ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.531.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 531/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce M. J., zastoupeného JUDr. Petrem Hrůzou, advokátem se sídlem v Tachově, náměstí Republiky č. 58, proti žalovanému ELEKTROMETALL s.r.o. se sídlem v Mariánských Lázních, Ke Kasárnům č. 730/9, IČO 45351287, zastoupenému Mgr. Monikou Deislerovou Wetzlerovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Bedřicha Smetany č. 2, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 4 C 147/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. června 2010, č.j. 56 Co 150/2010-80, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.050,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Moniky Deislerové Wetzlerové, advokátky se sídlem v Plzni, Bedřicha Smetany č. 2.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 29.6.2009 žalovaný sdělil žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce z důvodu jeho nadbytečnosti v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně spočívající ve zrušení "pracovní pozice" mistr střihárny, kterou žalobce zastával v pracovním poměru u žalovaného na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 13.6.1994.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že se nestal pro žalovaného nadbytečným zaměstnancem a že výpověď mu byla ve skutečnosti dána proto, že žalovaný se rozhodl, ve funkci mistra provozu střihárna v Mariánských Lázních zastávané žalobcem zaměstnat jinou osobu (M. H.). V rámci organizační struktury zaměstnavatele je práce mistra střihárny nadále potřebná, neboť bez této pracovní činnosti "nelze výrobu na střihárně organizovat"; i z toho vyplývá, že pracovní činnost žalobce musí vykonávat jiná osoba.
Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 16.2.2010 č.j. 4 C 147/2009-54 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.946,- Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Hrůzy. Dospěl k závěru, že výpovědní důvod uplatněný žalovaným ve výpovědi z pracovního poměru není dán, neboť pracovní činnost žalobce jako mistra střihárny neodpadla, zůstala pro žalovaného potřebná a vykonává ji (vedle dalších činností, které žalobce nevykonával) spolu se svou asistentkou M. Š. vedoucí výroby M. H., pro kterého - po přemístění části výroby z Plzně do Mariánských Lázních a s tím souvisejícím zaučení zaměstnanců, jež M. H. zajišťoval - žalovaný neměl "odpovídající pracovní náplň". Soud prvního stupně "uvěřil" žalovanému v tom, že jeho závod v Mariánských Lázních převzal nové úkoly z několika dalších závodů a ze "sesterské společnosti Elektrokontakt." a že z jeho rozhodnutí o oddělení sériové výroby od ostatních činností vyplynula nutnost jmenovat dalšího vedoucího výroby. Z uvedeného však podle soudu prvního stupně nelze dovodit, že by "pracovní činnosti mistra střihárny nebyly v novém organizačním schématu zapotřebí a že je nutno funkci mistra střihárny zrušit".
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15.6.2010, č.j. 56 Co 150/2010-80, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu je v daném případě dána příčinná souvislost mezi rozhodnutím žalovaného o organizačních změnách, spočívajících ve zrušení pozice mistra střihárny a převzetí odpovědnosti za úsek střihárny vedoucím výroby M. H., a nadbytečností žalobce, neboť pracovní náplň žalobce byla "zahrnuta" do pracovní náplně M. H., který začal nově vykonávat práci vedoucího výroby ve střihárně a zároveň ve vzorkovně; jeho asistentka pak vykonávala administrativní a další práce. K námitkám žalobce, že organizačním opatřením žalovaného nebyl dosažen požadovaný efekt a že toto opatření bylo nesprávné, odvolací soud uvedl, že není podstatné, zda efekt sledovaný organizační změnou nebyl případně dosažen nebo zda se přijatá organizační změna ukázala jako neúčinná; subjektivní názory žalobce na efektivnost přijatého organizačního opatření jsou "při posuzování věci nerozhodné".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že odvolací soud pominul skutková zjištění soudu prvního stupně o tom, že M. H. funkci vedoucího výroby na provozu žalovaného v Mariánských Lázních nevykonával, neboť pro tuto funkci nebyla stanovena pracovní náplň, že pracovní činnost vedoucího (mistra) střihárny nikdy neodpadla, že žalovaný řešil nadbytečnost M. H. jako vedoucího výroby, a proto ho účelově "dosadil na místo žalobce", a že M. H. začal nejprve řídit střihárnu a teprve od 1.1.2010 se "údajně ujal" i řízení vzorkovny nazývané M. Následkem toho, že uvedené skutečnosti pominul, odvolací soud podle názoru dovolatele nesprávně vyhodnotil "skutečnou povahu údajné organizační změny provedené žalovaným" a zejména příčinnou souvislost mezi touto změnou a "údajnou" nadbytečností žalobce; žalobce se ve skutečnosti nadbytečným zaměstnancem nestal. Dovolatel dále uvedl, že je neustále třeba řídit provoz střihárny a vykonávat pracovní činnost mistra tohoto provozu a že v tomto smyslu je střihárna stejným provozem jako všechny ostatní provozy či dílny žalovaného a na každém takovém provozu včetně vzorkovny stále působí mistr. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Poukázal na to, že argumenty žalobce v podstatě směřují k tvrzení, že rozhodnutí žalovaného o změně způsobu řízení střihárny a nynější uspořádání výroby u žalovaného jsou neefektivní a že žalobce by výrobu zorganizoval jinak. Zdůraznil, že soudu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí zaměstnavatele o organizačních změnách a že zaměstnavatel má právo organizovat výrobu tak, jak považuje za nejefektivnější pro plnění svých úkolů, a v tomto směru má i právo rozhodnout, jak budou řízeny jednotlivé provozy.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Projednávanou věc je třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která byla žalobci doručena dne 30.6.2009 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., a zákonů č. 121/2008 Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb. a č. 382/2008 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 13.9.2009 (dále jen "zák. práce").
Podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno (správnost skutkových zjištění v tomto směru dovolatel nenapadá), že žalobce vykonával na základě pracovní smlouvy ze dne 13.6.1994 a jejího dodatku ze dne 11.9.2007 v pracovním poměru u žalovaného práci mistra na provozu střihárna v Mariánských Lázních Dne 4.5.2009 žalovaný rozhodl o organizační změně spočívající ve "zrušení pozice mistr střihárny" s tím, že odpovědným za úsek střihárny bude M. H. "na pozici vedoucí výroby", a to s platností ode dne 1.9.2009. M. H. uzavřel se žalovaným dne 1.1.2009 pracovní smlouvu, v níž se zavázal konat pro žalovaného práci vedoucího výroby s místem výkonu práce v Chodové Plané, Kyjevská ulice, které bylo dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 13.3.2009 změněno na Mariánské Lázně V období od března do července 2009 M. H. koordinoval přesun výroby z firmy ELEKTROKONTAKT, spol. s r. o. se sídlem v Plzni na provozovnu žalovaného v Mariánských Lázních a zaučoval zaměstnance této provozovny na výrobu přesunutou z Plzně. Následně převzal vedení výroby ve střihárně, kde vykonával též činnosti, které měl před výpovědí z pracovního poměru v pracovní náplni žalobce, a od 1.1.2010 začal řídit též provoz vzorkovny "M.". Administrativní a další práce vykonává pro vedoucího výroby M. H. od 1.11.2009 asistentka M. Š.
K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce patří to, že o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel nebo příslušný orgán rozhodnutí, podle kterého se konkrétní zaměstnanec stal nadbytečným, a že tu je příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal právě v důsledku takového rozhodnutí (jeho realizací u zaměstnavatele) nadbytečným. Pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce je současně charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy (v důsledku rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro něj dosud konal), avšak jeho práce není (vůbec nebo v původním rozsahu) pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Zákon uvedeným způsobem zaměstnavateli umožňuje, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám. O výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel; soud není oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.9.1998, sp. zn. 2 Cdon 1130/97, uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy č. 11, ročník 1999, str. 374).
Z hlediska důvodu pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce je podstatné, zda rozhodnutí zaměstnavatele (příslušného orgánu) sledovalo změnu úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jinou organizační změnu, pomocí níž měl být regulován počet zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnavatel nadále zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám, nebo zda podle svého obsahu nebo účelu směřovalo k jinému cíli. Jestliže rozhodnutí zaměstnavatele (příslušného orgánu) bylo opravdu přijato (posuzováno podle jeho skutečného smyslu) k dosažení změny úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiné organizační změny, byl splněn hmotněprávní předpoklad pro podání platné výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce; to platí i tehdy, nebyl-li organizační změnou sledovaný efekt později dosažen nebo ukázala-li se přijatá organizační změna posléze jako neúčinná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.4.2004, sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005). I když skutečnost, že zaměstnavatel přijme jiného zaměstnance na místo uvolněné odchodem zaměstnance, kterému byla dána výpověď pro nadbytečnost, je zpravidla důkazem o neopodstatněnosti použitého výpovědního důvodu, není rozvázání pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost zaměstnance podmíněno absolutním snížením počtu zaměstnanců, naopak může k němu dojít i při zvyšování počtu zaměstnanců; zaměstnavateli totiž nezáleží jen na počtu zaměstnanců, ale též na jejich složení z hlediska profesí a kvalifikace (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968 sp. zn. 6 Cz 215/67, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 57/1968).
V posuzovaném případě žalovaný rozhodl o organizační změně spočívající ve zrušení pracovního místa mistra střihárny zastávaného žalobcem s tím, že pracovní činnosti jím vykonávané bude nadále vykonávat zaměstnanec žalovaného M. H., který bude jako vedoucí výroby přímo řídit výrobu ve střihárně včetně části výroby, která byla přesunuta z firmy ELEKTROKONTAKT, spol. s r.o. se sídlem v Plzni na provozovnu žalovaného v Mariánských Lázních a na které se žalobce jako mistr střihárny před tím, než mu byla dána výpověď z pracovního poměru, nepodílel. Následkem této organizační změny se stal žalobce pro žalovaného nadbytečným zaměstnancem, neboť jeho práce nebyla pro žalovaného nadále potřebná. Okolnost, že "pracovní činnost vedoucího (mistra) střihárny nikdy neodpadla", přitom není významná, neboť důvod pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce je dán - jak vyplývá z výše uvedeného - rovněž v případě, že zaměstnavatel i nadále může zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy, avšak jeho práce není pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.
Odvolacímu soudu nelze důvodně vytýkat, že by pominul skutkové zjištění soudu prvního stupně o tom, že "M. H. funkci vedoucího výroby na provozu žalovaného v Mariánských Lázních nevykonával, neboť pro tuto funkci tam neexistovala pracovní náplň". Pro posouzení věci z hlediska hmotného práva totiž není významné, že M. H. před účinností organizační změny u žalovaného nevykonával práci vedoucího výroby na provozovně v Mariánských Lázních, když od 1.1.2009 působil na provozovně v Chodové Plané a po změně místa výkonu práce na Mariánské Lázně od 13.3.2009 do července 2009 koordinoval přesun výroby z firmy ELEKTROKONTAKT, spol. s r. o. se sídlem v Plzni na provozovnu žalovaného v Mariánských Lázních a zaučoval zaměstnance této provozovny na výrobu přesunutou z Plzně. Rozhodující je, že práci vedoucího výroby na provozovně v Mariánských Lázních, která kromě řízení části výroby přesunuté z Plzně a od 1.1.2010 též řízení provozu vzorkovny "M." zahrnovala též pracovní činnosti mistra střihárny, M. H. vykonával poté, co organizační změna u žalovaného nabyla účinnosti. Vzhledem k tomu, že práce vedoucího výroby vykonávaná M. H. nebyla - jak vyplývá z výše uvedeného - totožná s prací mistra střihárny vykonávanou žalobcem, nelze souhlasit ani s tvrzením dovolatele, že žalovaný M. H. "dosadil na místo žalobce".
Podstatou námitky dovolatele o tom, že "je neustále třeba řídit provoz střihárny a vykonávat pracovní činnost mistra tohoto provozu" a že mistři působí i na jiných provozech žalovaného, je jeho nesouhlas s organizací řízení výroby na provoze střihárna po účinnosti organizační změny a prosazování vlastní představy o tom, jak by mělo efektivní řízení tohoto provozu žalovaného vypadat. V tomto směru však rozhodnutí zaměstnavatele, které sleduje organizační změnu, pomocí níž má být regulován počet zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnavatel nadále zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám, přezkumu soudu z hlediska hmotněprávních předpokladů pro podání platné výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce - jak plyne z výše uvedeného - nepodléhá.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou (další) vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 3.750,- Kč [srov. §7 písm. c), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb. a Čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 4.050,- Kč; náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrady k nákladům řízení nepatří, neboť zástupkyně žalovaného advokátka Mgr. Monika Deislerová Wetzlerová v rozporu s ustanovením §14a vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb. neprokázala, že by veřejná obchodní společnost Saxinger, Chalupsky & Partner v.o.s., ve které vykonává advokacii, byla plátcem této daně. Protože dovolání žalobce bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalovanému náklady v celkové výši 4.050,- Kč nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalovaného v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu