ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.4511.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 4511/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města Otrokovic , se sídlem v Otrokovicích, nám. 3. května 1340, zastoupeného JUDr. Annou Baťkovou, advokátkou se sídlem v Otrokovicích, nám. 3. května 1340, proti povinné I. Š. , zastoupené Mgr. Radimem Dostalem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Palackého č. p. 168, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 21 E 84/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 12. 2005, č. j. 26 Co 41/2005-75, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 27. 5. 2004, č. j. 21 E 84/2002-21, nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 13. 2. 1987, č. j. 7 C 18/87-16, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 1987, č. j. 13 Co 150/87-51, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 11. 1999, č. j. 5 C 82/98-82, a rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2001, sp. zn. 13 Co 420/2000, výkon rozhodnutí vyklizením bytu nacházejícího se v Otrokovicích – Kvítkovicích, a to bez náhrady. Zároveň povinné uložil zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 3 650,- Kč.
Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Zároveň povinné uložil zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 6 300,- Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího zástupce. Odvolací soud postupoval podle §222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), poté, co podáním ze dne 19. 12. 2005 vzal oprávněný svůj návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zpět s tím, že povinná byt vyklidila. Nevyklizení sklepa a odmítnutí vrátit klíče od bytu bylo vyřešeno tak, že byt byl otevřen a sklep vyklizen za přítomnosti Policie ČR a pracovnic Krajské hygienické stanice Zlín. Uvedl, že podmínka souhlasu druhého účastníka (povinné) ve smyslu §222a odst. 2 o. s. ř. se v daném případě neuplatní. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §254 odst. 1, §224 odst. 1, 2 a §146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.
Povinná v dovolání namítá, že řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř.). Uvedla, že neměla s oprávněným uzavřenou nájemní smlouvu a že v předmětném bytě v době podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí již nebydlela, nebyla tak ve věci pasivně legitimována. Návrh na vyklizení byl od počátku nedůvodný a měl směřovat proti L. J., který uzavřel s oprávněným nájemní smlouvu. Ten také byt v roce 2004 oprávněnému předal. Povinná odvolacímu soudu vytýká, že se těmito námitkami nezabýval, a namísto toho, aby rozhodl o podaném odvolání, řízení zastavil pro zpětvzetí návrhu, ačkoliv povinná nevyjádřila s procesním úkonem oprávněného souhlas. Zastavení řízení bez jejího souhlasu považuje za nesprávné. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že návrh na výkon rozhodnutí vzal zpět, neboť povinná se z bytu vystěhovala, byť nevyklidila sklep a odmítla předat klíče od bytu. Pokud jde o uzavření nájemní smlouvy s povinnou, uvedl, že již v roce 1987 bylo zrušeno právo povinné byt užívat a že dalším rozhodnutím soudu bylo povinné odejmuto právo na náhradní byt. Bývalý manžel povinné L. J. byt opustil již v roce 1993, proto také proti němu nebyl podán návrh na výkon rozhodnutí. Oprávněný navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Dovolání je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009, není však důvodné.
Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 3. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2861/2004, uvedl, že výkon rozhodnutí jako soudní řízení svého druhu je natolik ovládáno dispoziční zásadou (bez návrhu oprávněného na jeho nařízení dle §251 o. s. ř. jej nelze zásadně vést), že je nemyslitelné, aby v něm bylo pokračováno bez vůle oprávněného jen pro zájem povinného; zastavení řízení je pojmově vždy v zájmu povinného. Dále připomněl, že oprávněný má k ukončení nařízeného výkonu k dispozici i jeho zastavovací důvod dle §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; ve vztahu k takovému jeho úkonu je stanovisko povinného zásadně zcela bezvýznamné (viz též JUDr. Vladimír Kůrka, JUDr. Ljubomír Drápal: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, 2004, str. 212). V rámci zásady jednotnosti řízení pak odvolací řízení představuje s řízením před soudem prvního stupně jednotu; vedení odvolacího řízení jen pro přezkum správnosti prvostupňového rozhodnutí, které ztratilo jakýkoli smysl, by odporovalo logické zásadě dostatečného důvodu pro trvání procesu. Nákladové souvislosti, jež samy o sobě rovněž nemohou být důvodem pro pokračování řízení, na němž oprávněný netrvá, jsou posuzovatelné pravidly pro rozhodování o náhradě nákladů řízení.
Z výše uvedeného je zřejmé, že námitka povinné, že odvolací soud si nevyžádal její stanovisko ke zpětvzetí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí a že tím zatížil řízení vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., není důvodná.
Jestliže odvolací soud rozhodne o zpětvzetí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, usnesení soudu prvního stupně zruší a řízení zastaví, je tím současně vyřízeno i odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, a to i v případě, že je podal jiný účastník, zde povinná (srov. např. i Drápal, L., Bureš, J. a kol Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1787). Odvolací soud se tak již nezabývá v odvoláním uplatněnými námitkami. Stejně tak již nemůže důvodnost dovolacích námitek týkajících se nedostatku věcné legitimace povinné zkoumat ani soud dovolací.
Protože dovolání povinné není důvodné, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání zamítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 větu první o. s. ř.; oprávněnému, jenž by měl na jejich náhradu právo, účelně vynaložené náklady v této fázi řízení nevznikly. Za tyto náklady nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání, neboť to svým obsahem k výsledku dovolacího řízení, jímž bylo zamítnutí dovolání, nevedlo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu