně doručen dne 5. 5. 2005 k rukám opatrovníka – Městské části Praha 4, jenž mu byl ustanoven usnesením soudu ze dne 26. 4. 2005, č. j. 19 C 1/2003-38, poté, co bylo zjištěno, že se bez udání adresy odstěhoval z adresy, na niž mu bylo soudem doručováno (Na V. 1015/30, P. 4), i z místa svého trvalého pobytu (Pod S. 1114/46, P. 10); bezvýsledný byl rovněž dotaz na Centrální evidenci vězňů a též pokus o doručení mu písemností na adresu P. 4, B., P. 1490/6. Podle záznamu v nalézacím spise si kromě toho povinný exekuční titul převzal osobně, přičemž proti němu nepodal opravný prostředek. Soud prvního stupně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, nepovažoval tvrzení povinného o nevykonatelnosti exekučního titulu za opodstatněné a jeho návrh na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. proto zamítl. K tvrzení povinného, že jsou dány důvody pro částečné zastavení exekuce, spočívající v tom, že vymáhaná částka je ve značném nepoměru k ceně nemovitostí, soud konstatoval, že výše pohledávky oprávněné činí k datu vydání usnesení soudu částku 149.767,70 Kč, že exekuce je rovněž vedena pro náklady oprávněné a náklady exekuce, že nepoměr výše pohledávky a ceny nemovitostí je pouze jedním kritériem vhodnosti způsobu vedení exekuce a že exekuce prodejem nemovitostí povinného je jediným způsobem, kterým lze pohledávku oprávněné uspokojit; soudní exekutor totiž opakovaně prověřoval majetkové poměry povinného s negativním výsledkem. Návrh povinného na částečné zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h), odst. 4 o. s. ř. proto rovněž zamítl.
K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 11. 2010, č. j. 14 Co 362/2010-75, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud vyšel na základě doplněného dokazování ze zjištění, že povinný od ledna 2009 pobírá starobní důchod ve výši 7.340,- Kč měsíčně, z něhož je mu prováděna srážka, takže je mu vyplácena pouze částka 5.384,- Kč a že ke dni 31. 8. 2009 měl účet u Poštovní spořitelny se zůstatkem 51.848,52 Kč. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že exekuční titul je pravomocný a vykonatelný, přičemž soud v exekučním řízení není oprávněn přezkoumávat, zda v nalézacím řízení byly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka účastníku neznámého pobytu, a zabývá se jen tím, zda opatrovníku byl exekuční titul řádně doručen. Pokud pak jde o námitky povinného stran nevhodnosti zvoleného způsobu provedení exekuce, shodně se soudem prvního stupně dovodil, že důvod k částečnému zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) a odst. 4 o. s. ř. dán není. Konstatoval, že základním kritériem pro volbu a časování způsobů provedení exekuce je to, aby bylo dosaženo uspokojení pohledávky oprávněné zcela či v co největší dosažitelné míře; rozhodující je tedy účel exekuce. Protože výše starobního důchodu povinného neumožňuje uspokojit pohledávku oprávněné zřejmě vůbec či v přiměřené době a z předloženého výpisu z účtu povinného nelze učinit závěr, zda účet dosud existuje a s jakým zůstatkem, přičemž ani zjištěný zůstatek ke dni 31. 8. 2009 neumožňuje uspokojení pohledávky oprávněné spolu s náklady oprávněné a náklady exekuce, musel by soudní exekutor v případě postižení účtu povinného zvolit i další způsob provedení exekuce. Uzavřel, že nebyl-li dohledán jiný postižitelný majetek povinného, je exekuce prodejem nemovitostí vedena jediným možným způsobem vedoucím ke splnění účelu exekuce a že nelze dovozovat nevhodnost tohoto způsobu jejího vedení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z „§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.“. Poukazuje na skutečnost, že v řízení nebylo rozhodnuto o jeho návrhu na odklad provedení exekuce podle §266 odst. 2 o. s. ř., a namítá, že „rozhodnutí o odvolání…proti napadenému usnesení nemůže obstát ve svém potvrzujícím výroku, když soud prvního stupně nerozhodl o celém návrhu“. Pokud jde o otázku vykonatelnosti exekučního titulu, namítá, že „pouhé doručení vykonávaného titulu ustanovenému opatrovníku v nalézacím řízení bez soudního ověření trvalého pobytu povinného neznamená jasný důkaz vykonatelnosti titulu ani při fikci náhradního doručení, zejména když soud prvního stupně pobyt povinného zjišťoval jen přes evidenci vězňů“. Tímto postupem soudu mu byla odňata možnost řádně se v nalézacím řízení bránit. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.)
a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné.
Jak již dovodila soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/1998, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001), okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou, nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí.
Tvrdí-li dovolatel, že mu byl v nalézacím řízení ustanoven opatrovník, ač k tomu nebyly splněny podmínky, a z toho důvodu s ním soud nejednal, nedoručil mu exekuční titul a nesprávným postupem mu v průběhu řízení odňal možnost jednat před soudem, nemůže se exekuční soud těmito námitkami o nezákonnosti ustanovení opatrovníka v soudním řízení, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, zabývat. Při posuzování otázky vykonatelnosti podkladového rozhodnutí by významné mohlo být jen tvrzení, že stejnopis jeho písemného vyhotovení nebyl řádně doručen ustanovenému opatrovníku; tuto námitku však dovolatel nevznesl (obdobně například usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2003, sp. zn. 20 Cdo 1833/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2003, sp. zn. 20 Cdo 1173/2002).
Přípustnost dovolání v dané věci není způsobilá založit ani výhrada dovolatele, že v řízení nebylo rozhodnuto o jeho návrhu na odklad provedení exekuce podle §266 odst. 2 o. s. ř., z čehož dovozuje, že „rozhodnutí o odvolání povinného proti napadenému usnesení nemůže obstát ve svém potvrzujícím výroku, když soud prvního stupně nerozhodl o celém návrhu“, neboť o tomto návrhu může soud prvního stupně rozhodnout samostatným usnesením.
Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. a že tedy proti němu není dovolání podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2009, přípustné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu