ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.4692.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 4692/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci dědictví po J. Z. , zemřelém dne 13. března 2003, , za účasti: 1) MUDr. A. D , 2) Z. K. , 3) Z. R. , 4) E. P. , 5) S. Z. , 6) Ing. F. D. , 7) K. S. , 8) L. S. , 9) K. K. , 10) V. K. , 11) P. P. , 12) A. Z. , 13) V. Z. , 14) R. Z , 15) M. Š. , 16) Ing. J. K. , zastoupené JUDr. Janou Pejchalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Smetanova č. 8, 17) J. V. , 18) M. V. , 19) J. V. , 20) J. L. , 21) Mgr. Ing. A. J. , 22) M. K. , vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp.zn. 23 D 358/2003, o dovolání Ing. J. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. června 2010, č. j. 18 Co 296/2009-312, takto:
I. Dovolání Ing. J. K. se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání Ing. J. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.6. 2010, č. j. 18 Co 296/2009-312, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19.8.2009, č.j. 23 D 358/2003-288, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Podle ustanovení §482 odst. 1 obč. zák. je-li více dědiců, vypořádají se u soudu mezi sebou o dědictví dohodou. Podle odstavce druhého téhož ustanovení neodporuje-li dohoda zákonu nebo dobrým mravům, soud ji schválí.
Uzavřená dohoda o vypořádání dědictví může být za řízení změněna, odvolána nebo nahrazena novou dohodou, a to i během odvolacího řízení, dokud odvolací soud ve věci nerozhodl. Změna dohody, její odvolání nebo nahrazení novou dohodou jsou možné jen se souhlasem všech dědiců, kteří ji uzavřeli.
Dohoda o vypořádání dědictví musí být určitá a srozumitelná; musí z ní mimo jiné bez pochybností vyplývat, jaký zůstavitelův majetek každý z dědiců nabývá.
Z hlediska závěru odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) o tom, zda v daném případě došlo mezi dědici k uzavření dohody o vypořádání dědictví, zda má soud rozhodovat o takové dohodě ve smyslu ustanovení §482 obč. zák a zda lze od takové dohody jedním z dědiců odstoupit, je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou judikaturou soudů (k tomu srov. Zprávu o řízení o dědictví u státních notářství v České socialistické republice, projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem býv. Nejvyššího soudu ČSR 5.11.1975, Cpj 30/75, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34, ročník 1976; usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.2.1998, sp.zn. 18 Co 228/97, uveřejněné v časopise Ad Notam pod č. 2, ročník 1999; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009, sp.zn. 21 Cdo 1762/2008). Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že opodstatněná není ani dovolací námitka, že „dohoda byla notářem formulována zcela v rozporu se skutečnou vůlí účastníků, když v ní nebyla žádným způsobem uvedena povinnost nabyvatele nemovitost prodat a dědické podíly ostatním účastníkům vyplatit“. V daném případě totiž odvolací soud dospěl ke správnému závěru, že „odůvodnění dohody je ujednáním dědiců mimo vlastní dohodu o vypořádání dědictví, že nemovitosti, které podle dědické dohody nabývá J. V., tento prodá a výtěžek z prodeje rozdělí mezi dědice“ a že „vzhledem k tomu, že nejde o vlastní dohodu o vypořádání dědictví, neplatí pro takové ujednání ani stejné formální požadavky jako na samotnou dohodu o vypořádání dědictví“.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání Ing. J. K. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a ostatním účastníkům řízení v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2012
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu