ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2936.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 2936/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. S. S., zastoupeného JUDr. Michalem Bartončíkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Koliště č. 55, proti žalovanému HARTMANN - RICO a.s., se sídlem ve Veverské Bítýšce, Masarykovo náměstí č. 77, IČO 44947429, o 138.026,- Kčs, o žalobě na obnovu řízení podané Ing. S. S. proti "všem rozhodnutím soudů, kterými byl zamítnut nárok na zaplacení dlužné mzdy", a "usnesení Krajského soudu Brno č.j. 12 Co 719/93 ze dne 19.9.1995", vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 14 C 382/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. srpna 2009 č.j. 49 Co 292/2009-96, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu Brno - venkov dne 7.12.2004 a doplněnou podáními, které došly soudu prvního stupně dne 5.5.2005, dne 19.8.2005 a dne 10.10.2005, domáhal, aby byla povolena "obnova řízení vedeného u Okresního soudu Brno - venkov pod spisovou značkou 8 C 223/86". Žalobu zdůvodnil tím, že v původním řízení nebyla posouzena správně mzda za práci, kterou vykonal pro svého zaměstnavatele.
Okresní soud Brno - venkov usnesením ze dne 2.2.2006 č.j. 14 C 382/2005-26 návrh na obnovu řízení zamítl a rozhodl, že žalovanému se "vůči žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává" a že žalobci se přiznává osvobození od soudních poplatků. Poté, co zjistil, že v původním řízení bylo naposledy rozhodnuto "rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov ze dne 12.9.1989, který nabyl právní moci dne 19.9.1991", soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce podal návrh na povolení obnovy řízení opožděně (po uplynutí "subjektivní tříměsíční a objektivní tříleté lhůty").
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27.4.2007 č. j. 49 Co 126/2007-40 zrušil usnesení soudu prvního stupně (s výjimkou výroku o přiznání osvobození od soudních poplatků) a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že návrh na obnovu řízení trpí vadami, které brání jeho řádnému projednání, neboť z něho nevyplývá, proti kterému rozhodnutí směřuje, a v čem spočívá důvod obnovy.
Poté, co žalobce v podání ze dne 16.7.2007 uvedl, že návrh směřuje "proti všem rozhodnutím soudů, kterými byl zamítnut jeho nárok na zaplacení dlužné mzdy ve výši 86.400,- Kčs za vypracování technického projektu automatizovaného systému řízení podniku", a "zejména proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.9.1995 č. j. 12 Co 719/93", a že důvod obnovy spatřuje "v závažných pochybeních soudů v původním řízení", Okresní soud Brno - venkov usnesením ze dne 8.11.2007 č. j. 14 C 382/2005-48 odmítl "podání žalobce ze dne 7.12.2004" a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že "právnímu zástupci žalobce" advokátovi JUDr. Michaelu Bartončíkovi se přiznává odměna ve výši 800,- Kč, které posléze usnesením ze dne 10.1.2008 č.j. 14 C 382/2005-56 ve smyslu ustanovení §210a občanského soudního řádu zrušil.
Okresní soud Brno - venkov usnesením ze dne 24.4.2008 č.j. 14 C 382/2005-65 zamítl návrh "na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 8 C 223/86" a rozhodl, že žalovanému se "vůči žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává" a že "soudem ustanovenému zástupci žalobce" advokátovi JUDr. Michaelu Bartončíkovi, Ph.D. se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 6.158,- Kč. Soud prvního stupně nejprve dovodil, že žalobcův návrh na obnovu řízení směřuje "proti všem rozhodnutím, kterými byl zamítnut jeho návrh na zaplacení dlužné mzdy", a že "poslední rozhodnutí, kterým bylo řízení ve zbytku zastaveno, bylo vydáno Krajským soudem v Brně již dne 11.6.1991 a nabylo právní moci dne 19.9.1991", a posléze uzavřel, že žalobce podal návrh na obnovu řízení opožděně.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31.10.2008 č. j. 49 Co 364/2008-76 zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že údaje žalobce "k odstranění vad návrhu na obnovu řízení" dosud uvedené "zjevně nepostačují", a vytknul soudu prvního stupně, že jeho výzvy k odstranění vad návrhu nelze považovat za "řádné", neboť "neposkytují žalobci dostatečně určité poučení o tom, jak je třeba při odstranění vad návrhu postupovat". Podle odvolacího soudu je třeba žalobci poskytnout "zcela určité poučení o tom, jak mají být jednotlivá rozhodnutí, proti nimž návrh směřuje, nezaměnitelným způsobem označena (tj. označením soudu, který je vydal, dnem vydání a jednacím číslem), jak má být vymezen rozsah, v němž jsou napadána (tj. jednoznačným označením napadeného výroku rozhodnutí, popřípadě jeho části)", a jak má být vymezen důvod obnovy (tj. že "je třeba uvést zcela jednoznačný údaj o tom, jaké skutečnosti, způsobilé přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci, mají být prokázány listinou, kterou podle svého tvrzení nemohl použít v původním řízení").
Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 4.6.2009 č.j. 14 C 382/2005-87 znovu zamítl návrh "na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 8 C 223/86" a rozhodl, že žalovanému se "vůči žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává" a že "soudem ustanovenému zástupci žalobce" advokátovi JUDr. Michaelu Bartončíkovi, Ph.D. se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 7.735,- Kč. Soud prvního stupně dovodil, že žalobce sice návrhem na obnovu řízení napadená rozhodnutí neoznačil "zcela nezaměnitelným způsobem", že však je, s přihlédnutím k tomu, že žalobce napadá "rozhodnutí soudu, kterým byl zamítnut jeho nárok na zaplacení dlužné mzdy z rozdílu mezi mzdou ve třídě 13. a mzdou ve třídě 15., a k obsahu spisu Okresního soudu Brno - venkov zn. 8 C 223/86, zřejmé, jaká rozhodnutí byla žalobcovým návrhem na obnovu řízení napadena". Návrh na obnovu řízení musel být zamítnut, protože byl podán opožděně.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31.8.2009 č. j. 49 Co 292/2009-96 usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Odvolací soud odmítl názor soudu prvního stupně, podle kterého je žalobcův návrh na obnovu řízení "způsobilý k věcnému projednání"; podle odvolacího soudu tomuto závěru "odporuje samotná skutečnost, že rozsah, v němž se žalobce domáhá uspokojení svých nároků uplatněných v původním řízení, neodpovídá rozsahu, v němž nebylo jeho původnímu návrhu vyhověno", a "zůstává též nejisté, zda žalobce v rozsahu, v němž nebylo soudy vyhověno jeho návrhům, napadá rozhodnutí soudů obou stupňů či pouze soudu odvolacího, a zda brojí též proti zamítnutí žaloby v částce 10.256,- Kčs, ohledně které vzal zpět své odvolání proti rozsudku Okresního soudu Brno - venkov ze dne 12.9.1989 č.j. 8 C 223/86-93". Odvolací soud přihlédl též k tomu, že žalobce "jako jediné výslovně označené" rozhodnutí napadené návrhem na obnovu řízení uvedl "usnesení Krajského soudu Brno č.j. 12 Co 719/93 ze dne 19.9.1995", jež ovšem není rozhodnutím vydaným v původním řízení o náhradu škody na mzdě, nýbrž jedním z rozhodnutí o návrzích žalobce na povolení obnovy tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce ani po řádné výzvě soudu neodstranil vady návrhu na obnovu řízení, muselo být řízení ustanovení §43 odst. 2 věty první občanského soudního řádu (ve znění účinném do 31.12.2000) zastaveno.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o tom, že by jeho návrh na obnovu řízení nebyl dostatečně určitý, a je přesvědčen, že "postupně ve všech svých podáních označil rozhodnutí, která svým návrhem na obnovu řízení napadl". V původním řízení soud "věc rozdělil na několik částí, v němž postupně vydával rozhodnutí", a žalobce je přesvědčen, že soud "manipuloval s termíny právních mocí těchto rozhodnutí a v důsledku toho zamítal jeho návrhy na obnovu řízení"; napadená rozhodnutí žalobce označil "v příloze návrhu na obnovu řízení" a v dalších podáních a "šlo o rozhodnutí sp. zn. 12 Co 719/93 ze dne 19.9.1995". Žalobce navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2000 (dále jen "o.s.ř."), neboť žalobcovým návrhem na obnovu řízení byla nepochybně napadena rozhodnutí vydaná v době do 31.12.2000 a dovoláním žalobce je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno po řízení provedeném podle právní úpravy účinné do 31.12.2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 16. a 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po přezkoumání věci, které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu ze dne 31.8.2009 č.j. 49 Co 292/2009-96 bylo doručeno do vlastních rukou zástupci žalobce advokátu JUDr. Michaelu Bartoníčkovi, Ph.D. a žalovanému dne 2.10.2009 a že dovolání žalobce sepsané dne 1.12.2009 bylo podáno u soudu prvního stupně dne 1.12.2009.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 2.10.2009. Lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst.1 a 2 o.s.ř. dnem 2.11.2009. Protože dovolání žalobce bylo podáno u soudu prvního stupně až dne 2.12.2009, je opožděné. S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst.2 věta první o.s.ř.) a že účastníci byli řádně poučení o dovolání v napadeném usnesením odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. května 2012
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu