ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.503.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 503/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Frenn Trading B.V. , se sídlem v Nizozemském království, Aarle Rixtelseweg 14, 5707GL Helmond, reg. č. 16039519, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, advokátem se sídlem v Praze 7, Argentinská 38/286, proti povinnému Ing. K. F. , zastoupenému opatrovnicí I. F., bytem v L., právně zastoupenému JUDr. Boženou Kopeckou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Bráfova 52, pro 3.304.452,96 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 9 Nc 931/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 7. listopadu 2011, č. j. 54 Co 972/2011 - 115, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 8. 9. 2011, č. j. 9 Nc 931/2006 - 107, jímž Okresní soud v Třebíči zamítl žádost povinného o ustanovení zástupce pro toto řízení, jeho návrh na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 2. 10. 2006, č. j. 9 Nc 931/2006 - 20 (odůvodněný tím, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 1. 2011, č. j. 10 Nc 608/2010 - 79, byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům, jejichž peněžitá hodnota přesahuje částku 4.000,- Kč, a že již od roku 1997 nebyl způsobilý činit platně právní úkony nad 4.000,- Kč), i jeho návrh na odklad exekuce. Námitku povinného, že již od roku 1997 není pro svůj nepříznivý zdravotní stav způsobilý činit platné právní úkony, jejichž hodnota přesahuje 4.000,- Kč, a že tedy nemohl platně dne 1. 12. 1997 jako aval podepsat rektasměnku vlastní společnosti GEMMA, a.s., takže podpis na ní je absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu §38 odst. 2 obč. zák., považoval odvolací soud za nedůvodnou, neboť směřuje proti věcné správnosti vykonávaného směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Brně dne 30. 7. 2004 pod č. j. 5/Sm/344/2002 - 190, jenž byl rozsudkem téhož soudu ze dne 2. 2. 2005, č. j. 5 Cm 188/2004 - 213, ponechán v platnosti. Exekuční soud však není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení, obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet, a případné vady nalézacího řízení, byť by skutečně existovaly, se do vykonávacího (exekučního) řízení nepřenášejí (povinný je mohl uplatnit v nalézacím řízení, což sice učinil, nebyly však shledány relevantními, neboť nesplnil svoji povinnost tvrzení a povinnost důkazní). Okolnosti namítané povinným neshledal krajský soud za důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť mezi ně nenáleží; současně poukázal na to, že v době rozhodování soudu o nařízení exekuce byl povinný plně způsobilý být účastníkem exekučního řízení, že byl zastoupen advokátem a že v žádném ze svých podání (a to ani v předchozím řízení o zastavení exekuce) svým onemocněním, které má trvat nejméně od roku 1997, neargumentoval.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam (právní otázka „absolutní neplatnosti právního úkonu jako podklad exekučního rozhodnutí z důvodu duševní poruchy povinného nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena“). Namítá totožné skutečnosti jako v návrhu na zastavení exekuce, tj. že rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 1. 2011, č. j. 10 Nc 608/2010 - 79, pravomocným dne 1. 2. 2011, byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům, jejichž hodnota přesahuje částku 4.000,- Kč, a to z důvodu duševní choroby - bipolární afektivní poruchy, kterou trpí nejméně od roku 1997, což „potvrdily“ znalecké posudky MUDr. Erika Hermana, Ph.D. z 28. 10. 2009, MUDr. Hany Pánkové a prim. MUDr. Miluše Hamplové z 9. 3. 2010 a MUDr. Miroslava Skačániho z 28. 8. 2010. Z toho podle něj vyplývá, že v době podpisu směnky dne 1. 12. 1997 nebyl schopen rozpoznat následky tohoto právního úkonu, který je tak absolutně neplatný podle §38 odst. 2 obč. zák. Dále uvedl, že v důsledku své choroby nemohl podat v zákonné lhůtě žalobu pro zmatečnost ani žalobu na obnovu řízení a že proto navrhl zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V této souvislosti poukazuje na komentář k občanskému soudnímu řádu C.H.BECK, str. 2244, v němž se k výkladu ustanovení §269 [zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h)] uvádí, že za „pochybení při nařízení výkonu rozhodnutí lze považovat až po nařízení výkonu rozhodnutí zjištěný nedostatek řízení, jestliže jej nelze odstranit“. Takovýto nedostatek je podle dovolatele i „nedostatek způsobilosti být ke dni zahájení řízení účastníkem řízení“. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II, bod 12. části první zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl sice nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušen, ale až uplynutím dne 31. 12. 2012) přípustné.
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., sice přednesl, avšak hodnocením námitek obsažených v dovolání k tomuto závěru dospět nelze.
Námitky povinného, že v době podpisu směnky, jež byla podkladem k vydání exekučního titulu, nebyl v důsledku duševní choroby schopen rozpoznat následky tohoto právního úkonu, a jedná se tedy o úkon absolutně neplatný podle §38 odst. 2 obč. zák., byly uplatnitelné v nalézacím řízení, v exekučním řízení jsou však bez právního významu. Exekuční soud totiž není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jelikož jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007).
Poukaz dovolatele na komentář k občanskému soudnímu řádu C.H.BECK, str. 2244, v němž se k výkladu ustanovení §269 [zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h)] uvádí, že za „pochybení při nařízení výkonu rozhodnutí lze považovat až po nařízení výkonu rozhodnutí zjištěný nedostatek řízení, jestliže jej nelze odstranit“, a že takovýto nedostatek je i „nedostatek způsobilosti být ke dni zahájení řízení účastníkem řízení“, je nepřípadný, jelikož o takovou situaci se v posuzované věci nejedná, když v řízení bylo (mimo jiné) zjištěno, že ve způsobilosti k právním úkonům, jejichž peněžitá hodnota přesahuje částku 4.000,- Kč, byl povinný omezen teprve rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 1. 2011, č. j. 10 Nc 608/2010 - 79, pravomocným dne 1. 2. 2011. Mezi jiné důvody podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., pro které je výkon rozhodnutí nepřípustný, sice náleží i pochybení soudu při jeho nařízení (tj. nedostatek podmínek řízení), k žádnému takovému pochybení v dané věci však nedošlo, protože existence neodstranitelného nedostatku podmínky řízení (§104 odst. 1 o. s. ř.), spočívající v nedostatku způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení, soudem zjištěna nebyla. Povinný pak ani v předchozích řízeních (tak jako to uvedl v nyní projednávaném návrhu na zastavení exekuce), v nichž byl zastoupen advokátem, netvrdil ani nenamítal, že je dlouhodobě léčen pro závažné psychotické onemocnění, v důsledku něhož se chová způsobem poškozujícím jeho vlastní zájmy; pokud by taková okolnost byla zjištěna, mohlo by se jednat o (částečný) nedostatek procesní způsobilosti účastníka, který lze odstranit (§104 odst. 2 o. s. ř.) postupem podle §22 o. s. ř., tedy soud by jednal se zákonným zástupcem účastníka (k tomu srov. též §20 odst. 1 o. s. ř.); ten byl ovšem povinnému ustanoven až usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 21. 3. 2011, č. j. 10 P 79/2001 - 83.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2009 není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Nesprávné poučení odvolacího soudu v napadeném usnesení, podle něhož je dovolání proti němu přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O případných nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. dubna 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu