ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.655.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 655/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po J. P. , zemřelém dne 9. srpna 1996, za účasti 1) M. P. , zastoupené JUDr. Jiřím Veselým, advokátem se sídlem v Brně, Orlí č. 8, 2) J. P. , 3) A. Z. , zastoupené JUDr. Milošem Sobotkou, advokátem se sídlem v Tišnově, Jungmannova č. 68, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 13 D 1528/96, o dovolání J. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. dubna 2010, č. j. 18 Co 234/2009-363, takto:
Řízení o dovolání J. P. proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 7. dubna 2009, č. j. 13 D 1528/96-338, se zastavuje ; jinak se dovolání J. P. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 26.8.1996, č.j. 13 D 1528/96-2, zahájil řízení o dědictví po J. P., zemřelém dne 9.8.1996 (dále jen „zůstavitel“). Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byl pověřen JUDr. Zdeněk Ryšánek, notář v Brně (§38 o.s.ř.).
Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 7.4.2009, čj. 13 D 1528/96-338, potvrdil nabytí dědictví dětem zůstavitele A. Z. a J. P.; současně J. P. a M. P. (manželce zůstavitele) zřídil věcné břemeno spočívající v „jejich právu společně doživotně a bezplatně užívat v rodinném domě č.p. v Malhostovicích samostatný dvoupokojový byt v přízemí a společně s vlastníkem (dcerou zůstavitele A. Z.) užívat společné prostory domu, vedlejší stavby u domu a pozemky souvisící s domem“.
K odvolání J. P. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15.4.2010, č.j. 18 Co 234/2009-363, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že „vzhledem k tomu, že dohoda o vypořádání dědictví nebyla uzavřena, soud prvního stupně podle §483 obč.zák. potvrdil nabytí dědictví těm, jejichž dědické právo bylo prokázáno, a to podle dědických podílů stanovených závětí zůstavitele (§484 obč.zák.)“ a že „pozůstalý syn J. P., který uplatnil nároky dle §479 obč.zák., přitom ze závěti nabývá majetek cenově převyšující 1/8 dědictví, tedy podíl, na který má nárok dle §479 obč.zák.“.
Proti usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně podal J. P. dovolání. Namítá, že „oba soudy zahrnuly pod pojem vedlejší stavby, resp. příslušenství domu čp. v Malhostovicích, dílnu a garáž, které na otcově pozemku (ve dvoře domu č.p. v Malhostovicích) postavil pouze on sám, a to se svolením otce a za své finanční prostředky“; že „k vážnému zásahu do jeho užívání garáže s dílnou došlo až v průběhu dědického řízení, a to poté, kdy soudní znalec vyslovil názor, že dílna s garáží jsou pouze přístavkem k domu čp. v Malhostovicích, a tedy že jsou jako příslušenství tohoto domu součástí dědictví po zemřelém otci J. P.“; že „za právní otázku zásadního právního významu pokládá způsob, s jakým se oba soudy vypořádaly se skutečností, že dílnu s garáží postavil bez stavebního povolení a že do dnešního dne jde o tzv. černou stavbu, tedy stavbu, k níž nebylo ani dodatečně vydáno stavební povolení a tedy nebyla ani zkolaudována“ a že „Nejvyšší soud by se tedy měl zabývat otázkou, zda si soudy obou stupňů v rámci své pravomoci mohou dovolit rozhodnout o černé stavbě tak, jak tomu bylo v řízení o projednání dědictví po jeho zemřelém otci a povýšit ji na příslušenství stavby jiné, tedy domu čp. v Malhostovicích“.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitel J. P. zemřel dne 9.8.1996, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě J. P. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé.
Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu J. P. v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a J. P. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinil.
Protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání J. P. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř odmítl.
Vzhledem k tomu, že dovolání J. P. směřuje i proti usnesení soudu prvního stupně, muselo být dovolací řízení v této části zastaveno. Z ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, totiž vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o.s.ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud České republiky řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně trpící touto vadou podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 45, ročník 2000).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. října 2012
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu