ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.68.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 68/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného J. H. , zastoupeného Mgr. Bc. Ladislavem Kočkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, proti povinnému B. P. , pro 15.224,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 17 Nc 2015/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 2011, č. j. 12 Co 309/2011-60, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 2011, č. j. 12 Co 309/2011-60, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 28. 4. 2011, č. j. 55 EX 54/05-45, kterým soudní exekutor Mgr. Luděk Němec zastavil exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. 1. 2005, č. j. 17 Nc 2015/2005-5, a oprávněného zavázal k zaplacení 7800,- Kč na náklady exekuce. Krajský soud dospěl k závěru, že oprávněný přes výzvu k zaplacení zálohy na náklady exekuce ve výši 1500,- Kč, tj. ve výši nepřesahující 50 % vymáhané částky, nezaplatil zálohu, a proto pověřený exekutor v souladu s §55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb. exekuci zastavil. Stížnosti na postup soudního exekutora nemají na posouzení zákonnosti napadeného usnesení vliv. Není důvodná ani námitka, že o povinnosti složit zálohu nebylo rozhodnuto usnesením, neboť taková povinnost není zákonem dána a postačuje, aby oprávněnému byla doručena neformální výzva ke složení zálohy. Doručení výzvy přitom oprávněný nepopírá. Exekutor přitom v rámci provádění exekuce činil řadu dotazů a vznikly mu již pouze tím nemalé náklady.
Oprávněný v dovolání, namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“). Smyslem zálohy je zajištění prostředků pro následné vedené exekuce. Exekutor však za dobu téměř šesti let nic nevymohl a až se oprávněný domáhal zprávy o stavu, byl vyzván k úhradě zálohy na náklady exekuce. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3817/2010, 20 Cdo 4376/2010, 20 Cdo 531/2008 a 20 Cdo 609/2008 namítá, že jestliže exekutor pro oprávněného nic nevymohl, nemůže vést nesložení zálohy k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit (nemajetnost povinného). V projednávané věci dovolatel zálohu zaplatil 19. 6. 2011, tj. dříve než odvolací soud ve věci rozhodl, pak tedy důvod zastavení odpadl. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu včetně usnesení soudního exekutora zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jenž byl k 31. 12. 2012 zrušen nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelný), neboť soud v projednávané věci otázku důvodnosti zastavení exekuce posoudil v rozporu s judikatorní praxí, a z téhož důvodu je dovolání i důvodné.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Takové vady však z obsahu spisu nevyplývají. Nejvyšší soud se tedy – v mezích právních otázek předestřených dovoláním - zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Podle §55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb. ve znění od 1. 11. 2009 platí, že nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo je-li vymáhán o výživné na nezletilé dítě.
Podle §90 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte, má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Spotřebovaná část zálohy se oprávněnému nevrací a stává se nákladem oprávněného (§87 odst. 2).
Nejvyšší soud se zabýval otázkou, zda zaplacení zálohy na náklady exekuce oprávněným po lhůtě stanovené exekutorem je i tak důvodem k zastavení exekuce podle §55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. ve znění účinném do 31. 10. 2009 (nyní §55 odst. 5) již ve svém usnesení sp. zn. 20 Cdo 609/2008 ze dne 14. 5. 2009. Konstatoval, že podstatou institutu zálohy na náklady exekuce je zajištění prostředků pro následné vedení exekuce resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení. Za tím účelem je exekutor oprávněn požadovat na oprávněném v rámci exekučního řízení zaplacení zálohy, jejíž výši a lhůtu k úhradě si určuje sám (§12 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem). Lhůtu, kterou exekutor stanoví, lze její povahou přirovnat ke lhůtě soudcovské, upravené v §55 o. s. ř. Nepochybně i v případě lhůty ke složení zálohy může exekutor tuto lhůtu prodloužit, popř. žádost o prodloužení lhůty zamítnout. Marné uplynutí lhůty však přesto neznamená, že oprávněný již nemůže zálohu složit; může tak učinit do doby, než soud z jejího nesložení nevyvodí zákonem předvídané následky. Jestliže v době rozhodování soudem je záloha složena, důvod k zastavení exekuce dán není (srov. též v obdobné věci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3345/2008).
Ze spisu se podává, že v projednávané věci oprávněný složil požadovanou zálohu na náklady exekuce dne 20. 6. 2011 (viz výpis z účtu na č. l. 59), tedy ještě před rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 30. 6. 2011, jenž tuto skutečnost již nezohlednil.
Z uvedeného plyne, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné. Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §234b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu