ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.1061.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 1061/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně SMP Net, s. r. o., se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Hornopolní 3314/38, identifikační číslo osoby 27768961, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, proti žalované M. R. , o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 84 C 282/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. listopadu 2011, č. j. 8 Co 444/2011-51, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. listopadu 2011, č. j. 8 Co 444/2011-51, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. června 2011, č. j. 84 C 282/2010-21, zamítl žalobu, aby žalovaná žalobkyni za účasti jí pověřeného zástupce vydala označené měřící zařízení (plynoměr). Zamítnutí odůvodnil závěrem, že žalobkyně neprokázala jednak své vlastnické právo k plynoměru, jednak tvrzení, že žalovaná neoprávněně odebírá plyn.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem shora označeným potvrdil. K důvodům, které vedly soud prvního stupně k zamítnutí žaloby, se nevyjádřil a konstatoval, že žalobě by nebylo možné vyhovět, ani kdyby žalobkyně prokázala své vlastnické právo a neoprávněný odběr. Za rozhodující totiž považuje, že žalobkyni podle §71 odst. 6 zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) svědčí pouze právo na přístup k plynoměru za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny, či odebrání měřícího zařízení. Odběratel plynu však není oprávněn s plynoměrem manipulovat, a tudíž ani ho demontovat.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za přípustné považuje dovolání proto, že rozsudek řeší právní otázku, která je soudy rozhodována rozdílně. Otázkou zásadního právního významu podle žalobkyně je, zda vlastník plynoměru jakožto „věci sui generis“ má možnost domáhat se jejího vydání podle obecné právní úpravy, když zvláštní předpis vydání věci neupravuje. Sama má za to – odlišně od odvolacího soudu – že aplikace obecné úpravy není vyloučena, a to i s ohledem na čl. 11 Listiny základních a svobod, jenž zakotvuje stejný zákonný obsah a stejnou ochranu vlastnického práva všech vlastníků. Domnívá se, že může postupovat jak podle předpisu zvláštního (žalovat na zpřístupnění plynoměru), tak podle předpisu obecného (žalovat na vydání plynoměru). Pokud odvolací soud vycházel ze zákazu zasahovat do měřícího zařízení (demontovat je) bez jejího souhlasu, žalobkyně oponuje, že žalovaný si souhlas může obstarat a poté sám nebo za pomoci k tomu přibraného podnikatele plynoměr demontovat a že navíc lze souhlas dovodit ze samotného žalobního návrhu. Pokud je v praxi o souhlas žádána, nabízí žadatelům, že demontáž provede její technický pracovník.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou. Zásadní právní význam napadeného rozsudku, jak jej vymezila žalobkyně, je dán a zakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Proto dovolací soud rozsudek odvolacího soudu přezkoumal, a to podle §242 odst. 3 o. s. ř. z hlediska důvodu uplatněného v dovolání. Dospěl pak k závěru, že dovolání je podle §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodné, neboť rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V rozsudku ze dne 29. února 2012, sp. zn. 22 Cdo 385/2012 (uveřejněném na internetových stránkách www.nsoud.cz), vydaným v podobné věci, dovolací soud odůvodnil závěr, na nějž v podrobnostech odkazuje, totiž že úspěšný může být jak žalobní návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost umožnit žalobkyni přístup do prostor, v nichž se nachází plynoměr, a současně umožnit demontáž plynoměru, tak žalobní návrh, aby žalovaný žalobkyni vydal plynoměr, a to ať už s dovětkem „za účasti pověřeného zástupce“ nebo bez tohoto dovětku. Je tomu tak proto, že chování, kterým by žalovaný vydání plynoměru uskutečnil, by bylo v dané situaci shodné s chováním, kterým by žalobkyni umožnil přístup a demontáž. Tato shoda je jednak důsledkem absence povinnosti žalovaného plynoměr demontovat a fyzicky v nejužším smyslu slova předat, jednak důsledkem právní úpravy místa plnění.
Vydat plynoměr může žalovaná buď tak, že zástupci pověřenému žalobkyní zpřístupní své prostory a nechá jej plynoměr demontovat, anebo tak, že plynoměr sama (nebo prostřednictvím někoho jiného) demontuje a předá žalobkyni. K druhé alternativě však není povinna (ani se souhlasem žalobkyně), tudíž může být povinna jen k alternativě prvé. Ta navíc vyplývá i z §567 odst. 1 obč. zák. (upravujícího tzv. odnosný neboli výběrný dluh).
Povinnost vydat plynoměr tak v dané situaci není ničím jiným než povinností zpřístupnit jej na odběrném místě a umožnit jeho demontáž (a odnos). Žalovaná není povinna ani jej demontovat, ani někam donést. Při posuzování důvodnosti žaloby tudíž není rozhodné, zda žalobní návrh zní na zpřístupnění nebo na vydání. Vzhledem ke stávající právní úpravě výkonu rozhodnutí lze ovšem žalobní návrh znějící na vydání plynoměru považovat za vhodnější prostředek k ochraně práva žalobkyně (srov. §345 a §351 o. s. ř.).
Pokud tedy odvolací soud rozhodl na základě v úvodu zmíněného právního názoru, je jeho rozsudek nesprávný. Proto jej dovolací soud podle §243b odst. 2 a 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V něm odvolací soud přezkoumá rozsudek soudu prvního stupně z hlediska důvodů, pro které soud prvního stupně žalobu zamítl.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. dubna 2012
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu