ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.3263.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 3263/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Bytprům výrobní družstvo v Ostravě se sídlem v Ostravě – Zábřehu, Výškovická č. 38, IČO 00031488, zastoupeného JUDr. Jarmilou Jařabáčovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Puchmajerova č. 7, proti žalované A. R. , zastoupené JUDr. Jindřiškou Hillovou, advokátkou se sídlem ve Studénce, náměstí Republiky č. 653, o 189.523,- Kč, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 6 C 242/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. prosince 2009 č. j. 16 Co 200/2008-546, takto:
Rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroku, kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 60.227,- Kč), a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14. května 2008 č.j. 6 C 242/2001-358 (s výjimkou výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 60.227,- Kč), se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Novém Jičíně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem prvního stupně), aby mu žalovaná zaplatila 189.523,- Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaná u něj pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 20.5.1998 jako pracovnice skladu a prodejny provozovny 68 v Bílovci. Při vzniku pracovního poměru uzavřela dohodu o hmotné odpovědnosti a při inventuře zásob byl zjištěn schodek na materiálu. Přestože žalobce vyzval žalovanou, aby schodek nahradila, žalovaná tak dosud neučinila.
Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 2.2.2005 č.j. 6 C 242/2001-110 žalované uložil, aby zaplatila žalobci částku 23.844,- Kč (kterou žalovaná jako škodu v průběhu řízení uznala co do důvodu a výše), žalobu ohledně částky 165.679,- Kč zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 37.070,- Kč k rukám advokátky, a vyslovil, že o nákladech řízení České republiky bude rozhodnuto v samostatném usnesení. Po provedeném řízení dospěl k závěru, že při inventarizaci dne 15.12.1999 v provozovně 68 v Bílovci se inventurní soupis „v pravém slova smyslu“ neprováděl, pouze na počítačových sjetinách se odsouhlasovaly počty zboží, případně se množství zboží dopisovalo rukou. Inventurní soupisy podepsala žalovaná i kolektiv inventarizační skupiny na všech listech, tedy i na těch, kde část skupiny inventarizaci neprováděla. Následující den byla provedena nová inventarizace, při které překontrolování již zjištěného stavu probíhalo tak, že se do již sepsaných počítačových sjetin přepisovalo a připisovalo množství nově zjištěného materiálu. Komise nepostupovala správně, jestliže nepřepočítávala jednotlivé druhy materiálu, množství u sypkých materiálů zjišťovala pouze odhadem, nebyl zúčtován stav pokladny, která se v provozovně nacházela, srovnávací tabulka (vlastní vyčíslení inventarizace) je psána nesrozumitelným způsobem, přepisována, zabarvována, není podepsána, je doplňována tužkou. Vzhledem k tomu je namístě závěr, že inventarizace neproběhla řádně, nebyla vyčíslena podle zákona o účetnictví řádným způsobem a nelze tedy vzít za prokázané, jaké množství zboží ke dni 15.12.1999 se na provozovně 68 v Bílovci nacházelo, a následně tedy není možno ani vyčíslit, zda při inventarizaci vznikl na zboží přebytek či schodek. Vzhledem k tomu, že se žalobci jednoznačným způsobem nepodařilo prokázat, že na provozovně, kde žalovaná pracovala jako vedoucí, bylo prokazatelným způsobem vykázáno manko a v jaké výši, nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20.4.2006 č.j. 16 Co 294/2005-148 rozsudek soudu prvního stupně (s výjimkou výroku jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 23.844,- Kč) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovodil, že nelze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že inventurní soupisy nejsou průkazné, neboť z těchto soupisů (označených jako inventurní stavy) naopak skutečný stav zboží (zásob) zjištěný při fyzické inventuře ke dni 15.12.1999 vyplývá. Inventurní soupisy byly řádně podepsány členy inventurní komise, na čemž nemůže nic změnit skutečnost, že se při fyzické kontrole stavu zásob rozdělili do dvou skupin, a že tedy jednotliví členové inventurní komise stvrdili svými podpisy i záznamy v těch inventurních soupisech, které byly vyhotoveny druhou částí komise. Jestliže na inventurních soupisech nebylo uvedeno umístnění zásob, číslo řádku, čas zahájení a ukončení inventury, zjištěný stav zásob v Kč, jestliže se opravy údajů o stavu zásob prováděly přeškrtnutím, aniž by bylo zřejmé, kdo opravu provedl, jestliže v některých případech (zejména u dlažby) neodpovídal uváděný stav zásob násobku plochy jednoho kusu apod., pak podle názoru odvolacího soudu se jedná pouze o formální nedostatky, které nejsou způsobilé samy o sobě podstatným způsobem zpochybnit věrohodnost údajů v inventurních soupisech. Pro zjištění skutečného stavu zásob je totiž podstatné, aby bylo v inventurních soupisech uvedeno označení (název) zboží, cena za jednotku a zjištěný počet jednotek u jednotlivého druhu zboží. Tyto údaje v předmětných inventurních soupisech uvedeny jsou a jejich správnost nebyla zpochybněna žádným provedeným důkazem. Inventurní soupisy nečiní neprůkazné ani skutečnost, že inventurní komise u sypkých materiálů zjišťovala jejich množství pouze odhadem, neboť jiný způsob zjišťování množství nebyl možný. Protože fyzická inventura se týkala pouze zásob, a předmětem řízení byla náhrada škody ve formě schodku na zásobách nikoli na pokladní hotovosti, je zcela irelevantní skutečnost, že před zahájením fyzické inventury zásob nebyl zjištěn stav pokladní hotovosti. Vzhledem k tomu však, že žalovaná zpochybňovala vznik schodku, je třeba, aby žalobce prokázal kromě skutečného stavu zásob ke dni 15.12.1999 rovněž účetní stav zásob k tomuto dni, tj. aby prokázal skutečný stav zásob na začátku předmětného inventarizačního období ke dni 31. 10. 1999.
Okresní soud v Novém Jičíně poté rozsudkem ze dne 14.5.2008 č.j. 6 C 242/2001-358 žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 165.679,- Kč, zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 132.229,- Kč k rukám advokátky a že je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení 38.209,20 Kč na účet Okresního soudu v Novém Jičíně. Po doplnění řízení dospěl k závěru, že při vyhodnocení všech provedených důkazů se žalobci nepodařilo prokázat, že na provozovně 68 Bílovec vzniklo prokazatelným způsobem manko. Při inventarizaci se inventarizační komise rozdělila na dvě části; jedna část inventarizační komise „prováděla odsouhlasy zboží v provozovně, druhá část ve venkovních prostorách“. Inventurní soupis se v pravém slova smyslu neprováděl, pouze na počítačových sjetinách se odsouhlasovaly počty zboží případně se množství zboží doplňovalo rukou. Inventurní soupisy podepsala žalovaná i kolektiv inventarizační skupiny na všech listech, tedy i na těch, kde část skupiny inventarizaci neprováděla. Následující den byla provedena nová inventarizace, a to pouze u venkovních skladů. Překontrolování již zjištěného stavu probíhalo tak, že se do již zapsaných počítačových sjetin přepisovalo a připisovalo množství zjištěného materiálu. Inventurní komise nepřepočítávala jednotlivý materiál, u sypkých materiálů množství pouze odhadovala. Nebyl rovněž zúčtován stav pokladny, která se v provozovně nacházela, srovnávací tabulka (vlastní vyčíslení inventarizace) je psána nesrozumitelným způsobem, přepisována, zabarvována, není podepsána, doplňována tužkou, a jako taková i podle znalce Ing. Ptáčka nemůže být řádným účetním dokladem, a nemá tedy žádnou vypovídací schopnost. Jedná se o takové nedostatky, které činí provedení inventarizace neprůkazným, neboť i podle znalce inventurní soupisy, jak byly provedeny, nejsou řádným účetním dokladem, rovněž řádným účetním dokladem není srovnávací tabulka přebytku. Nejzávažnější pochybení žalobce však soud prvního stupně spatřuje ve skutečnosti, že vedoucí inventarizační komise K., přestože následujícího dne prováděla novou inventarizaci venkovního skladu materiálu, již inventurní soupis nepodepsala. I tato skutečnost, že inventurní soupisy nebyly podepsány osobou odpovědnou za provedení inventarizace, činí inventarizaci neprůkaznou jako celek.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2.12.2009 č.j. 16 Co 200/2008-546 změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho zamítavé části tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 105.452,- Kč, ohledně částky 60.227,- Kč rozsudek soudu prvního stupně v jeho zamítavém výroku potvrdil, žalované uložil, aby zaplatila žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 46.545,- Kč k rukám advokátky a aby zaplatila České republice – Okresnímu soudu v Novém Jičíně na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 49.040,80 Kč, a žalobci uložil, aby zaplatil České republice – Okresnímu soudu v Novém Jičíně na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 27.585,50 Kč. Zdůraznil, že nemá důvod cokoliv měnit na svém názoru, že z inventurních soupisů (tj. z 15 listů označených jako inventurní stavy) vyplývá skutečný stav zboží zjištěný při fyzické inventuře ke dni 15.12.1999. Inventurní soupisy podepsaly osoby odpovědné za provedení inventarizace, a není na závadu, že jednotliví členové inventurní komise stvrdili svými podpisy i záznamy v inventurních soupisech, které byly vyhotoveny druhou částí komise. Stejně tak není podstatné, že na žádost žalované následující den, tj. 16.12.1999, inventurní komise překontrolovala zjištěný skutečný stav zásob - a to pouze u venkovního skladu, aniž by byly inventurní soupisy opětovně podepsány členy inventurní komise. Nejednalo se totiž o novou fyzickou inventuru zásob ve venkovním skladu, ale pouze o kontrolu správnosti záznamů inventurních soupisů, které byly vyhotoveny předcházejícího dne. Jestliže znalci Ing. Paseka a Ing. Ptáček poukázali na některé nedostatky inventurních soupisů, např. že v nich nebylo uvedeno umístění zásob, číslo řádku, čas zahájení a ukončení inventury, zjištěný stav zásob v Kč, že opravy údajů o stavu zásob se prováděly přeškrtnutím, aniž by bylo zřejmé, kdo opravu provedl, že v některých případech zejména u dlažby neodpovídal uvedený stav zásob násobku plochy jednoho kusu apod., pak se podle názoru odvolacího soudu jedná pouze o formální nedostatky, které nejsou způsobilé samy o sobě podstatným způsobem zpochybnit věrohodnost údajů v inventurních soupisech o skutečném stavu jednotlivých druhů zásob. Pro zjištění skutečného stavu zásob je totiž podstatné, aby bylo v inventurních soupisech uvedeno označení (název) zboží, cena za jednotku a zjištěný počet jednotek u jednotlivého druhu zboží, a tyto údaje jsou v předmětných inventurních soupisech uvedeny, přičemž jejich správnost nebyla zpochybněna žádným jiným provedeným důkazem. Rovněž skutečnost, že inventurní komise u sypkých materiálů zjišťovala jejich množství pouze odhadem, nečiní inventurní soupisy jako celek neprůkazné. Zcela irelevantní je skutečnost, že při zahájení fyzické inventury zásob nebyl zjištěn stav pokladní hotovosti, neboť fyzická inventura se týkala pouze zásob, a předmětem řízení byla náhrada škody ve formě schodku na zásobách, nikoliv na pokladní hotovosti. Odvolací soud proto uzavřel, že za inventarizační období od 4.11.1999 do 15.12.1999 vznikl na skladových zásobách schodek ve výši 190.734,11 Kč, za který nesou společnou hmotnou odpovědnost žalovaná jako vedoucí skladu a F. V. jako skladník, který žalovanou v době její nepřítomnosti zastupoval.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že odvolací soud vydáním předmětného rozhodnutí porušil zásadu dvouinstančnosti občanského soudního řízení jednak tím, že odepřel žalované možnost přezkoumání správnosti nových skutkových zjištění, zejména zjištění učiněných z doplňku znaleckého posudku Ing. Ptáčka. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že v daném inventarizačním období vznikl schodek ve výši 190.734,11 Kč, měl se rovněž zabývat tím, zda ve věci nejsou dány podmínky pro to, aby se žalovaná odpovědnosti zcela nebo zčásti zprostila. Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem však žalovaná spatřuje zejména v jeho chybném posouzení průkaznosti celé inventarizace. Oproti názoru soudu prvního stupně, jenž činnost inventarizační komise dne 16.12.1999 považoval za novou inventuru zásob ve venkovním skladu, zaujal odvolací soud názor, že se jednalo pouze o kontrolu správnosti záznamů v inventurních soupisech vyhotovených předcházejícího dne. Ze svědecké výpovědi vedoucí inventarizační komise L. K. však vyplývá, že inventurní komise se rozhodla dne 16.12.1999 znovu překontrolovat venkovní sklad, přičemž členové komise měli s sebou inventurní stavy vypsané a členy inventarizační komise podepsané předchozího dne a že – jak svědkyně uvedla - „dělali jsme vlastně inventurní soupis znovu úplně celý“, když v záznamech předchozího dne byly prováděny opravy tak, že se číslice přeškrtávaly. Podle názoru žalované, je názor odvolacího soudu v rozporu s ustanovením §30 odst. 1 zákona o účetnictví, který hovoří „o zaznamenání stavu v inventurních soupisech, které musí být podepsány osobou odpovědnou za provedení inventarizace“. Tato osoba odpovědná za provedení inventarizace svým podpisem předmětných inventurních soupisech deklaruje, že u jednotlivých inventurních položek příslušného inventurního soupisu je skutečně fyzicky zjištěn jejich stav přepočtením, vážením či jinou metodou, a současně potvrzuje, jaký je její výsledek. V případě opakovaného fyzického zjišťování stavu jednotlivých položek a následné opravy předchozích zápisů bez toho, aniž by odpovědná osoba za provedení inventarizace tyto opravené inventurní soupisy opět podepsala, nelze podle názoru žalované učinit závěr, že tyto inventurní soupisy jsou průkazné. Tento postup označili znalci Ing. Paseka a Ing. Ptáček za nesprávný s tím, že předmětné inventurní soupisy nejsou řádným účetním dokladem a inventurní soupisy a srovnávací tabulka nejsou podle zákona o účetnictví průkaznými. Vzhledem k tomu, že fyzická inventura skladových zásob ke dne 15.12.1999 nebyla provedena v souladu se zákonem o účetnictví, má tato skutečnost za následek, že celá inventarizace, která z této fyzické inventury vycházela, je neprůkazná. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil, a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu v jeho měnícím výroku bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, a přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalované je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá uspokojení nároku na náhradu škody za schodek, který měl vzniknout od 4.11.1999 do 15.12.1999 – podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění do 30.6.2000, tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách) - srov. §364 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce – dále jen „zák. práce“.
Dovolací soud sdílí obecná východiska odvolacího soudu o povaze odpovědnosti zaměstnance podle ustanovení §176 odst. 1 zák. práce za schodek na svěřených hodnotách, které je povinen vyúčtovat, včetně vymezení pojmu „schodek“ jako jednoho z předpokladů tohoto zvláštního druhu odpovědnosti, který bývá zjišťován buď inventarizací, anebo - což bývá méně obvyklé - jinými důkazními prostředky, které jsou způsobilé prokázat, že je zde rozdíl mezi stavem převzatých hodnot a skutečným stavem hodnot, které byly vyúčtovány.
Je-li schodek - jako tomu bylo v projednávané věci - zjišťován inventarizací jako inventarizační rozdíl mezi stavem majetku a závazků v účetnictví a skutečným (nižším) stavem majetku a závazků (srov. §29 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů), je třeba, aby obě strany této rovnice byly vyčísleny průkazným způsobem. Tento požadavek je na místě též z toho důvodu, že schodek vyjadřuje skutečnost, že hodnoty, které se hmotně odpovědný zaměstnanec zavázal vyúčtovat, chybí, a že není objektivně možné – jako třeba v případě obecné odpovědnosti podle ustanovení §172 zák. práce – zjistit, kdy, jakým způsobem, popřípadě na jakých hodnotách schodek na svěřených hodnotách vznikl.
Podle ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, skutečné stavy majetku a závazků se zjišťují inventurou fyzickou u majetku hmotné povahy, popřípadě nehmotné povahy, nebo dokladovou u závazků a u ostatních složek majetku, u nichž nelze provést fyzickou inventuru; tyto stavy se zaznamenávají v inventurních soupisech, které musí být podepsány osobou odpovědnou za provedení inventarizace.
V posuzovaném případě byl žalované - jak bylo zjištěno v řízení před soudy - předán k vyúčtování majetek hmotné povahy. Provedení fyzické inventury je ohledně tohoto majetku základním předpokladem k tomu, aby mohl být zjištěn stav hodnot, které zaměstnanec převzal k vyúčtování, a stav hodnot, které zaměstnanec zaměstnavateli vyúčtoval, a aby mohl být stanoven inventarizační rozdíl mezi stavem majetku a závazků v účetnictví a skutečným stavem majetku a závazků. Vzhledem k povaze schodku, kdy – jak už bylo uvedeno – hodnoty chybí, aniž je možné skutkově zjistit, čím se tak stalo, zákon proto požaduje, aby listiny – inventurní soupisy, v nichž je zaznamenán skutečný (fyzický) stav hodnot zjištěných inventurou - splňovaly po účetní stránce předepsané formální náležitosti a byly podepsány osobou odpovědnou za provedení inventarizace. Z těchto důvodů, jak se k tomu hlásí rovněž odvolací soud, požadavek, aby inventurní soupisy byly podepsány osobou odpovědnou za provedení inventarizace, představuje za této situace jediný průkaz toho, že fyzická inventura byla skutečně provedena a jaký byl její výsledek. V případě, že inventurní soupisy nebyly podepsány osobou odpovědnou za provedení inventarizace, je třeba z ustanovení §30 odst.1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, dovodit, že je neprůkazná celá inventarizace, která z takových soupisů vycházela.
V projednávané věci bylo kromě jiného zjištěno, že skutečný stav zásob (zboží) zjišťovala inventurní komise při fyzické inventuře konané dne 15.12.1999. Měla k dispozici 15 listů počítačově zpracovaných „Inventurních stavů“ ke dni 15.12.1999, a skutečný stav zásob zjišťovaný dne 15.12.1999 zaznamenala vepsáním nově zjištěného údaje, popřípadě jen „odškrtnutím“ původního, jestliže byl nově zjištěný údaj shodný; všichni členové inventurní komise „s výjimkou H.“ „inventurní stavy“ podepsali. Na žádost žalované následujícího dne 16.12.1999 inventurní komise znovu překontrolovala venkovní sklad (z „inventurních stavů“ nelze zjistit, které zboží se týká venkovního skladu a které bylo uvnitř objektu) a v záznamech, které byly učiněny a podepsány den předem, se prováděly opravy přeškrtnutím příslušné číslice, aniž bylo zřejmé, kdo opravu provedl; u přeškrtaných číslic nejsou parafy. Za této situace nemůže být správný závěr odvolacího soudu, že se v této dílčí otázce jednalo „pouze o formální nedostatky, které nejsou způsobilé samy o sobě podstatným způsobem zpochybnit věrohodnost údajů v inventurních soupisech“. Zmíněné nedostatky, včetně toho, že inventurní soupisy nebyly opravovány postupem podle ustanovení §35 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, (zejména, že opravy se musí provádět tak, aby bylo možno určit osobu odpovědnou za provedení každé opravy, okamžik jejího provedení a zjistit jak obsah opravovaného účetního záznamu před opravou, tak jeho obsah po opravě) ve skutečnosti způsobily neprůkaznost celé inventarizace (jak ostatně k tomuto závěru shodně dospívají oba znalci). Odvolacímu soudu lze tedy vytknout, že svůj závěr o tom, že „na skladových zásobách v inventarizačním období od 4.11.1999 do 15.12.1999 vznikl schodek ve výši 190.743,11“, založil na „inventurních stavech“ jako věrohodných účetních dokladech.
Uvedená skutečnost však neznamená, že je vyloučena možnost zjistit schodek jiným způsobem než inventarizací. V tomto směru pak tedy – jak uvedeno již výše – bylo na žalobci, aby prokázal vznik škody (schodku) jinými důkazními prostředky. Z obsahu spisu vyplývá, že oba znalci, jak Ing. Vladislav Paseka, tak po něm ustanovený Ing. Aleš Ptáček, měli výrazné pochybnosti o účetní hodnotě (jako takové) inventurních soupisů (stavů) pořízených dne 15. a 16. 12. 1999, i když v dalším průběhu řízení nemohli při zpracování posudku přehlížet (nesprávný) názor odvolacího soudu vyjádřený v usnesení ze dne 20.4.2006 č.j. 16 Co 294/2005-148, že formální nedostatky inventurních stavů „nejsou způsobilé samy o sobě podstatným způsobem zpochybnit věrohodnost údajů v inventurních soupisech“. Vzhledem k tomu, že se schodkem rozumí rozdíl mezi účetním stavem majetku a závazků a stavem skutečným (nižším), bylo pro posouzení věci v první řadě podstatné, jaký byl (vedle účetního) prokazatelně zjištěný skutečný stav zásob (zboží). Okruh důkazů, které mohou být podkladem pro toto zjištění nepochybně není ničím předem omezen. Důkazem o tom, že určité zboží ve skladových zásobách v daném okamžiku fyzicky existovalo, mohou jistě být také dílčí záznamy o jednotlivých položkách obsažené v „inventurních stavech“, provázené vysvětlením těch, kdo záznamy v těchto jednotlivých položkách porovnávali se skutečností, zapisovali, či k 16.12.1999 měnili. Tyto záznamy však nelze označit za věrohodné jako takové, bez vysvětlení úprav, změn, či doplňků, které v nich byly u více jednotlivých položek učiněny. Vzhledem k tomu, že odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku nevyložil, jak dospěl k závěru o věrohodnosti „inventurních stavů“ (přes jejich „formální nedostatky“), pokud jde o zjištění skutečného stavu zásob (zboží), je rozsudek odvolacího soudu v tomto směru nepřezkoumatelný.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném měnícím výroku není správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto (včetně akcesorických výroků o nákladech řízení) podle ustanovení §243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř. zrušil, a protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky (s výjimkou dovoláním nenapadené části o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 60.227,- Kč) i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. května 2012
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu