ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.4303.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 4303/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobkyně V. V., bytem v R., zastoupené Mgr. Tomášem Potěšilem, advokátem se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 283/2, proti žalovanému A. L., bytem v R., zastoupenému JUDr. Janou Špičkovou, advokátkou se sídlem v Zábřehu, Valová 16, o úpravu hospodaření s nemovitostmi v podílovém spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 1/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. října 2009, č. j. 12 Co 250/2009-135, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ (§243c odst. 2 občanského soudního řádu – dále „o. s. ř.“).
Okresní soud v Šumperku („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. března 2009, č. j. 8 C 1/2007-117, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala rozhodnutí o úpravě užívání domu (v rozsudku blíže označeného) v podílovém spoluvlastnictví účastníků. V průběhu řízení došlo ke změně ve vlastnických vztazích k předmětným nemovitostem; soud prvního stupně usnesením ze dne 12. ledna 2009, č. j. 8 C 1/2007-107, zamítl návrh žalobkyně na záměnu účastníků na straně žalované, aby namísto dosavadního žalovaného do řízení vstoupila M. L., a nepřipustil změnu žaloby, aby M. L. byla povinna vyklidit předmětný dům. Vyšel ze stavu rozhodného v době vyhlášení rozsudku, kdy bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně se stala výlučnou vlastnicí předmětné nemovitosti, a není tak aktivně legitimována proti žalovanému, který již není spoluvlastníkem předmětných nemovitostí.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 27. října 2009, č. j. 12 Co 250/2009-135, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Z obsahu dovolání vyplývá, že není spokojena s tím, že soud prvního stupně nevyhověl jejímu návrhu na připuštění změny žaloby a záměnu účastníka. Obsah rozsudků soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., ke kterému v tomto řízení nelze přihlédnout; neuvádí žádnou otázku, která by mohla z napadeného rozsudku učinit rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nevymezil-li žalobce v dovolání (jehož přípustnost by se mohla opírat jen o uvedené ustanovení) právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 2463).
Jen na okraj se podotýká, že stala-li se žalobkyně výlučnou vlastnicí domu, nebylo možno její žalobě vyhovět; ani návrh na záměnu účastníka a změnu žaloby nemohl mít naději na úspěch, neboť ve skutečnosti šlo o jiný předmět řízení mezi jinými účastníky, opřený o jiný skutkový základ. „O změnu žaloby (§95 o. s. ř.) jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale rovněž v případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě“ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, ASPI). V dané věci šlo o to, že žalobkyně se domáhala něčeho jiného na základě jiného skutkového základu a proti někomu jinému; v takovém případě nebyly dány podmínky pro připuštění změny žaloby při současném připuštění záměny účastníka.
Smyslem přistoupení dalšího účastníka do řízení a záměny některého z dosavadních účastníků za jiného je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl v době zahájení řízení a který by jinak vedl k zamítnutí žaloby, přičemž je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči dalšímu účastníku – jiné osobě (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. července 2010, sp. zn. 28 Cdo 652/2010, ASPI). Ani o tento případ nemohlo jít, když řízení bylo zahájeno o něčem jiném, a závěr o nedostatku pasívní legitimace žalovaného v době zahájení řízení nebylo možno učinit.
K výtce týkající se údajných průtahů v řízení se poznamenává, že průtahy v soudním řízení nemohou mít vliv na obsah rozhodnutí; případné nároky z nich vyplývající lze uplatnit podle zvláštního předpisu, zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému nevnikly v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. května 2012
JUDr. Jiří Spáčil,CSc.
předseda senátu