ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.826.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 826/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu Ostrava I. , se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Jurečkova 940/2, identifikační číslo osoby 720 80 043, proti povinné A. H. , zastoupené Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem v Bruntále, Žižkovo nám. 2, pro 40.426,- Kč a 600.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 E 1103/98, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. října 2011, č. j. 66 Co 471/2011 - 412, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále usnesením ze dne 29. 3. 2011, č. j. 1 E 1103/98 - 367, zastavil podle §268 odst. 1 písm. g), odst. 4 o. s. ř. výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinné, nařízený usnesením téhož soudu ze dne 15. 3. 1999, č. j. 1 E 1103/98 - 9, ve znění usnesení ze dne 9. 6. 2004, č. j. 1 E 1103/98 - 90, „ohledně části uplatněné pohledávky ve výši 135.288,- Kč (výrok I.), zamítl návrh povinné ze dne 21. 12. 2010 na částečné zastavení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí do částky 28.616,- Kč (výrok II.) i návrh z téhož dne na přerušení řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí podle §14 odst. 1 zákona č. 119/2001 Sb.“ (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.).
Usnesením ze dne 26. 10. 2011, č. j. 66 Co 471/2011 - 412, krajský soud odvolání povinné proti výroku I. odmítl, v napadených výrocích III. a IV. usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., neboť nesouhlasí s jeho závěrem, že nebyla subjektivně oprávněna podat odvolání do výroku I. usnesení soudu prvního stupně o částečném zastavení výkonu rozhodnutí. Poukazuje na to, že se domáhala zastavení „v rozsahu částky 40.426,- Kč (sloučeného) výkonu rozhodnutí, nařízeného usnesením OS v Bruntále ze dne 15. 4. 1998, č. j. 1 E 270/98, dle výkazu nedoplatku z roku 1996, a v rozsahu částky 94.862,- Kč, nařízeného usnesením OS Bruntál ze dne 9. 6. 2004, č. j. 1 E 1103/98 - 90, dle výkazu nedoplatku ze dne 4. 1. 1999“, a pokud tedy soud zastavil pouze výkon nařízený usnesením OS Bruntál pod sp. zn. 1103/98, nebylo jejímu návrhu vyhověno a odvolání bylo přípustné. Má za to, že v „krajním případě“ měl být výrok I. usnesení okresního soudu potvrzen, pokud jej odvolací soud považoval za správný. Řízení je tudíž postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž na nesprávnost výroků I. usnesení soudů obou stupňů navazuje i nesprávnost dalších výroků těchto rozhodnutí. Dále má dovolatelka za to, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť platby je nutno vždy zohlednit na nejstarší dluh, a jako logické se tak jeví, že jako první bylo nutno zastavit výkon rozhodnutí nařízený původně ve věci 1 E 270/98 pro částku 821.318,- Kč. Domnívá se rovněž, že nebylo-li nařízení výkonu rozhodnutí pro částku 600.000,- Kč „doručeno do katastru nemovitostí“, případně bylo doručeno v roce 2011 a zapsáno pod č. j. Z-2691/2011, pak „tento výkon musí dle §14 odst. 2 zákona č. 119/2001 Sb. následovat po jiných soudních exekucích“; opačný postup by znamenal, že slučováním výkonu rozhodnutí či exekucí by jako dřívější byly prováděny výkony, které podle §14 odst. 2 citovaného zákona v pořadí nejsou. Navrhla, aby usnesení soudů obou soudů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť se nejedná o žádný ze zde taxativně vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání proti výroku I. usnesení odvolacího soudu nelze dovozovat ani z §239 odst. 3 o. s. ř., neboť napadeným výrokem nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), nýbrž jím bylo podle §218 písm. b) o. s. ř. odvolání povinné proti výroku I. odmítnuto jakožto podané osobou k tomu neoprávněnou. V takovém případě je mimořádným opravným prostředkem nikoli dovolání, ale žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Dovolání proti výroku I. usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení (výrok), jímž odvolací soud odmítl odvolání jakožto podané osobou k tomu neoprávněnou, není rozhodnutím ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 328/2011, či ze dne 3. října 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2002, pod číslem 196, v němž Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že proti výroku usnesení, jímž odvolací soud odmítá odvolání - lhostejno z jakých příčin, není dovolání přípustné podle žádného ustanovení o. s. ř., a k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, případně usnesení téhož soudu z 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročníku 1997 pod č. 88).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinná nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a oprávněnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. května 2012
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu