ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.991.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 991/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné BONUS HRADEC KRÁLOVÉ spol. s r. o. , se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 760/22, identifikační číslo osoby 274 64 253, zastoupené JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Palackého 359, proti povinné L. P. , zastoupené Mgr. Tomášem Vávrou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737, o 50 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Nc 9005/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 2007, č. j. 21 Co 538/2007-33, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 16. 7. 2007, č. j. 37 Nc 9005/2007-3, nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 2. 2007, č. j. 34 Sm 21/2007-5, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 50 000,- Kč s 6% úroky z prodlení od 15. 11. 2006 do zaplacení, nákladů nalézacího řízení 2 000,- Kč a nákladů exekuce exekuci na majetek povinné a jejím provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Ladislava Navrátila.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil a návrh na nařízení exekuce zamítl. Současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem a oprávněné uložil zaplatit povinné na náhradě nákladů odvolacího řízení 8 800,- Kč k rukám jejího zástupce. Dospěl k závěru, že exekuční titul není vykonatelný, neboť povinná prokázala, že v době doručování směnečného platebního rozkazu se nezdržovala na adrese uvedené podle zvláštního právního předpisu jako místo jejího pobytu (§46 odst. 6 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009). Jedná se o adresu Magistrátu města Hradec Králové, na níž nelze náhradně doručit, a proto je doručení na této adrese neúčinné.
Oprávněná v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) a §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvedla, že povinná věděla o rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 12. 3. 2003, č. j. TP/2003OS3/Jor, a jeho důsledcích. Přesto oprávněnou o faktické změně svého bydliště neinformovala, patrně s úmyslem zkrátit ji na jejich právech. Povinná využívá vzniklý stav při své identifikaci ve smluvních vztazích a nečiní nic, aby uvedla evidenční adresu do souladu s faktickým stavem. Podle oprávněné nelze bez dalšího dovodit, že povinná nemohla v průběhu úložní doby převzít písemnost adresovanou na jí známou adresu nebo si event. zajistit přebírání zásilek formou dosílání na jinou adresu. Zneužívání institutu evidenční adresy ve vazbě na nyní dovozovanou „nemožnost se v daném místě zdržovat“ pro účel zabránění možnosti řádného doručení je v rozporu s principem rovnosti účastníků řízení a v rozporu s účelem právní úpravy k zajištění účinného doručení úřední písemnosti. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Povinná ve svém vyjádření k dovolání navrhla dovolání oprávněné jako zjevně bezdůvodné odmítnout.
Dovolací soud rozhodl ve věci podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srovnej část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) ve spojení s §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), není však důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., které by činily řízení zmatečným, k nimž je dovolací soud - je-li dovolání přípustné - povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu o formální nevykonatelnosti podkladového směnečného platebního rozkazu.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale také – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak tomu však v souzené věci není.
Podle §46 odst. 6 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009 platilo, že byla-li písemnost doručována na adrese, která je vedena podle zvláštního předpisu jako místo pobytu fyzické osoby, nebo na adrese, kterou fyzická osoba sdělila soudu a požádala o doručování na ni (odstavec 1), anebo na adrese, kterou fyzická osoba jinak označila soudu jako místo, kde bydlí nebo se zdržuje, je uložení písemnosti, kterou si adresát nevyzvedl do 3 dnů, nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, neúčinné , jestliže fyzická osoba soudu prokáže, že se v místě doručování nezdržovala v den, kdy nebyla zastižena, a v době do 3 dnů, nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, v době do 10 dnů od uložení.
V souzené věci je exekučním titulem směnečný platební rozkaz ze dne 12. 2. 2007, č. j. 34 Sm 21/2007-5, který byl povinné doručován na adresu Hradec Králové, ČSA 408/51 (sídlo ohlašovny ve smyslu §10 odst. 5 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých dalších zákonů /zákon o evidenci obyvatel/, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 133/2000 Sb.). Zde má povinná evidenčně hlášen trvalý pobyt na základě rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 12. 3. 2003, č. j. TP/2003/4/OS3/Jor, jímž byl povinné zrušen trvalý pobyt na adrese S.
Odvolací soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že povinná se na této adrese nezdržovala. K námitce dovolatelky, že povinná nedoložila, že by jí nějaká překážka či objektivní skutečnost bránila v převzetí písemnosti na ohlašovně, je třeba uvést, že z §46 odst. 6 o. s. ř. vyplývá pro fyzickou osobu pouze povinnost prokázat, že se v místě doručování nezdržovala.
Soudní judikatura se v otázce doručování podle občanského soudního řádu účinného před novelou uskutečněnou zákonem č. 7/2009 Sb . sjednotila v závěru, že náhradní doručení písemnosti je právní fikcí, která je podmíněna vyvratitelnou domněnkou, že se adresát v místě doručení v době doručení nachází. Obecně je proto přijímán i závěr o tom, že není přípustné resp. způsobilé doručení na PO BOX, neboť nejde o místo, kde se někdo zdržuje. Proto je i náhradní doručení písemnosti adresované na toto místo vyloučeno (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 5 Cmo 343/2002, uveřejněné pod číslem 66/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil ve svém usnesení ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4731/2009, k nemožnosti účinného doručení při doručování „poste restante“. Jak vyplývá z odůvodnění usnesení ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2850/2009, považoval Nejvyšší soud za řádně nedoručenou i písemnost zaslanou do vlastních rukou adresáta s trvalým bydlištěm na adrese městského úřadu, neboť adresát v té době pobýval jinde, resp. nepobýval na adrese městského úřadu, kde se zdržovat nemohl.
Odvolací soud v projednávané věci tedy správně uzavřel, že povinná prokázala, že v době doručování exekučního titulu se nezdržovala na adrese vedené podle zvláštního právního předpisů jako místo jejího pobytu - na adrese Magistrátu města Hradec Králové, neboť do bytu v K. se nastěhovala již v listopadu 2006, kde přebírala korespondenci, a že náhradní doručení na adrese magistrátu je neúčinné.
Oprávněné se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo. Nejvyšší soud tedy, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení by náleželo povinné (§142 odst. 1, §224 odst. 1, 243b odst. 5 věta první o. s. ř.). Dovolací soud však nepovažoval za účelně vynaložené náklady spojené s podáním vyjádření k dovolání, v němž povinná pouze odkazuje na závěry dovoláním napadeného rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. listopadu 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D., v. r.
předsedkyně senátu