ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.1698.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 1698/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného právní věci žalobce Hlavního města Prahy se sídlem magistrátu v Praze 1 - Starém Městě, Mariánské nám. č. 2, IČO 00064581, zastoupeného Mgr. Bohuslavem Hubálkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 1/1059, proti žalovanému J. Ž. , zastoupenému JUDr. Petrem Elšíkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská č. 586/7, o 90.174,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 20 C 282/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. listopadu 2010, č. j. 16 Co 218/2010-112, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.152,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Bohuslava Hubálka, advokáta, se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 1/1059.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 11. 2010, č. j. 16 Co 218/2010-112, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2010, č. j. 20 C 282/2009-79, ve věci samé (ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 90.174,- Kč s úrokem z prodlení), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu - srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
I když žalovaný v dovolání uvedl, že jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., právní závěry odvolacího soudu nezpochybňuje. Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) totiž vyplývá, že žalobce podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází [namítá zejména, že odvolací soud „nebere v úvahu skutečnost, že žalovaný nemá žádné odborné vzdělání a zkušenosti v oboru výpočtu daní, odvodů na všeobecné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a že i propočet úroků z prodlení dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 21C 415/2006, je tak složitý a komplikovaný, že žalovanému nelze dávat k tíži, že správnou výši celkové přisouzené částky nebyl schopen propočíst“], že tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (nesouhlasí s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlédl a jak je hodnotil). K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a §241a odst. 3 o. s. ř. – jak je zřejmé již ze znění ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. - však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Namítá-li dále dovolatel, že důkazní břemeno o tom, že zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené ve smyslu §331 zák. práce, které leží na žalobci jako na zaměstnavateli, žalobce neunesl, pak přehlíží, že odvolací soud své rozhodnutí nepostavil na závěru, že jeden z účastníků neunesl tzv. důkazní břemeno, ale že učinil jednoznačný závěr o skutkovém stavu (že žalovaný „bez pochyby v okamžiku přijetí platby od žalobce v částce, která správnou částku o 90.174,- Kč převyšovala, věděl, resp. musel předpokládat, že mu platba byla poukázána co do této částky omylem“).
Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci náklady (spojené s vyjádřením k dovolání), které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 5.660,- Kč [srov. §3 odst. 1 bod 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 1 a 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb., č. 277/2006 Sb. a Čl. II 64/2012 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 5.960,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce advokát Mgr. Bohuslav Hubálek osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jeho hotových výdajů (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o. s. ř.) podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka 1.192,- Kč. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby žalobci tyto náklady nahradil. Žalovaný je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 7.152,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. května 2012
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu