ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.464.2012.1
2 0 Cdo 464/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Mikuška v právní věci žalobkyně S. S. , zastoupené JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem se sídlem v České Lípě, Sokolská 270, proti žalované CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A. , se sídlem v Boulevard Konrad Adenauer 2, L-1115 Luxembourg 2, Lucemburské velkovévodství, registrační číslo B 90447, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 222/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 3. 2011, č. j. 73 Co 580/2010-84, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 3. 2011, č. j. 73 Co 580/2010-84, a výrok II., III. a IV. rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 9. 2010, č. j. 7 C 222/2009-49, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 2. 9. 2010, č. j. 7 C 222/2009-49, zastavil řízení ohledně výkonu rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky ve výroku uvedené (výrok I), žalobu ve zbytku zamítl (výrok II), žalobkyni uložil zaplatit žalované náklady řízení 25 187,- Kč k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).
Krajský soud napadeným rozsudkem rozhodl, že rozsudek okresního soudu zůstává ve výroku I nedotčen (výrok I), potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku II ve správném znění, že se zamítá žaloba na vyloučení bytové jednotky č. 2909/45 v budově č. p. 2909 v České Lípě a podílu 751/31521 na společných částech domu č. p. 2909, stojícího na parcele č. 5750/67 v obci a katastrálním území Česká Lípa a podílu 751/31521 na parcele č. 5750/67 – zastavěná plocha a nádvoří v obci a katastrálním území Česká Lípa z exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 3. 2008, č. j. 9 Nc 4825/2008-5 (výrok II). Dále rozsudek okresního soudu ve výrocích III a IV změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem (výrok III). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 25 210,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně (výrok IV). Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmětem exekučního řízení je závazek manžela žalobkyně J. S., vzniklý na základě dohody o přistoupení k závazku ze dne 13. 4. 1994, kterou J. S. uzavřel s právní předchůdkyní žalované, přičemž tento závazek vznikl za trvání manželství se žalobkyní a před právní mocí rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. 3. 1994, č. j. 6 C 96/94-8, kterým okresní soud zrušil bezpodílové spoluvlastnictví žalobkyně a jejího manžela J. S. (rozsudek nabyl právní moci 2. 5. 1994). Dále stejně jako soud prvního stupně zaujal názor, že upravuje-li §267 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), potažmo §262a odst. 1 o. s. ř. a §42 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), institut společného jmění manželů (dále též jen „SJM“), lze uvedená ustanovení analogicky aplikovat i na institut bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále též jen „BSM“) jako institut předcházející současné právní úpravě. Nabyla-li tak žalobkyně v žalobě označené věci sice po zrušení BSM, ale stále za trvání manželství s povinným J. S., mohla se úspěšně domoci vyloučení věcí z exekuce jen za podmínek stanovených v §267 odst. 2 písm. a) nebo b) o. s. ř. Žalobkyně však žádnou ze skutečností v citovaném ustanovení netvrdila ani neprokazovala. Skutečnost, že bytovou jednotku nabyla za peníze, které jí darovali její rodiče, tvrdila až v odvolacím řízení, a proto k ní odvolací soud ve smyslu §205a odst. 1 o. s. ř. nemohl přihlédnout. Za nerozhodné považoval v rámci řízení o excindační žalobě tvrzení, že závazek převzatý manželem žalobkyně je neplatný; o existenci a trvání takového závazku totiž bylo rozhodováno pravomocně v nalézacím řízení, v rozsudku Městského soudu v Praze z 25. 11. 2003, č. j. 53 Cm 1090/95-47, a v rámci excindačního řízení již nelze existenci takového závazku znovu přezkoumávat.
Žalobkyně v dovolání, jež směřovalo proti výrokům II a IV napadeného rozsudku, a jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítá, že soudy obou stupňů „daly průchod nespravedlnosti“ a postupovaly v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že to byl její manžel, kdo jednal v rozporu s §145 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“), ve znění platném ke dni 13. 4. 1994 (den uzavření dohody o přistoupení k závazku), a proto se mělo jednat podle §145 odst. 1 obč. zák. o neplatný právní úkon. Uvedla dále, že žalobu proti manželovi o neplatnost úkonu nemohla podat, protože se o tom dozvěděla až v době, kdy již bylo proti ní vedeno řízení u soudu prvního stupně pod sp. zn. 11 C 246/2008. Žalobu však nebylo třeba podávat, neboť je stále manželkou J. S. v pojetí ustanovení §143a a §143 odst. 1 písm. b) obč. zák. Připomněla, že bytová jednotka nebyla předmětem BSM, protože ji nabyla po více jak jedenácti letech od zrušení BSM rozsudkem soudu. Ačkoliv navíc bytovou jednotku koupila ze svých výlučných prostředků, které jí poskytli její rodiče a které získala svou prací po zrušení BSM, soud v tomto směru neprováděl žádné důkazy. Žalobkyně nesouhlasila ani s výrokem o nákladech odvolacího řízení. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího i okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že žalobkyně nespecifikovala otázku, s níž spojuje po právní stránce zásadní právní význam napadeného rozsudku, a dále, že žalobkyně neprokázala naplnění některé z podmínek §267 odst. 2 písm. a) nebo b) o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, Čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jenž byl k 31. 12. 2012 zrušen nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11), neboť soudy v projednávané věci otázku vyloučení označené bytové jednotky včetně podílu na společných částech domu a pozemku z exekuce posoudily v rozporu s dosavadní judikatorní praxí, a z téhož důvodu je dovolání i důvodné.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Takové vady však z obsahu spisu nevyplývají. Nejvyšší soud se tedy – v mezích právních otázek předestřených dovoláním - zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §147 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. července 1998, pohledávka věřitele jen jednoho z manželů, která vznikla za trvání manželství, může být při výkonu rozhodnutí uspokojena i z majetku patřícího do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. To neplatí, jde-li o pohledávku věřitele jednoho z manželů, kteří se dohodli podle ustanovení §143a, pokud tato pohledávka vznikla při používání majetku, který nepatří do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (odstavec 2).
Podle §148a odst. 2 obč. zák., ve stejném znění, soud na návrh zruší bezpodílové spoluvlastnictví manželů v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti. Návrh může podat ten z manželů, který nezískal oprávnění k podnikatelské činnosti. Pokud toto oprávnění mají oba manželé, může návrh podat kterýkoliv z nich.
Podle §149 odst. 1 obč. zák., ve stejném znění, zanikne-li bezpodílové spoluvlastnictví, provede se vypořádání podle zásad uvedených v §150. Podle odstavce 4tohoto ustanovení nedošlo-li do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebylo-li bezpodílové spoluvlastnictví manželů na návrh podaný do tří let od jeho zániku vypořádáno rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci z bezpodílového spoluvlastnictví pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, manželům společných.
V posuzované věci bylo zjištěno, že předmětem nařízené exekuce je vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství žalobkyně a J. S. pouze J. S. (dohodou o přistoupení k závazku ze dne 13. 4. 1994, kterou se J. S. zavázal splnit České spořitelně a. s. závazky za M. Š. z úvěrové smlouvy ze dne 8. 11. 1991).
Bezpodílové spoluvlastnictví žalobkyně a J. S. bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. 3. 1994, č. j. 6 C 96/94-8, který nabyl právní moci dne 2. 5. 1994.
Manželka povinného nabyla předmětnou bytovou jednotku včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku kupní smlouvou, uzavřenou v prosinci 2006, s právními účinky vkladu ke dni 4. 1. 2007.
Exekuční řízení proti manželu žalobkyně bylo zahájeno 31. 1. 2008 na základě vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2003, 53 Cm 1090/95-47, exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v České Lípě z 3. 3. 2008, č. j. 9 Nc 4825/2008-5, a dne 23. 1. 2009 vydal pověřený soudní exekutor exekuční příkaz, kterým nařídil exekuci prodejem předmětné bytové jednotky.
Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003, uveřejněném pod číslem 74/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že k vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze nařídit výkon rozhodnutí i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které v době zahájení řízení o výkon nebylo vypořádáno . Uvedený závěr nepochybně platí i na bezpodílové spoluvlastnictví manželů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 586/2005).
Jestliže v dané věci bylo v době zahájení exekučního řízení (31. 1. 2008) bezpodílové spoluvlastnictví žalobkyně a jejího manžela, zrušené rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. 3. 1994, č. j. 6 C 96/94-8, v právní moci dne 2. 5. 1994, vypořádáno na základě nevyvratitelné právní domněnky ve smyslu §149 odst. 4 obč. zák. ve znění účinném do 31. 7. 1998 (a nebylo zjištěno, že by BSM event. SJM bylo obnoveno), nelze majetek, jehož výlučným vlastníkem se stala žalobkyně na základě kupní smlouvy s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí k 4. 1. 2007, postihnout v exekučním řízení vedeném proti jejímu manželovi (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 65/2008, rozsudek ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2465/2009). Okolnost, že manželství v době nabytí bytové jednotky trvalo, na uvedeném závěru nic nezmění.
Protože odvolací soud (i soud prvního stupně) z výše uvedených názorů nevycházel, není jeho rozhodnutí správné. Nejvyšší soud tedy rozhodnutí odvolacího soudu a v odpovídajícím rozsahu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale i o nákladech řízení původního (včetně dovolacího).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu