ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.4971.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 4971/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Komerčního spořitelního a úvěrového družstva DOMOV v likvidaci , se sídlem v Praze 9 – Vinoř, Uherská 618, identifikační číslo osoby 261 56 245, zastoupeného Mgr. Martinou Suchomelovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, pro doručování Brno, Krušinova 140/1, proti povinnému R. H. , zastoupenému JUDr. Daliborem Grůzou Ph.D., advokátem se sídlem v Hustopečích, Mírová 4, pro 70 960,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 Nc 2763/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2009, č. j. 26 Co 690/2008-18, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání povinného proti usnesení ze dne 16. 5. 2008, č. j. 53 Nc 2763/2008-5, kterým okresní soud nařídil podle rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Radima Saxla, vydaného dne 3. 5. 2007 pod číslem spisu 289/07, k uspokojení pohledávky 70 960,- Kč s 6% úroky p. a. z částek ve výroku uvedených, nákladů předcházejícího řízení 5 300,- Kč a nákladů exekuce, které budou stanoveny, exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu. Uzavřel, že exekučnímu soudu již nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost rozhodčího nálezu, a že pokud povinný část pohledávky již zaplatil, je dán důvod pro zastavení exekuce (§268 odst. 1 písm. g/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“, a §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“).
Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., namítá, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, neboť výše vymáhaných úroků (smluvní pokuta) je v rozporu s dobrými mravy i zásadami poctivého obchodu a má charakter lichvářských úroků. Uvedl, že si na základě smlouvy o úvěru půjčil 8 000,- Kč, přičemž v důsledku prodlení s platbou se vymáhaná částka navýšila na více jak 70 000,- Kč. Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 32 Cdo 5492/2007, a navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání proti usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde a netvrdí to ani samotný dovolatel – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních), jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Ačkoliv povinný přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, hodnocením námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru dospět nelze.
Namítá-li totiž povinný, že vymáhané úroky jsou nepřiměřené, zpochybňuje tím věcnou správnost rozhodčího nálezu. Tu však již v exekučním řízení přezkoumávat nelze, obsahem vykonávaného rozhodnutí je exekuční soud vázán a je povinen z něho vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v případě, že byl povinnému poskytnut tzv. spotřebitelský úvěr (což však povinný v odvolání ani v dovolání nenamítá a není to zřejmé ani z obsahu spisu), musel by se soud prvního stupně při rozhodování o návrhu povinného na zastavení (č.l. 20) zabývat otázkou, zda a v jakém rozsahu je pro jeho rozhodování závazná judikatura Soudního dvora Evropské unie, týkající se výkladu směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (viz např. věc C-40/08 ve věci Asturacom Telecomunicaciones Sl. v. Cristina Rodriguez Nogueira).
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. února 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu