ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.3537.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 3537/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce V. M., proti žalovanému A. M., zastoupenému JUDr. Jaromírem Heto, advokátem se sídlem ve Zlíně, Vodní 1972, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 10 C 273/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 14. dubna 2011, č. j. 60 Co 93/2011-140, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
"V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno" (§243c odst. 2 občanského soudního řádu - dále o. s. ř.).
Okresní soud ve Zlíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. prosince 2010, č. j. 10 C 273/2009-113, výrokem pod bodem I. zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k budově č. e. 105, způsob využití rodinná rekreace, nacházející se na parcele č. st. 551, k pozemku parc. č. st. 551 – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 57 m2, k pozemku parc. č. 1610/6 – ostatní plocha, o výměře 349 m2, způsob využití sportoviště a rekreační plocha, vše zapsané na LV č. 241 pro obec a katastrální území P. u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Valašské Klobouky. Výrokem pod bodem II. rozhodl, že všechny uvedené nemovitosti se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce. Výrokem pod bodem III. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání jeho nároků ze zrušeného spoluvlastnictví částku 200.000,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Dále soud rozhodl o osvobození žalovaného od soudních poplatků a o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 14. dubna 2011, č. j. 60 Co 93/2011-140, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., III., a V. potvrdil. Rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a uvádí, že uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Napadený rozsudek takovým rozhodnutím není.
Dovolatel shledává zásadně právně významnou otázku, zda je soud oprávněn vycházet při stanovení výše přiměřené náhrady za vypořádávaný spoluvlastnický podíl, chápané soudní praxí „jako hodnotový ekvivalent, vyjádřený v penězích, umožňující podle místních podmínek obstarání obdobné věci jakou představoval podíl spoluvlastníka, přisouzený ostatním spoluvlastníkům“, ze znaleckého posudku, ve kterém stanovil cenu v rozporu s uvedenou praxí. Nepostupoval při oceňování v souladu se zákonnými předpisy o oceňování majetku, nedodržel porovnání stejného nebo obdobného majetku, nesprávně postupoval při srovnávání cen chat a zejména pozemků v daném místě a čase, vycházel pouze z inzerovaných cenových nabídek realitních kanceláří a nikoliv již z realizovaných prodejů, parametry a místa porovnávaných nemovitostí neodpovídaly oceňovaným nemovitostem. Obecná (tržní) cena tak nevyjadřuje cenu odpovídající nabídce a poptávce v daném místě a čase.
Dovolatel tak za právní otázku zásadního významu považuje způsob hodnocení důkazu při zjišťování obvyklé ceny nemovitostí v této věci; polemizuje tak s postupem soudu při hodnocení důkazu, byť se snaží spornou otázku formulovat obecněji. K tomu je třeba uvést, že způsob hodnocení důkazů je jasně upraven v §132 o. s. ř. a nemůže v zásadě založit otázku zásadního právního významu; ostatně je třeba upozornit na zásadu volného hodnocení důkazů. K tomu Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 3240/2006, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 5759, uvedl: "Stanovení ceny obvyklé je úkolem k tomu povolaného soudního znalce. Zároveň nejde o otázku právní, ale skutkovou (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2006, sp. zn. 22 Cdo 3035/2006, www.nsoud.cz). Jestliže soud při stanovení ceny obvyklé akceptuje odborné posouzení znalce jako správné, ač tomu tak není, jde o pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, které může být dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 popř. podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Takové dovolací důvody však v případě dovolání, jehož přípustnost se opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., s ohledem na shora uvedené uplatnit nelze".
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2012
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu