ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.1553.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 1553/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně Energie - stavební a báňská, a. s. , se sídlem Kladno, Vašíčkova 3081, IČ 45146802, zastoupená JUDr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, 269 01 Rakovník, proti žalovanému PhDr. V. Š. , zastoupenému JUDr. Ivanem Krutským, CSc., advokátem se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Výstaviště 67, o zaplacení částky 5,584.423,30 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě o 2,467.590,07 Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 248/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2011 č.j. 62 Co 185/2010-428, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 27. října 2009, č. j. 20 C 248/2004 – 369, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 1.634.359,36 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,5 % od 5. 1. 2002 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 3.950.063,94 Kč s příslušenstvím (výrok II.), zamítl vzájemnou žalobu na zaplacení částky 2.467.590,07 Kč s příslušenstvím (výrok III.), vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), účastníkům uložil povinnost zaplatit státu náklady řízení, a to částku 22.268 Kč každému z nich do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 (výroky V. a VI.) a rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.630 Kč žalovanému prostřednictvím České republiky - Obvodního soudu pro Prahu 4 (výrok VII.).
Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 9. 12.2000 uzavřena smlouva o dílo, na jejímž základě se žalobkyně, jako zhotovitelka, zavázala k provedení díla - novostavby rodinného domu na parcele č. parc. 4739 v k. ú. Záběhlice, obec Praha. Dílo mělo být dokončeno do 31. 5. 2001, přičemž o jeho dokončení měl být sepsán protokol o předání a převzetí díla. Podle odstavce 3 čl. IV. měly být případné vícepráce uplatněny do 31. 1. 2001. Cena díla byla splatná podle čl. VI. tak, že žalovaný, jako objednatel, měl poskytnout zhotoviteli zálohu ve výši 3.000.000 Kč a dále mělo být dílo hrazeno formou faktur za jednotlivé etapy, přičemž podle bodu VI. odst. 4 měl objednatel hradit faktury do výše 90 % ceny díla a zbývajících 10 % ceny mělo být zaplaceno tak, že 5 % bude zaplaceno po právní moci kolaudačního rozhodnutí a 5 % po odstranění případných vad a nedodělků díla, nejpozději však do 12 měsíců od převzetí díla objednatelem. Účastníci uzavřeli ke smlouvě o dílo dodatek č. 1 dne 2. 4. 2001 a dále dne 19. 12. 2001 dodatek č. 2, v němž se dohodli, že dílo bude dokončeno 20. 12. 2001 v rozsahu upřesněném v čl. III. Ke dni 21. 12. 2001 bylo dílo předáno s drobnými vadami a nedodělky, které byly specifikovány v příloze k zápisu a které nijak nebránily v užívání objektu. Ze stavebního deníku soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní v průběhu zimních a jarních měsíců roku 2001 upozorňován na nedostatečnou součinnost v souvislosti s jednotlivými vícepracemi na uvedeném díle i na konečném schválení a určení podoby díla. Dne 31. 5. 2001, kdy mělo být dílo podle původní smlouvy zhotoveno a předáno žalovanému, podal žalovaný na Úřad městské části Praha 4, odbor stavební a dopravy, žádost ve věci změny stavby před jejím dokončením a o této žádosti bylo rozhodnuto dne 16. 10.2001 tak, že řízení bylo zastaveno z důvodu nedostatečných podkladů. Úřad městské části Praha 4, odbor stavební a dopravy, dne 14. 11. 2001 pak dodatečně svým rozhodnutím povolil dostavbu rozestavěné stavby, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 12. 2001. Následně účastníci uzavřeli dne 19. 12. 2001 již výše zmiňovaný dodatek č. 2, kterým změnili termín dokončení díla. Žalobkyně provedla konečné vyúčtování ceny díla tak, že vystavila fakturu znějící na částku 4.850.930,70 Kč a dne 4. 9. 2003 vyfakturovala zbývajících 5 % z ceny díla, což představovalo částku 733.492,60 Kč. Dílo bylo zkolaudováno odborem stavebním a dopravy Úřadu městské části Praha 4 dne 11. 1. 2002. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, naopak dopisem ze dne 24. 2. 2002 uplatnil nárok na smluvní pokutu za opožděně dodané dílo ve výši 4.101.989,37 Kč. Uplatnil rovněž právo z odpvědnosti za vady díla, přičemž podrobnou specifikaci obsahoval znalecký posudek Ing. Melše. Ze znaleckého posudku Ing. Kaftana a dále z revizního znaleckého posudku Vysokého učení technického v Brně, Ústavu soudního inženýrství, soud prvního stupně zjistil, že dílo vykazuje vadu odstranitelnou a vadu neodstranitelnou, přičemž náklady na odstranění vady odstranitelné činí podle revizního znaleckého posudku 388.864 Kč. Hodnotu vady neodstranitelné znalecký ústav stanovil ve výši 3,561.200 Kč, což představuje snížení hodnoty ceny díla.
Takto zjištěný skutkový soud prvního stupně posoudil podle §262 odst. 1 a 536 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen”obch. zák.”). Dovodil, že mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o dílo, přičemž žalovaný cenu díla řádně neuhradil. Neshledal důvodnou kompenzační námitku žalovaného, kterou uplatnil oproti pohledávce žalobkyně. Námitka sestávala ze smluvní pokuty ve výši 4.101.949,37 Kč a nákladů na odstranění vady ve výši 3.332.200 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že k opožděnému předání díla nedošlo pouze z viny zhotovitele, ale též z viny objednatele, tedy žalovaného. Tento závěr učinil jednak na základě zjištění, že oproti smluvnímu ujednání obsaženému v čl. IV. odst. 2 požadoval žalovaný další vícepráce po žalobkyni nikoliv do 31. 1. 2001, jak bylo původně dohodnuto, ale též po tomto datu. Ze záznamu ve stavebním deníku soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně opakovaně na tuto skutečnost žalovaného upozorňovala a upozorňovala ho též na absenci řádné součinnosti spočívající v dodatečném objednávání víceprací, nestanovení konečné podoby díla a nedoložení řádné dokumentace. Žalovaný navíc teprve v den, kdy mělo dojít k dokončení díla, tedy dne 31. 5. 2001, podal žádost o povolení změny stavby, této žádosti nebylo vyhověno, a naopak řízení bylo dne 16. 10. 2001 zastaveno z důvodu nedoložení potřebných dokladů. Soud prvního stupně tak uzavřel, že to byl žalovaný, kdo rozhodujícím způsobem přispěl k nemožnosti plnění závazků žalobkyně.
K vadám díla soud prvního stupně uzavřel, že tyto žalovaný řádně reklamoval, a to přípisem ze dne 17. 3. 2003, další vady uplatnil žalovaný v dopise ze dne 30. 7. 2003. Dále soud z dopisu žalovaného ze dne 28. 1. 2004, který byl žalobkyni zaslán jednak faxem na č. 312267026 bez přílohy, jednak doporučeně s přílohou, kterou tvořil znalecký posudek Ing. Jana Melše č. 1293-13/2004 ze dne 22. 1. 2004. Žalovaný s poukazem na obsah tohoto znaleckého posudku reklamoval vady tam uvedené, a to nad rámec vad, které u žalobkyně reklamoval již dříve. I když žalobkyně zpochybnila doručení tohoto přípisu, soud prvního stupně ověřil, že faxem byl sice žalobkyni doručen pouze průvodní dopis, přičemž znalecký posudek Ing. Melše byl přílohou doporučené zásilky, nicméně z následující korespondence mezi účastníky vyplývá, že obsah znaleckého posudku byl žalobkyni znám. Pokud jde o vady díla, tyto soud prvního stupně zjistil ze znaleckého posudku ing. Kaftana a z revizního znaleckého posudku Vysokého učení technického v Brně - Ústavu soudního inženýrství. Příčinou vady spočívající v zatékání do terasy v 2. nadzemním podlaží je její špatné vyspárování a špatná hydroizolace. Vada spočívající v odlepování dlažby na terase a zatékání vody je vada odstranitelná, přičemž náklady na její odstranění činí 388.863,94 Kč. Naopak vlhkost zdiva v prvním podzemním podlaží a v důsledku této vady ztmavnutí dřeva v obložení zasedací místnosti soud prvního stupně hodnotil jako vadu neodstranitelnou, když podle znaleckých posudků by její odstranění sice bylo možné, ale šlo by pouze o možnost relativní, se kterou by byly spojeny neúměrně vysoké náklady. Soud prvního stupně se neztotožnil se závěry znaleckého posudku znalce Ing. Bukovského, tento posudek hodnotil jako listinný důkaz a uvedl, že jeho závěry jsou v přímém rozporu se závěry soudem ustanoveného znalce a revizního znalce. Znalecký posudek navíc nijak ve svých závěrech nezohledňuje rozsah vlhkosti v prvním podzemním podlaží nemovitosti, resp. stav terasy v prvním nadzemním podlaží. Prvostupňový soud uzavřel, že v důsledku této vady došlo ke snížení hodnoty nemovitosti o 3.561.200 Kč. Částky 3.561.200 Kč a 388.864 Kč proto odečetl od žalobkyní požadované částky 5.584.423,30 Kč a žalobě vyhověl ohledně částky 1.634.359,36 Kč. Spolu s touto částkou přiznal žalobkyni i úrok z prodlení ve výši 7,5 % od 5. 1. 2002 do zaplacení. Ve zbývající částce 3.950.063,94 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, a stejně tak zamítl i vzájemnou žalobu žalovaného na zaplacení částky 2.467.590,07 Kč s příslušenstvím.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že mezi účastníky byla uzavřena dne 9. 12.2000 smlouva o dílo, kterou se žalobkyně jako zhotovitel zavázala provést pro žalovaného stavbu rodinného domu č. p. 783 v Praze 4 - Spořilov, blíže specifikovaného v této smlouvě. Termín dokončení díla byl ve smlouvě stanoven k datu 31. 5.2001 s tím, že dodatkem č. 2 byl změněn tak, že dílo bude dokončeno do 20. 12. 2001. Současně byl tímto dodatkem změněn rozsah díla. Účastníci si dohodli, že smlouva podléhá režimu obchodního zákoníku podle §262 obch. zák. Za situace, kdy dodatkem č. 2 byl změněn termín dokončení díla k 20.12.2001, přičemž k tomuto datu bylo dílo skutečně předáno, což je mezi účastníky nesporné a v řízení to bylo prokázáno, je zřejmé, že žalobkyně nemohla být se zhotovením díla v prodlení a za této situace je úvaha žalovaného o tom, kdo má jaký podíl na prodlení, zcela nerozhodná. Žalobkyně totiž vůbec v prodlení nebyla a požadavek žalovaného uplatněný vzájemnou žalobou na zaplacení smluvní pokuty z titulu prodlení je proto bezpředmětný. V tomto směru odvolací soud poněkud koriguje závěry soudu prvního stupně, který dovodil, že k opožděnému předání díla nedošlo pouze z viny zhotovitele, ale také z viny objednatele.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že dílo mělo podstatnou vadu spočívající v zatékání vody do terasy ve druhém nadzemním podlaží a ve vlhnutí zdiva v prvním podzemním podlaží. Tento závěr učinil soud prvního stupně ze znaleckého posudku znalce Ing. Kaftana a dále z revizního znaleckého posudku Vysokého učení technického v Brně. Oba tyto znalecké posudky se shodují, pokud jde o konstatování vady, zjištění jejích příčin a hodnocení charakteru vady. Odvolací soud k tomu dodává, že závěr o tom, zda jde o vadu odstranitelnou nebo neodstranitelnou, je závěrem právním, který přísluší soudu, nicméně i v tomto směru je úvaha soudu prvního stupně zcela správná, když na základě výsledků obou znaleckých posudků dovodil, že zatékání do terasy je vada odstranitelná, a naopak vlhnutí zdiva je vada neodstranitelná. Oba znalci sice připouštějí, že i tuto vadu odstranit lze, avšak nesmírně komplikovaným způsobem s tím, že by bylo nutno provést rozsáhlé stavební úpravy, což by si vyžádalo značné finanční náklady v řádu milionů korun. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně dovozuje, že za situace, kdy jde o takto rozsáhlou vadu, kterou by bylo možno odstranit pouze s nepoměrnými komplikacemi a vysokými náklady, je třeba i tuto vadu hodnotit jako vadu neodstranitelnou.
Odvolací soud rovněž dospěl ke shodnému závěru, že žalovaný vady díla řádně a včas reklamoval, tak jak mu to ukládá ust. §562 odst. 2 písmo c) obch. zák., tedy bez zbytečného odkladu poté, kdy je mohl zjistit, resp. kdy je zjistil při vynaložení náležité odborné péče v pětileté lhůtě od předání předmětu díla. Vady díla uplatnil dopisy ze dne 17.3.2003 a 30. 7. 2003, které byly žalobci doručeny, a to listina ze dne 17. 3. 2003 poštou a listina ze dne 30.7.2003 jednak faxem a jednak doporučeně. Žalobkyni je třeba přisvědčit v tom, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí poněkud nepřesně uvádí, že přílohou listiny ze dne 30.7.2003 měl být i znalecký posudek Ing. Melše, vypracovaný v roce 2004, což je s ohledem na datum jeho vypracování nemožné. Odvolací soud k tomu uvádí, že ani jedna z těchto listin odkaz na znalecký posudek znalce Ing. Melše neobsahuje a ani obsahovat nemůže, pro právní posouzení je však rozhodující to, že v obou těchto listinách žalovaný sice laickým způsobem, ale přesto dostatečně srozumitelně uvádí vady, které dílo má. To, že tyto listiny byly žalobkyni řádně doručeny, je zřejmé z následné korespondence mezi účastníky, jak soud prvního stupně správně dovodil. V této souvislosti lze odkázat například na dopisy žalobkyně ze dne 26. 2. 2004, 16. 4. 2004 a 4. 4. 2005, z nichž vyplývá, že žalovaný vady díla reklamoval řádně a včas. Znalecký posudek znalce Ing. Melše není podmínkou pro to, aby reklamace byla považována za řádnou. Je proto zcela nerozhodné, kdo vypracování znaleckého posudku znalci zadal. Žalovaný listinou ze dne 24. 2. 2002 řádně uplatnil volbu nároku při nepodstatném porušení smlouvy, když požadoval slevu z ceny díla ve smyslu §437 obch. zák. za použití §564 obch. zák.
Soud prvního stupně tak správně posoudil výši slevy z ceny díla, když přiznal žalovanému slevu ve výši 3,950.064 Kč, představující náklady na odstranění vady odstranitelné ve výši 388.864 Kč a znehodnocení nemovitosti v důsledku vady neodstranitelné ve výši 3,561.200 Kč, když v tomto směru vyšel zejména ze závěru revizního znaleckého posudku.
Z žalobkyní požadované částky 5.584.423,30 Kč tak je žalovaný povinen doplatit 1.634.359, 36 Kč. Soud prvního stupně proto nepochybil, když tuto částku žalobkyni přiznal a spolu s ní jí přiznal i úrok z prodlení od 5. 1. 2002, od kdy byl žalovaný v prodlení, do zaplacení. Výši úroku určil rovněž správně v souladu s ustanovením §369 odst. 1 obch. zák. a §1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Námitka žalovaného, že výpočet úroku z prodlení od 5.1. 2002 je šikanóznÍ, je zcela nepřípadná. Závěry Nejvyššího soudu ČR vyjádřené v jeho rozsudku ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001, na daný případ aplikovat nelze, neboť dílo bylo ke dni 20. 12.2001 řádně provedeno, jak to předpokládá §554 odst. 1 obch. zák., a rovněž řádně předáno, o čemž svědčí předávací protokol. Je sice pravdou, že dílo k tomuto datu mělo vady, tato skutečnost je ostatně i předmětem tohoto sporu, nicméně ve smlouvě o dílo si účastníci jednoznačně dohodli, že závazek zhotovitele provést dílo je splněn jeho řádným ukončením, přičemž dílo se pokládá za řádně ukončené tehdy, jestliže bude mít při převzetí jen takové vady a nedodělky, které samy o sobě a ani ve spojení s jinými neztěžují užívání díla objednatelem a ani užívání nebrání (čI. IX. bod 1. smlouvy o dílo). Účastníci si tak v souladu s ustanovením §263 obch. zák. zjednali odlišný režim předání díla a vzniku nároku na zaplacení ceny díla ve smyslu §548 odst. 1 obch. zák., a takovéto smluvní ujednání má vždy přednost před dispozitivní úpravou v zákoně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobykně dovolání, v němž uvedla, že je považuje za přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 občanského soudního řádu, protože rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a odvolací soud řešil právní otázky uvedené v tomto sporu v rozporu hmotným právem - chybně interpretoval formální náležitosti dané zákonem u uplatnění reklamace, nepřihlédnutí k ust. §35 a §37 občanského zákoníku o právních úkonech. Důvodnost dovolání opírá dovolatelka o ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. a uvádí, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dále že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka je dále přesvědčena, že jsou dány i důvody, pro které rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění (listin), které nemá podle obsahu spisu oporu ve výkladu těchto listin.
Argumentace dovolatelky k přípustnosti dovolání a dovolacím důvodům:
1) dovolatelka upozorňuje na to, že odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně svoje rozhodnutí nepřesně odůvodňuje, když uvádí, že přílohou listiny ze dne 30. 7. 2003 je i znalecký posudek Ing. Melše vypracovaný v roce 2004,
2) dovolatelka uvádí dopisy, které měly obsahovat reklamaci vad (dopisy z 17. 3. 2003 a 30. 7. 2003) s tím, že ani jedna z nich nemůže obsahovat posudek Ing. Melše, ale odvolací soud uvádí, že žalovaný v nich sice laicky, ale srozumitelně uvádí vady. Dále cituje závěr odvolacího soudu, podle něhož soud dovozuje, že žalobkyni byly listiny řádně doručeny z následné korespondence mezi účastníky. Dovolatelka s tímto závěrem nesouhlasí, jedná se podle ní o úvahu, která z listin nevyplývá (§37 o. z.),
3) dovolatelka dále popisuje průběh řízení a zpochybňuje závěr odvolacího soudu otom, že žalovaný řádně reklamoval vady díla. Dovolatelka zmiňuje dopis z 28. 1. 2004, uněhož uvádí, že se jím soudy nezabývaly. Dále uvádí, že dopis byl odeslán faxem, z něhož přišly jen 2 strany, ale posudek Ing. Melše, který měl být takto doručen, má dalších osm stran. Cituje protokolaci, podle níž byl žalovaný poučen, aby označil důkazy k tvrzením, že tento dopis byl řádně doručen,
4) dále dovolatelka navazuje na předchozí argumentaci a namítá, že z průběhu řízení vyplynulo, že se žalovanému nepodařilo prokázat, že vady řádně rekamoval a specifikoval,
5) dovolatelka upozorňuje na to, že ve smlouvě nebyla sjednána záruční doba, proto podle jejího názoru platí zákonná záruční doba v délce tři roky, která končí v prosinci 2004,
6) dovolatelka namítá neurčitost a nepřezkoumatelnost řízení, když odvolací soud uvádí, že posudek Ing. Melše není podstatný, ale soud prvního stupně z tohoto posudku vychází. Upozorňuje rovněž na to, že objednatelem posudku byl subjekt odlišný od žalovaného.
7) Další námitka dovolatelky se týká dopisu ze 17. 3. 2003, který podle ní není řádnou reklamací, neboť znalecký posudek Ing. Melše pochází až z roku 2004 a žalovaný ani nepředložil důkaz o tom, že dopis byl doručen. Žalovaný podle dovolatelky přiznává, že reklamace a vytčení vad bylo uvedeno jen ve znaleckém posudku Ing. Melše, protože ale nebylo prokázáno doručení posudku, dovolatelka nepovažuje uplatnění vad díla za řádné. V závěru dovolatelka připouští, že jí byl posudek Ing. Melše zaslán, ale až 28. 4. 2004, tedy čtyři roky po předání díla a mimo zákonem předvídané lhůty.
S ohledem na svoje výše uvedené námitky navrhuje dovolatelka, aby Nejvyšší soud ČR rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.
Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") jako soud dovolací (§l0a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písmo c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §24la odst. 2 písmo b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §24la odst. 2 písmo b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.
Nesprávným právním posouzením věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívá, jinými slovy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
Nejvyšší soud České republiky posoudil dovolání v dané věci jako nepřípustné.
V projednávané věci bylo rozhodnuto v souladu s hmotným právem a dosavadní judikaturou a není dán žádný důvod, pro který by mohl dovolací soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí.
Námitky dovolatelky proti rozhodnutí odvolacího soudu se soustřeďují na postup, kterým byly žalobkyni jako zhotovitelce oznamovány vady díla. Dovolatelka se soustřeďuje na přípis z 30. 7. 2003 a zdůrazňuje, že z něho soud nemůže dovozovat, že byla provedena řádná reklamace vad díla. Uvádí dále, že řádnou reklamaci nemůže odvolací soud dovodit ani z následného chování stran, pokud jde o reklamované vady. Dovolatelka zmiňuje i dopis žalovaného z 28. 1. 2004, u něhož uvádí, že se jím soudy nezabývaly.
K těmto námitkách považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že rozsudek soudu prvního stupně, na který navazuje rozsudek odvolacího soudu, vykazuje určitou nepřesnost, jestliže na str. 6 (uvažujeme-li pouze stránkování rozsudku) uvádí, že provedl důkaz dopisem žalovaného ze dne 28. 1. 2004, který byl žalobkyni zaslán jednak faxem (kde jak žalobkyně uvádí došel bez přílohy), jednak doporučeným dopisem včetně přílohy, kterou tvořil znalecký posudek ing. Melše, ale na str. 11 již nepřesně spojuje tento děj s přípisem ze dne 30. 7. 2003. Na str. 11 rozsudku tedy vypadla ta část věty, která faxové a následně doporučené odeslání dopisu spojuje nikoli s dopisem z 30. 7. 2003, ale s dopisem z 28. 1. 2004, který již samozřejmě znalecký posudek ing. Melše obsahovat mohl. Odvolací soud upozornil na tuto nepřesnost, avšak při svém právním hodnocení zjištěného skutkového stavu vycházel z celého komplexu důkazů, jak jsou uvedeny v rozsudku soudu prvního stupně. Tento skutkový děj interpretoval potom s použitím ust. §266 odst. 1 ObchZ, podle něhož je projev vůle nutno vykládat podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl musel být druhé straně znám. Podle odst. 3 téhož ustanovení potom vzal v úvahu všechny okolnosti související s projevem vůle, zejména následné chování stran sporu.
Pokud tedy vyjdeme z toho, že obchodní zákoník ve svém ust. §562 odst. 2 sice stanoví povinnost oznámit zhotoviteli vady díla, avšak pro toto oznámení neurčuje žádné formální ani obsahové náležitosti, musíme dovodit, že význam tohoto oznámení a funkce oné zákonné povinnosti spočívají v tom, aby se informace o vadách dostala zhotoviteli a umožnila mu zpětnou reakci. Zákon zde dává přednost primární vzájemné interakci obou stran před případným soudním řešením, neboť vady předmětu plnění jsou ve své převažující většině technické povahy a jejich sanace je především věcí jednání a dohody obou smluvních stran. Proto v situaci projednávaného sporu, kdy podle zjištění soudu prvního stupně vedla ohledně vad žalobkyně s žalovaným obsáhlou korespondenci, z níž jasně vyplynulo, že oběma stranám byly vady předaného díla zřejmé, je závěr odvolacího soudu o tom, že z korespondence vyplývá, že listiny obsahující oznámení vad díla, byly žalobkyni řádně doručeny, přes formální nedostatky odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, správný. Sama dovolatelka připouští v bodu 13 svého dovolání, že jí reklamace s výčtem vad byla doručena dne 28. 4. 2004. Pokud tedy byl předmět díla předán 21. 12. 2001, o čemž není mezi stranami sporu, potom i oznámení vad, které bylo učiněno 28. 4. 2004, je oznámením učiněným včas podle ust. §562 odst. 2 písm. c) ObchZ (vady staveb je nutno oznámit do pěti let od předání předmětu díla).
Nejvyšší soud České republiky proto uzavírá, že právní závěry obou soudů jsou správné. Soudy správně interpretovaly i aplikovaly ust. §562 ObchZ o oznámení vad.
Dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu je v souzené věci.
Obecně vzato se může soud dopustit nesprávným postupem při provádění dokazování i tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i tento dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., avšak jen v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. Tak tomu však není v případě tvrzených vad dovolatelkou. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Lze tak uzavřít, že dovolání první žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení §243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost usnesením o d m í t l (ustanovení §243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c/ o. s. ř.).
Nejvyšší soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že odvolací soud neřešil otázku výkladu projevu vůle v rozporu s hmotným právem a dovolání žalobkyně nesplňuje požadavek přípustnosti upravený v ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.. Nezabýval se proto dalšími námitkami dovolatelky směřujícími k důvodnosti dovolání ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 2 písm. b) a §241a odst. 3 o. s. ř.
Výše uvedené závěry s sebou nesou posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první), odmítl [§243b odst. 5 věta první, §218 písmo c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobkyni právo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2012
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu