ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.954.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 954/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny ve věci žalobkyně NAVOS, a. s. se sídlem v Kroměříži, Čelakovského č. 1858, IČO 47674857, proti žalované S+K TRANSPORT, v. o. s. se sídlem v Čechách pod Kosířem, 9. května č. 280, IČO 41503481, zastoupené Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T.G.Masaryka č. 11, o žalobě na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost podaných žalovanou proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 5. února 2001, č. j. Ro 596/2000-57, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 157/2003, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. října 2009, č. j. 21 Co 59/2007-96, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Prostějově platebním rozkazem ze dne 5.2.2001, č. j. Ro 596/2000-57, uložil žalované, aby do 15 dnů od doručení tohoto platebního rozkazu zaplatila žalobkyni 195.560,- Kč s 16 % úroky od 9.1.1996 do zaplacení a náklady řízení v částce 20.574,- Kč k rukám zástupce žalobkyně, nebo aby v téže lhůtě podala proti němu odpor. Platební rozkaz nabyl právní moci dne 24.2.2001.
Žalovaná podala proti platebnímu rozkazu žalobu pro zmatečnost a současně se domáhala povolení obnovy řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. Ro 596/2000.
Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 7.11.2006, č. j. 8 C 157/2003-77, zamítl žalobu na obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. Ro 596/2000 i žalobu pro zmatečnost podanou proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 5.2.2001, č. j. Ro 596/2000-57; současně rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10.850,- Kč.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13.10.2009, č. j. 21 Co 59/2007-96, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalované proti usnesení Krajskému soudu v Brně ze dne 13.10.2009, č. j. 21 Co 59/2007-96, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně v části zamítající žalobu na obnovu řízení, není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/, §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/, §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a v části zamítající žalobu pro zmatečnost, není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b/, §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (soud prvního stupně nerozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b/, §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Námitky uplatněné dovolatelkou v dovolání totiž nepředstavují – jak vyplývá z obsahu dovolání - uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (pokud jde o námitku, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno věcně nepříslušným soudem), případně podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (když dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávný skutkový závěr, že platební rozkaz Okresního soudu v Prostějově ze dne 5.2.2001, č. j. Ro 596/2000-57, jí byl doručen dne 8.2.2001; tedy zpochybňuje skutková zjištění, z nichž usnesení odvolacího soudu vychází – přičemž právním prostředkem způsobilým napadnout správnost těchto skutkových zjištění však není žaloba pro zmatečnost ani žaloba na obnovu řízení, nýbrž odpor).
K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., přihlédnuto.
Ani námitka, že „platební rozkaz neměl být vůbec vydán“, neboť k tomu nebyly splněny předpoklady, není způsobilá založit přípustnost dovolání. Dovolatelka jí totiž ve skutečnosti nebrojí proti dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž námitku směřuje proti – dle jejího názoru – nesprávnému postupu soudu v nalézacím řízení.
Protože dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2012
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu