Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 07.08.2012, sp. zn. 21 Cdo 3380/2011 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.3380.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.3380.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 3380/2011 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně VEDES, s.r.o. se sídlem v Jablonci nad Nisou, Chelčického č. 4, IČO 64051501, zastoupené JUDr. Ivou Hlaváčkovou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Palackého 3145/41, proti žalovanému V. H. , o 34.179,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 6 C 7/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. června 2011 č.j. 29 Co 629/2010-222, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243c odst.2 o.s.ř.) : Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22.6.2011 č.j. 29 Co 629/2010-222, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 17.9.2010 č.j. 6 C 7/2007-161 ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 34.179,- Kč s úroky z prodlení), podala žalobkyně včasné dovolání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání napadeného pravomocného rozsudku odvolacího soudu, které provedl bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst.2 písm.a) o.s.ř.]. V posuzované věci bylo dovoláním dotčeným rozsudkem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč. Protože dovolání žalobkyně do potvrzující části výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé není v posuzovaném případě podle hledisek uvedených v ustanovení §237 o.s.ř. přípustné, a protože zákon v takovém případě - jak vyplývá z ustanovení §237 odst. 2 o.s.ř - nepřipouští dovolání ani na základě rozhodnutí dovolacího soudu (přípustnost nezakládá nesprávné poučení o dovolání udělené v závěru rozhodnutí odvolacího soudu bez přihlédnutí k uvedenému zákonnému omezení), je nepochybné, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Z obsahu dovolání žalobkyně (že jej podává do všech výroků rozsudku odvolacího soudu) vyplývá, že napadá rovněž části rozsudku odvolacího soudu, v nichž bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků. Dovolání žalobkyně proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení a proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, které mají z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. §167 odst. 1), však rovněž není přípustné (srov. §237 až §239 o. s. ř.), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o náhradu nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003). Protože dovolání i v této části směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 7. srpna 2012 JUDr. Zdeněk Novotný, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/07/2012
Spisová značka:21 Cdo 3380/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.3380.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
§243b odst. 5 věta první o. s. ř.
§218 písm. c) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-01