ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.1031.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 1031/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně J. Ch. , zastoupené Mgr. Lucií Koupilovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Sokolská č. 1204/8, o výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 36/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2010 č.j. 1 Co 223/2010-34, takto:
Usnesení vrchního soudu a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.5.2010 č.j. 23 C 36/2010-19 se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 18.2.2010 u Krajského soudu v Ostravě domáhala, aby bylo rozhodnuto, že "zástavní právo, zapsané v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná, k pozemku parc. č. - orná půda, pozemku parc. č. - zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. - orná půda a budově čp., umístěné na pozemku parc. č. 8, to vše v k.ú. Poruba u Orlové, obec Orlová, okres Karviná, zapsaných na LV, pro pohledávku zástavního věřitele SILVERDIME LIMITED, IČ 3482013, se sídlem 107, Striling Road, London, N22 5BN, zaniklého k 31.10.2000, ve výši 4.000.000,- Kč, zapsané ve prospěch tohoto zástavního věřitele na základě rozhodnutí katastrálního úřadu V2 198/1994 s právními účinky vkladu k 27.1.1994, se vymazává". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, že zástavní právo k předmětným nemovitostem vzniklo na základě smlouvy ze dne 17.11.1993 a že zástavní věřitel, kterým je obchodní společnost SILVERDIME LIMITED, zanikl bez právního nástupce. Žalobkyně dovozuje, že zánikem zástavního věřitele bez právního nástupce zanikla rovněž zajištěná pohledávka a tím také zaniklo podle ustanovení §170 odst.1 písm. a) občanského zákoníku zástavní právo. Žalobkyně podala u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná, dne 6.1.2010 návrh na výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí, k němuž "doložila úředně ověřený výpis z obchodního rejstříku Velké Británie, osvědčující zánik zástavního věřitele", katastrální úřad jí však dopisem ze dne 25.1.2010 sdělil, že "s ohledem na tvrzený zánik zástavního práva je třeba postupovat ve smyslu ustanovení §7 odst. 1 a §8 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb." a že žalobkyni vrací připojenou listinu bez vydání rozhodnutí, neboť listina "není vyhotovena v souladu s ustanovením §40 odst. 2 vyhlášky č. 26/2007 Sb.". Uvedené sdělení je podle názoru žalobkyně "svou povahou negativním rozhodnutím", neboť rozhodnutím je "každý úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti"; žalobkyně nesouhlasí s tím, aby "katastrální úřad aplikoval na citovaný případ ustanovení §40 odst. 2 vyhlášky č. 26/2007 Sb., když katastrální úřad, vědom si skutečnosti, že zástavní věřitel neexistuje, vyžaduje po žalobkyni předložení souhlasného prohlášení o vzniku, změně nebo zániku práva učiněným osobou, jejíž právo, zapsané dosud v katastru, zaniklo nebo se omezilo, a osobou, jejíž právo vzniklo nebo se rozšířilo, nebo potvrzení o zániku práva, zapsaného dosud v katastru, vydaným osobou, v jejíž prospěch je zaniklé právo dosud v katastru zapsáno", ačkoliv takové listiny by mohly být žalobkyní "předloženy pouze a jedině v součinnosti se zástavním věřitelem, který však již neexistuje", a požaduje, aby o výmazu zástavního práva rozhodl soud.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25.5.2010 č.j. 23 C 36/2010-19 řízení zastavil a rozhodl, že "žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení". Dospěl k závěru, že soud smí v řízení podle Části páté občanského soudního řádu rozhodovat o věci, "o které dříve rozhodl správní orgán", že však v projednávané věci katastrální úřad nevydal žádné rozhodnutí ve věci výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí a že proto řízení muselo být podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o.s.ř. "pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení" zastaveno. Soud prvního stupně současně uvedl, že "výmaz zástavního práva, které zaniklo ze zákona, se provádí záznamem", že "o záznamu", jak vyplývá z ustanovení §7 a 8 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), se "nevede žádné řízení", neboť "se provádí na základě listiny vyhotovené státním orgánem nebo jiné listiny, která podle právního předpisu potvrzuje nebo osvědčuje právní vztahy", popřípadě na "základě rozhodnutí soudu o určení neexistence práva"; vzhledem k tomu, že žalobkyně "takovou listinu katastrálnímu úřadu nedoložila, nemohlo být zástavní právo vymazáno z katastru nemovitostí".
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27.10.2010 č.j. 1 Co 223/2010-34 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že "žalobkyni se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává". Poté, co dovodil, že katastrální úřad rozhoduje správním rozhodnutím pouze ve věci povolení nebo zamítnutí návrhu na vklad do katastru nemovitostí a že záznam "o existenci smluvního zástavního práva nemá charakter správního rozhodnutí a provádí se pouze na základě taxativně vyjmenovaných právních skutečností", odvolací soud dovodil, že "sdělení katastrálního úřadu ze dne 25.1.2010" o vrácení předložených listin žalobkyni není správním rozhodnutím. Protože žalobkyně "učinila za předmět řízení přezkum sdělení" správního orgánu, jež "není rozhodnutím způsobilým k přezkumu podle ustanovení §244 odst. 1 o.s.ř.", soud prvního stupně správně řízení podle ustanovení §104 odst.1 o.s.ř. zastavil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že "sdělením katastrálního úřadu ze dne 25.1.2010" bylo "zasaženo zcela podstatným způsobem do jejích práv, zejména práva vlastnického", a dovozuje, že "návrh na výmaz zástavního práva směřující katastrálnímu úřadu s přiložením listin, které prokazují zánik zástavního práva", představuje "jedinou možnou cestu, jak se domoci práva na výmaz zástavního práva po jeho zániku", neboť se "nemůže v soudním řízení domáhat určení neexistence zástavního práva, a to pro nedostatek podmínky řízení na straně (případného) žalovaného, který zanikl a nemá tak právní subjektivitu", a že proto "sdělení katastrálního úřadu ze dne 25.1.2010" není "pouhým jiným úkonem správního orgánu, ale úkonem, kterým je de facto i de iure zamítnut návrh žalobkyně na provedení výmazu zástavního práva", a představuje tedy "rozhodnutí, jak to má na mysli ustanovení §67 správního řádu a ustanovení §65 s.ř.s.". Protože "není možné přijmout závěr, že proti tomuto úkonu správního orgánu nelze brojit žalobou", žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby "jim věc vrátil k dalšímu řízení".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (srov. §7 odst. 1 o.s.ř.). Spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů a o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v Části páté občanského soudního řádu (srov. §7 odst.2 o.s.ř.). Spor nebo jiná právní věc, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů a o níž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, může být projednána v občanském soudním řízení, jen jestliže rozhodnutí jiného orgánu než soudu nabylo právní moci (srov. §244 odst.1 o.s.ř.).
V řízení podle Části páté občanského soudního řádu soudy projednávají a rozhodují - jak vyplývá z výše uvedeného - jen takové spory nebo jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů a o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy. V případě, že o takovém sporu (jiné právní věci) jiný orgán než soud dosud nerozhodl nebo že jeho rozhodnutí dosud nenabylo právní moci, nemá soud - jak vyplývá z ustanovení §7 odst. 2 a §244 odst. 1 o.s.ř. - pravomoc o sporu (jiné právní věci) v občanském soudním řízení (podle Části páté občanského soudního řádu) jednat a rozhodovat.
V projednávané věci lze se soudy souhlasit v tom, že ve věci výmazu zástavního práva zřízeného na nemovitostech žalobkyně na základě smlouvy ze dne 17.11.1993, které podle názoru žalobkyně zaniklo ze zákona [podle ustanovení §170 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku], nebylo jiným orgánem než soudem (správním orgánem) pravomocně rozhodnuto. Soudům je však třeba vytknout, že se nezabývaly také tím, zda šlo o právní věc, která by vyplývala z občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních vztahů; jen v tomto případě bylo totiž možné řízení o žalobě podané žalobkyní u soudu prvního stupně dne 18.2.2010 podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o.s.ř. zastavit (a samozřejmě také rozhodnout podle ustanovení §104 odst. 1 věty druhé o.s.ř. o tom, že věc bude po právní moci postoupena příslušnému správnímu orgánu).
Vlastnická práva, zástavní práva, práva odpovídající věcnému břemeni a předkupní práva s účinky věcného práva, která vznikla, změnila se nebo zanikla ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, příklepem licitátora na veřejné dražbě, vydržením, přírůstkem a zpracováním, se zapisují do Katastru nemovitosti ČR záznamem údajů na základě listin vyhotovených státními orgány a jiných listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují právní vztahy [srov. §7 odst. 1 větu první zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)]; je-li listina vyhotovena státním orgánem nebo jiná listina způsobilá k vykonání záznamu, provede katastrální úřad zápis do katastru, jinak vrátí listinu tomu, kdo ji předložil [srov. §8 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)].
Záznam práva [§7 a §8 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)] je jednou z forem zápisů údajů o právních vztazích do katastru nemovitostí. Sám o sobě nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik práva [srov. §14 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)] a slouží - jak vyplývá z výše uvedeného - k zápisu takových práv, která vznikla, změnila se nebo zanikla ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, příklepem licitátora na veřejné dražbě, vydržením, přírůstkem a zpracováním. Na rozdíl od zápisu vlastnického práva, zástavního práva, práva odpovídající věcnému břemeni a předkupního práva s účinky věcného práva vkladem, na základě kterého dnem vkladu do Katastru nemovitostí tato práva vznikají, mění se nebo zanikají, nestanoví-li občanský zákoník nebo jiný zákon jinak [srov. §2 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)] a který proto představuje právní věc, jež vyplývá z občanskoprávních vztahů, není věc zápisu vlastnického práva, zástavního práva, práva odpovídající věcnému břemeni a předkupního práva s účinky věcného práva záznamem do katastru nemovitostí takovou právní věcí, kterou by soudy mohly projednávat v občanském soudním řízení [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení zvláštního senátu vytvořeného podle zákona č. 131/2001 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) ze dne 31.1.2007 sp. zn. Konf 30/2006, které bylo uveřejněno pod č. 1244 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2007].
Žalobkyně se v posuzovaném případě domáhá - jak vyplývá z obsahu žaloby - soudní ochrany proti neprovedení záznamu zániku zástavního práva do katastru nemovitostí. Skutečnost, že Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj neprovedl - jak vyplývá z jeho dopisu žalobkyni ze dne 25.1.2010 - požadovaný záznam zániku práva, nemůže představovat nezákonné rozhodnutí správního orgánu, ale nezákonný zásah katastrálního úřadu spočívající v kombinaci nezákonné nečinnosti (neprovedení požadovaného záznamu) a nezákonné činnosti (vrácení listin, které měly být podkladem provedení záznamu, žalobkyni). Katastrální úřad je - za předpokladu, že jsou splněny zákonem předepsané podmínky pro provedení záznamu - povinen záznam jako faktický úkon spočívající v zanesení určitého údaje do katastru nemovitostí provést, a nesmí tedy záznam neprovést a vrátit listinu, jež má být podkladem provedení záznamu. Neučiní-li to, co mu zákon ukládá, ačkoli jsou podmínky k tomu splněny, postupuje protiprávně a zasahuje do práv a povinností toho, kdo se záznamu domáhá, případně i dalších osob, které mají veřejné subjektivní právo na tom, aby jejich soukromá práva či soukromé povinnosti vztahující se k nemovitostem byly stanoveným způsobem za splnění předepsaných podmínek zaznamenány v katastru nemovitostí; proti tomuto zásahu je možné se bránit prostřednictvím žaloby ve správním soudnictví. V případě, že katastrální úřad provede záznam do katastru nemovitostí, ačkoliv k tomu nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady, je třeba na něj nahlížet jako na nezákonný zásah, proti kterému se rovněž lze bránit žalobou ve správním soudnictví. Rozsah skutkových a právních otázek, které bude soud zkoumat v této procesní konstelaci, je obdobný tomu, domáhá-li se žalobce provedení záznamu a katastrální úřad jej odmítá provést; ve své podstatě jde toliko o případ inverzní k neprovedení záznamu. Z uvedených důvodů již dříve judikatura soudů dospěla k závěru, že soudní ochrany proti provedení či neprovedení záznamu do katastru nemovitostí podle ustanovení §7 a §8 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) je možné se domáhat ve správním soudnictví, a to v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle ustanovení §82 a násl. s.ř.s. (srov. právní názor vyjádřený v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16.11.2010 sp. zn. 7 Aps 3/2008, které bylo uveřejněno pod č. 2206 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není v souladu se zákonem, neboť projednávanou věc jsou povolány rozhodnout soudy ve správním soudnictví. Řízení o věci proto nemělo být zastaveno podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř.; nebyl-li tu důvod k vyslovení věcné nepříslušnosti soudu v občanském soudním řízení a k rozhodnutí o postoupení věci věcně příslušnému soudu, který projednává věci správního soudnictví (§104b odst. 2 o.s.ř.), měla být věc u soudu prvního stupně předána jeho specializovanému senátu zřízenému k projednání a rozhodnutí věcí správního soudnictví (§31 odst.1 s.ř.s.).
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud ČR je podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí též na usnesení soudu prvního stupě, Nejvyšší soud ČR zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá, §226 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2012
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu