ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.3001.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 3001/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce R. O., bytem ve V., U J. 147/91, zastoupeného JUDr. Karlem Střelcem, advokátem, se sídlem ve Vyškově, Dobrovského 3, proti žalované INSTALAČNÍ MATERIÁL – HERMAN, s. r. o. , se sídlem ve Vyškově, Masarykovo náměstí 35, IČO: 60743468, o úpravu užívání společné věci, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 9 C 1096/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. prosince 2011, č. j. 16 Co 389/2009-209, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud ve Vyškově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. června 2009, č. j. 9 C 1096/2004-143, rozhodl, že žalobce je oprávněn užívat pro vstup, vjezd a výjezd na pozemek parc. č. 259/1 v k. ú. V. bránu za podmínek specifikovaných ve výroku rozsudku (výrok I. rozsudku) a žalované uložil povinnost výkon práva užívání umožnit (výrok II. rozsudku). Dále soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce na uložení povinnosti žalované „trpět užívání“ brány způsobem uvedeným ve výroku I. rozsudku a na uložení povinnosti zdržet se jakéhokoliv jednání, kterým by do práva žalobce zasahovala (výrok III. rozsudku) a na uložení povinnosti žalované vydat žalobci ovladač elektronického ovládání brány a klíče od přístřešku, v němž se nachází mechanismus ovládání brány (výrok IV. rozsudku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V. rozsudku).
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 7. prosince 2011, č. j. 16 Co 389/2009-209, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a II. potvrdil (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím (výrok II. a III. rozsudku).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání rozhodnutí o dovolání nesplnění podmínky povinného zastoupení dovolatelky.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (osoba uvedená v §21, 21a, 21b, anebo v §26a odst. 3, která za něj jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc [advokátem nebo - jde-li o věci uvedené v §3 odst. 1 písm. b) a §3 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů - notářem], jestliže sám nebo osoba uvedená v §21, 21a, 21b, anebo v §26a odst. 3, která za něj jedná, takového vzdělání nedosáhla.
Z ustanovení §241 o. s. ř. vyplývá, že dovolatel - pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo osoba uvedená v §21, 21a, 21b, anebo v §26a odst. 3, která za něj jedná - musí být nejen při podání dovolání zastoupen advokátem (notářem), ale i požadavek, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím takového zástupce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit.
V posuzovaném případě podala žalovaná dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byla zastoupena advokátem (zastoupení notářem v této věci nepřipadá v úvahu), a nebylo ani prokázáno, že by měla právnické vzdělání. K odstranění uvedeného nedostatku ji soud prvního stupně usnesením ze dne 26. července 2012, č. j. 9 C 1096/2004-220, vyzval, aby si ve lhůtě třiceti dnů ode dne doručení usnesení zvolila v dovolacím řízení pro podání dovolání zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podala dovolání a aby současně předložila plnou moc pro zastupování v dovolacím řízení, a zároveň ji poučil, že nepředloží-li ve stanovené lhůtě plnou moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Toto usnesení bylo žalované doručeno 8. srpna 2012. Ve stanovené lhůtě (a ani později) žalovaná na uvedenou výzvu žádným způsobem nereagovala.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolatelka nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení a přes výzvy a poučení o důsledcích své nečinnosti nedostatek podmínky dovolacího řízení neodstranila. Dovolací soud proto řízení o dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty druhé, §241b odst. 2 a §104 odst. 2, věty třetí o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a skutečnosti, že v dovolacím řízení účastníkům náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. listopadu 2012
Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D.
předseda senátu