ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.1274.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 1274/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobkyně S. A. , bytem v Č. B., zastoupené Mgr. Františkem Pohankou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Riegrova 2668/6c, proti žalované KOM-REAL CZ, s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích, Dobrovodská 56, IČO 25157655, zastoupené JUDr. Stanislavem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 66/3, o určení vlastnického práva ke zdi, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 3/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. listopadu 2010, č. j. 8 Co 2292/2010-57, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované JUDr. Stanislava Flašky.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Českých Budějovicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. května 2010, č. j. 18 C 3/2010-32, zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí cihlové zdi, která se nachází na hranici mezi pozemky v katastrálním území Č. B., v obci Č. B., jejíž přesné situování je zobrazeno na geometrickém plánu, který bude vyhotoven v průběhu soudního řízení. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 18. listopadu 2010, č. j. 8 Co 2292/2010-57, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání, které žalobkyně proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podala, není podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) přípustné.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí. V dané věci dovolatelka takovou právní otázku, která by mohla založit zásadní právní význam přezkoumávaného rozhodnutí, výslovně nevymezila. V podstatě namítá, že odvolací soud se nezabýval námitkou vydržení zdi a zpochybňuje úvahu o tom, že zeď je součástí domu, a tudíž není samostatnou věcí, ke které by bylo možno určit vlastnické právo. Tvrdí též, že její zástupce nebyl k jednání před soudem prvního stupně obeslán.
K otázce vydržení zdi: I když v odvolacím řízení lze rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se nezabýval otázkou v odvolání neuplatněnou, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 7484). Protože námitka vydržení nebyla v odvolání uplatněna a odvolací soud se jí nezabýval, je tvrzení o vydržení pro dovolací přezkum nevýznamné.
Ke zdi jako součásti stavby: Dovolání spočívá v polemice se zjištěním, že sporná věc (zeď) se stala součástí nemovitosti patřící žalované straně. Dovolací soud opětovně konstatoval, že posouzení toho, zda jde o samostatnou věc či o její součást, vyplývá z úvahy soudu, která vychází z kritérií uvedených v zákoně. Dovolací soud může přezkoumávat úvahu soudů, učiněnou ohledně součásti věci v nalézacím řízení, jen z toho hlediska, zda v nalézacím řízení byla vzata do úvahy zákonná kritéria a zda nejde o úvahu zjevně nepřiměřenou (viz např. rozsudek ze dne 19. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 2250/99, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 574). Tak tomu v dané věci nebylo; v dovolání není uvedeno nic, co by bylo způsobilé vážně zpochybnit úvahy soudů v nalézacím řízení. Je třeba též připomenout, že i dovolatelka v řízení připustila, že sporná zeď se stala „součástí domu č. p. 190 ve vlastnictví žalovaného“ (č. l. 55). Dovolatelka uvádí, že stavba žalované společnosti nebyla v době rozhodnutí soudu prvního stupně kolaudována. Kolaudace stavby ve stavebním řízení však nemá vliv na vlastnické vztahy k ní.
K námitce, že zástupce žalobkyně nebyl o jednání soudu vyrozuměn: Procesní pochybení soudu, který věc projednal v nepřítomnosti účastníka řízení, ač nebyly splněny předpoklady pro takový postup stanovené v §101 odst. 3 o. s. ř., a znemožnil tak účastníku realizovat při jednání procesní práva, která mu dává občanský soudní řád, je v ustálené judikatuře posuzováno jako postup, jímž byla účastníku odňata možnost jednat před soudem. Námitka, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, byla způsobilým dovolacím důvodem toliko podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. V řízení, které probíhá podle občanského soudního řádu ve znění této novely, jak je tomu též v posuzované věci, je k nápravě vady spočívající v tom, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, určena žaloba pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 2012, sp. zn. 32 Cdo 596/2012), proto se touto otázkou dovolací soud v tomto řízení nemůže zabývat. Nelze řešit ani skutkové otázky, jak ostatně vyplývá ze znění §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a odpovídá skutečnosti, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, jež jí vznikly. Představují odměnu advokáta za její zastoupení v dovolacím řízení s písemným vyjádřením k dovolání, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 64/2012 Sb., částku 5.000,-Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a náhradu 20 % daně z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1.060,- Kč, celkem tedy 6.360,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto usnesení, je žalovaná oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 22. listopadu 2012
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu