ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.1052.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 1052/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce Ing. arch. Z. Š. , zastoupeného JUDr. Pavlem Šedivým, advokátem se sídlem v Táboře, Údolní 2997, proti žalovaným 1) Butterfly Invest s.r.o. , se sídlem v Táboře, Čelkovická 445, PSČ 390 01, identifikační číslo osoby 25178598, zastoupené JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem se sídlem v Táboře, Převrátilská 330, a 2) DAISY Group, s.r.o. , se sídlem v Táboře, Čelkovická 445, PSČ 390 01, identifikační číslo osoby 63907771, zastoupené Mgr. Martinem Šípem, advokátem se sídlem v Táboře, Převrátilská 330, o zaplacení 199 444 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 338/2008, o dovolání první žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2010, č.j. 1 Cmo 188/2009-127, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 27. ledna 2012, č.j. 1 Cmo 188/2009-150, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal po žalovaných zaplacení požadované částky na základě žalobních tvrzení, že s jednatelem obou žalovaných společností uzavřel smlouvu o dílo, na základě které provedl dílo pro společnost Butterfly Invest s.r.o., jehož dohodnutá cena mu nebyla uhrazena.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. února 2010, č.j. 1 Cmo 188/2009-127, ve znění opravného usnesení ze dne 27. ledna 2012, č.j. 1 Cmo 188/2009-150, výrokem I. potvrdil část výroku I. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. března 2009, č.j. 13 Cm 338/2008-98, jíž bylo první žalované Butterfly Invest s.r.o. uloženo zaplatit žalobci 199 444 Kč s úrokem z prodlení z této částky v sazbě 3% p.a. od 1.1.2005 do zaplacení, a potvrdil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení; výrokem II. změnil část výroku I. uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích tak, že zamítl žalobu co do požadovaného úroku z prodlení převyšující sazbu 3% p.a. z částky 199 444 Kč od 1.1.2005 do zaplacení; výrokem III. konstatoval, že odvoláním zůstal nedotčen výrok III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně, jimiž byla žaloba o povinnosti druhé žalované DAISY Group, s.r.o. zaplatit žalobci 199 444 Kč s příslušenstvím zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a druhou žalovanou; výrokem IV. rozhodl Vrchní soud v Praze o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Oba soudy shodně z provedeného dokazování, zejména na základě výpovědi žalobce, Ing. I. L., jako jednatele společnosti Butterfly Invest s.r.o. a společníka společnosti DAISY Group, s.r.o. a svědka Ing. R. S., dovodily, že poté, co žalobce, jako zhotovitel díla uzavřel dne 18.1.2002 písemnou smlouvu o dílo se společností SORETA s.r.o. (nyní DAISY Group, s.r.o.) na zhotovení projektu pro stavební povolení novostavby „Garáže Krakovská I. etapa“, byla následně mezi žalobcem, jako zhotovitelem, a první žalovanou Butterfly Invest s.r.o., jako objednatelkou, uzavřena ústní smlouva o dílo se stejným předmětem díla podle §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), na základě níž žalobce dodal první žalované projektovou dokumentaci a související práce na výstavbě předmětného garážového objektu. Cenu žalobcem zpracované projektové dokumentace první žalovaná Butterfly Invest s.r.o. nijak nerozporovala, namítla pouze nedostatek své pasivní legitimace. Tuto námitku odvolací soud posoudil s ohledem na skutková zjištění ohledně uzavření ústní smlouvy o dílo jako nedůvodnou. Závěr z výpovědí zástupců účastníků a svědků, prokazujících, že žalobce zpracoval projektovou dokumentaci pro první žalovanou Butterfly Invest s.r.o., podpořil soud listinnými důkazy, jako stavebním povolením vydaným pro předmětnou stavbu garáží, z něhož bylo zjištěno, že stavební povolení pro danou stavbu bylo vydáno právě ve prospěch společnosti Butterfly Invest s.r.o., rozhodnutím Městského úřadu v Táboře ze dne 25.2.2004 o kácení dřevin, vydané pro společnost Butterfly Invest s.r.o., korespondencí žalobce z dubna 2004 a též technickou zprávou Ing. R. S. z března 2004, zpracované pro investora Butterfly Invest s.r.o.
Za neoprávněnou považoval odvolací soud též vznesou námitku promlčení uplatněného nároku s odůvodněním, že mezi žalobcem a první žalovanou vznikl obchodně právní vztah, na který je třeba aplikovat obecnou čtyřletou promlčecí lhůtu, a vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že v březnu 2004 zpracoval Ing. R. S. jako součást projektové dokumentace technickou zprávu, která řešila napojení nových šesti garáží na stávající komunikaci parkoviště a dne 12.3.2004 proběhlo jednání mezi zpracovatelem dokumentace Ing. R. S. s Městským úřadem Tábor, týkajícím se stavby garáží, mohla vzniknout povinnost žalované Butterfly Invest s.r.o. zaplatit cenu projektové dokumentace až po tomto datu, tudíž byla-li žaloba doručena soudu dne 5.3.2008, bylo to před marným uplynutím čtyřleté promlčecí doby.
Odvolací soud dále změnil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se úroků prodlení přiznaných soudem prvního stupně ve výši přesahující 3% p.a., a to s ohledem na zákonný úrok platný k počátku prodlení podle §369 obch. zák. v návaznosti na nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v rozhodném znění.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání proto výrokům I., II. a IV. rozsudku odvolacího soudu s tím, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolává se s odkazem na §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodu nesprávného právního posouzení uplatněného nároku a dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. s námitkou, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatelka nesouhlasí s právním posouzením obou soudů, že byla účastníkem smlouvy o dílo. Poukazuje na písemnou smlouvu o dílo ze dne 18.1.2002, podle níž měla být Butterfly Invest s.r.o. stavebníkem, ale účastníkem smlouvy o dílo na vypracování projektu pro stavbu garáží Krakovská měla být společnost SORETA s.r.o. (nyní DAISY Group, s.r.o. - druhá žalovaná). Závazek z této smlouvy byl splněn v únoru 2002 a řádným předáním díla objednateli – druhé žalované, tedy podle dovolatelky vzniklo právo na zaplacení ceny díla po společnosti DAISY Group, s.r.o. a nikoliv po spolčenosti Butterfly Invest s.r.o., když nebylo prokázáno, že by došlo k písemné změně této smlouvy. Nesouhlasí se závěrem, že žalobce s první žalovanou poté uzavřel ústní smlouvu o dílo, podle níž je první žalovaná zavázána zaplatit žalobci cenu díla. Pokud soudy dospěly k závěru, že mezi žalobcem a první žalovanou Butterfly Invest s.r.o. ústní smlouva o dílo (další, nová) uzavřena byla, a opírají toto skutkové zjištění o výpovědi žalobce, Ing. I. L. a svědka Ing. R. S., nelze z těchto výpovědí podle dovolatelky uvedený závěr učinit. Naopak z výpovědí vyplývá, že Butterfly Invest s.r.o. měla být stavebníkem, který zajistí financování stavby a objednatelem projektové dokumentace měla být SORETA s.r.o. Poukazuje na výpověď Ing. Ivo Ludvíka, z níž vyplývá, že opakovaně bylo urgováno předání díla u společnosti SORETA s.r.o. Toto skutkové zjištění ale soudy nijak nevyhodnotily a pomíjejí je. Rovněž není hodnocen předložený důkaz – návrh smlouvy o dílo, která měla být uzavřena mezi žalobcem a Butterfly Invest s.r.o., která byla podepsána jen žalobcem, ale nikoliv společností Butterfly Invest s.r.o.
Dovolatelka s odkazem na §157 odst. 1 a 2 o. s. ř. namítá, že postupem odvolacího soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu považuje za nepřesvědčivé a nepřezkoumatelné. Namítá rovněž, že odvolací soud se nevypořádal v odůvodnění s jejími odvolacími námitkami, jimiž zpochybňovala správnost závěrů soudu prvního stupně.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl v napadeném rozsahu zrušen a věc byla soudu prvního stupně v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání první žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním první žalované, směřujícím proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu, jíž byla změněna část vyhovujícího výroku I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že byl zamítnut nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení převyšující sazbu 3% p.a. z částky 199 444 Kč od 1.5.2005 do zaplacení.
Nutno konstatovat, že Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, jakož i v dalších svých rozhodnutích formuloval a odůvodnil závěr, podle nějž k podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Tím, že odvolací soud výrokem II. změnil část vyhovujícího výroku I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu vůči první žalované ohledně úroků z prodlení převyšující sazbu 3% p.a. z částky 199 444 Kč od 1.5.2005 do zaplacení zamítl, nenastala v poměrech první žalované rozhodnutím odvolacího soudu v tomto rozsahu žádná újma, jestliže uplatněný nárok žalobce byl v uvedeném rozsahu zamítnut. Z tohoto důvodu je dovolání první žalované v této části subjektivně nepřípustné, neboť bylo podáno tím, kdo k němu není oprávněn. Nejvyšší soud proto dovolání první žalované v uvedeném rozsahu podle §243b odst. 5 a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Pokud dovolatelka brojí proti části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně týkající se náhrady nákladů řízení a dále proti výroku IV. rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, nutno konstatovat, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mají charakter usnesení. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Ustanovení §237 zakládá přípustnost jen proti rozhodnutí ve věci samé a §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními. Proto dovolání v rozsahu směřujícím proti výrokům rozsudku odvolacího soudu týkajícím se náhrady nákladů řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku [bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Dovolání první žalované směřující proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není tedy podle §236 odst. 1 o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání v této části, a to bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), jako nepřípustné, odmítl - §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.
Dovolací soud se dále zabýval dovoláním první žalované směřující proti té části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jíž odvolací soud potvrdil tu část výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, kterou bylo první žalované Butterfly Invest s.r.o. uloženo zaplatit žalobci 199 444 Kč s úrokem z prodlení z této částky v sazbě 3% p.a. od 1.1.2005 do zaplacení.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání v uvedeném rozsahu přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť soud prvního stupně rozhodl jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé v této části po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání první žalované není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá v napadené části ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Dovolatelka staví své právní posouzení, odlišné od právního posouzení odvolacího soudu, na vlastních skutkových zjištěních, a to že účastníkem smlouvy o dílo, na jejímž základě je požadováno zaplacení 199 444 Kč s příslušenstvím, je druhá žalovaná DAISY Group, s.r.o. a nikoliv první žalovaná Butterfly Invest s.r.o. Toto zjištění ale ze skutkových závěrů soudů nevyplývá. Skutková zjištění odvolacího soudu přitom nelze v rámci přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak výše uvedeno, přezkoumávat.
Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobce a první žalovaná Butterfly Invest s.r.o. uzavřeli ústní smlouvu o dílo, že došlo k dohodě o podstatných částech smlouvy o dílo, a že první žalovaná žalobci za provedení díla nezaplatila sjednanou cenu ve výši požadované žalobou. Odvolacímu soudu nelze tedy vytknout žádné pochybení v jeho právním závěru, pokud na základě těchto skutkových zjištění dovodil, že první žalovaná je povinna zaplatit žalobci žalobou požadovanou částku, představující cenu dokončeného a předaného díla podle smlouvy o dílo platně uzavřené podle §536 a násl. obch. zák., a to společně se zákonným úrokem z prodlení.
Brojí-li dovolatelka proti učiněnému hodnocení provedených důkazů, pak tyto námitky nemohou být předmětem dovolacího přezkumu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268). Navíc na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) – jen ze způsobu, jak je soud provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry, jak činí dovolatelka, tj. namítat, že některý důkaz není pro skutkové zjištění oproti jinému tak důležitý, či že z provedených důkazů vyplývá jiný skutkový závěr.
Namítá-li dovolatelka, že rozhodnutí odvolacího soudu s ohledem na jeho nedostatečné odůvodnění je nepřezkoumatelné, dovolací soud je nucen konstatovat, že námitka k nedostatečnému odůvodnění rozhodnutí, které způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí, sice může odůvodnit dovolací důvod, jímž lze poukazovat na to, že řízení je postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ale zároveň je třeba uvést, že z důvodu zakotveného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, jestliže dovolatelka brojí pouze proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu a nenastoluje žádnou právní otázku procesně právní povahy.
Nejvyšší soud tedy uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu, které nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, proto dovolání první žalované Butterfly Invest s.r.o. podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci ani druhé žalované žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči první žalované právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. dubna 2012
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu