ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.175.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 175/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce Ing. B. Š., proti žalovanému AUSTIS, a. s., se sídlem K Austisu 680, Praha 5, IČ 00550655, zastoupenému Mgr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 23, Praha 7, o zaplacení 360.023,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 111/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. července 2010, č. j. 4 Cmo 88/2010-212, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 30. listopadu 2009, č. j. 32 Cm 111/2006-187, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 360.023,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 15. 5. 2003 do zaplacení (výrok I.), dále do zbytku požadovaného příslušenství – úroků z prodlení žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 53.710,- Kč (výrok III.).
Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení náhrady škody ve formě ušlého zisku za měsíc duben 2003, vzniklé nesplněním závazku odebrat motorovou naftu pro vysoušeče žalovaného v domech v pražském Karlíně po povodni v srpnu 2002, vyplývajícího ze smlouvy o dílo č. 03-002-15.
Soud prvního stupně především vycházel ze smlouvy o dílo, uzavřené v lednu 2003 mezi žalobcem jeho zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem podle §536 an. obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) na dobu určitou v trvání tří měsíců od 3. 2. do 30. 4. 2003. Rozhodným byl podle soudu výklad čl. II. bod 2.1. smlouvy, podle něhož byl žalobce povinen nepřetržitě zásobovat vysoušeče žalovaného rozmístěné v karlínských domech motorovou naftou 24 hodin denně včetně sobot a nedělí dle dispozic objednatele. Za použití výkladových pravidel podle §266 obch. zák. dospěl soud k závěru, že časové dispozice jsou v tomto smluvním ustanovení konkretizovány jasně slovy „nepřetržitě... včetně svátků, sobot a nedělí“ a proto použitou formulaci „dle dispozic objednatele“ je nutno vyložit ve smyslu místního určení, tj. do kterých konkrétních objektů bude nafta v jednotlivých dnech rozvážena.
Soud proto vzal za prokázané, že vzhledem k předčasnému omezení odběrů nafty v měsíci dubnu 2003, byl takto porušený závazek žalovaného v příčinné souvislosti s vypočtenou výší ušlého zisku za uvedený měsíc na straně žalobce, která představuje průměr zisku za měsíc únor a březen 2003 (264.024,- Kč plus 456.024 Kč děleno 2), což se rovná žalované částce 360.024,- Kč, a za tuto škodu žalovaný podle §373 an. obch. zák. odpovídá.
Soud prvního stupně z uvedených důvodů žalobci vyhověl co do jistiny, pouze oproti žalobě přiznal snížený úrok z prodlení ve výši 3% ze žalované částky.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozhodl, že napadený rozsudek soudu prvního stupně se v bodech I. a III. výroku potvrzuje (výrok I.) a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 45.110,- Kč (výrok II.).
Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním dotčených výrocích pod body I. a III. podle §212 an. občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěnými i právními závěry soudu prvního stupně, zejména co do výkladu čl. II. smlouvy o dílo, který soud považoval za podstatný pro správné rozhodnutí ve věci. Žalobce byl povinen nepřetržitě zásobovat vysoušeče motorovou naftou, a to 5 dodávkovými automobily s 5 pracovními četami složenými ze dvou řidičů pro každou směnu, tj. s celkem 30 pracovníky a byl připraven na případné prodloužení tříměsíčního provozu a v tomto ohledu i na uzavření dodatku ke smlouvě, zatímco o případném zkrácení doby provádění díla nebo snížení jeho rozsahu nebylo ve smlouvě nic sjednáno. Tomu nasvědčuje též dohoda účastníků o smluvních sankcích za prodlení žalobce jako zhotovitele podle předmětného čl. 2.1. smlouvy. Proto nelze souhlasit s výkladem žalovaného, že znění smlouvy „dle dispozic objednatele“ se týká i rozsahu provádění díla resp. omezení jeho provádění.
Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud ke shodnému závěru se soudem prvního stupně, že omezením požadavku na provádění díla v dubnu 2003 žalovaný porušil smluvní závazek a protože okolnosti vylučující jeho odpovědnost nebyly zjištěny, vznikla žalovanému povinnost k náhradě škody podle §373 a §374 obch. zák. Pro úplnost odvolací soud konstatoval, že omezení rozsahu díla pro nepotřebnost intenzivního vysoušení v dubnu 2003 mohl a měl žalovaný předvídat a tuto možnost zakotvit ve smlouvě, což se nestalo. Odvolací soud byl rovněž toho názoru, že soud prvního stupně správně posoudil výši ušlého zisku.
Není důvodná ani námitka promlčení. Odvolací soud dále konstatoval, že žalobce není povinen nárok právně kvalifikovat, to je věcí soudu. Odvolací soud zdůraznil, že žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit) nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit návrh na znění výroku rozsudku. Nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést aspoň v přibližné výši.
Odvolací soud napadený rozsudek v odvoláním dotčené části potvrdil (§219 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání ze dne 22. 11. 2010, jehož přípustnost odvozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvodnost z ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatel poukazuje na ujednání v předmětné smlouvě o dílo, že bude vyhotoven harmonogram, na základě kterého dodá objednatel (žalovaný) zhotoviteli motorovou naftu, kterou zhotovitel rozveze dle dispozic objednatele v množství potřebném pro vysoušení objektů, postižených povodněmi, přičemž z ustanovení čl. II. bod 2.2 smlouvy v návaznosti na ustanovení 2.1 vyplývá, že objednaná služba bude poskytnuta podle harmonogramu „stanoveného operativně dle jeho dispozic“ (žalovaného), takže harmonogram určoval pouze žalovaný. Výklad cit. ustanovení oběma soudy provedený není správný ani logický. Motorová nafta byla poskytována z hmotných rezerv ČR a jejich použití bylo přísně kontrolováno i Nejvyšším kontrolním úřadem. Za tím účelem byla uzavřena smlouva se specializovanou společností Rekas Praha, přičemž vysoušení objektů v dubnu 2003 již nebylo nutno provádět v tak masivním měřítku. Žádné z ustanovení smlouvy o dílo nepřikazovalo žalobci zásobovat všechny objekty 24 hodin denně. To potvrzuje i důkaz provedený stavem vysoušených objektů s uvedením hodnot vlhkosti za měsíce únor, březen a duben 2003, o němž se však soud prvního stupně v rámci hodnocení důkazů ani nezmiňuje.
Podle dovolatele odvolací soud chybně dospěl k závěru, že smlouva zajišťovala žalobci předem stanovenou pevnou částku (zisk) za každý konkrétní kalendářní měsíc. Bylo na žalovaném, aby s ohledem na momentální potřebu rozhodl o rozsahu prováděného díla podle harmonogramu. Pro výpočet fakturace byl účastníky dohodnut vzorec jednotlivých ukazatelů. Jestliže žalobci nebyla smlouvou garantována žádná výše zisku, pak nemohla žalobci vzniknout škoda, ať již skutečná, či ušlý zisk. Žalovaný informoval žalobce doporučeným dopisem ze dne 28. 3. 2003 o změně, spočívající ve zmenšení rozsahu vysoušení, takže je vyloučena odpovědnost žalovaného za porušení smluvní povinnosti, i kdyby tato povinnost byla porušena, neboť by šlo o okolnosti vylučující odpovědnost ve smyslu §373 an. obch. zák.
Odvolací soud se podle mínění dovolatele nevypořádal s jeho odvolacími námitkami. Žalobce se původně domáhal v žalobě náhrady škody, v následném podání ze dne 5. 3. 2008 však změnil požadavek na nedoplatek z ceny, a to je jednoznačně změna žaloby, o níž měl soud prvního stupně rozhodnout včetně žalovaným vznesenou námitkou promlčení. Žalovaný žádné z ustanovení smlouvy neporušil a proto mu nevznikla povinnost k náhradě škody. Žalovaný se ve smlouvě nezavázal, že bude žalobci přispívat na pořízení jakýchkoliv movitých věcí, potřebných pro plnění žalobce na základě smlouvy. Žalobci nevznikl rovněž žádný nárok na zaplacení jakéhokoli doplatku ceny díla, jelikož žalovaný všechny faktury proplatil a požadavky na zaplacení mzdových nákladů za využité zaměstnance žalobce k plnění smlouvy nemají ve smlouvě oporu.
Pokud jde o rozsah provádění díla, žalovaný zdůrazňuje, že smlouva o dílo neobsahuje žádné ujednání o tom, že by se žalovaný zavázal platit firmě k rukám žalobce po dobu 24 hodin denně a za 5 posádek, jak to žalobce kalkuluje na maximální rozsah. Ve smlouvě byla dohodnuta cena pouze hodinovou sazbou za jednoho pracovníka plus DPH v zákonné sazbě a na základě toho cena podle skutečně odvedeného rozsahu díla. Kalkulace na celkovou cenu za dílo nebyla nikdy učiněna. Žalobce zcela nesmyslně kalkuluje celou řadu svých nutných nákladů, aniž by je vysvětlil a odůvodnil.
Dovolatel napadá též výpočet škody, považuje kalkulaci škody v podáních žalobce za zmatečnou a nesprávnou. Žalobci nemohla za měsíc duben 2003 vzniknout žádná škody, jak skutečná, tak ani ušlý zisk.
Dovolatel namítá rovněž neprovedení jím navrženého důkazu výslechem statutárního orgánu spol. s r. o. REKAS Praha pro údajnou nadbytečnost, avšak tento důkaz by posloužil ke zjištění rozsahu vysoušecích prací.
Dovolatel také argumentuje čl. II. body 2.3 poslední věta smlouvy, že veškeré prostředky a pracovníky zajistí zhotovitel vlastními silami a vlastními náklady.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatoval, že podané dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.) a musel se na prvním místě zabývat přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
V posuzovaném případě může být dovolání přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na které též dovolatel odkazuje a podle něhož je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) (a podle tohoto písmena dovolání v tomto případě přípustné není) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam odstavce 1 písm. c) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
V takovém případě je jediným způsobilým dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., který též dovolatel uplatňuje, nikoli však již důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., na který dovolatel rovněž poukazuje.
Z výše popsaného skutkového stavu věci a z něj vyplývajících právních závěrů Nejvyšší soud dovodil, že rozhodující otázkou pro přiznání vymáhaného nároku je právní výklad čl. II. bodu 2.1. a 2.2 a č.l. IV. bodu 4.1 a 4.2 předmětné smlouvy o dílo mezi účastníky, v němž se vymezuje předmět plnění, tj. povinnost žalobce nepřetržitě zásobovat vysoušeče žalovaného v karlínských domech motorovou naftou 24 hodin denně včetně svátků, sobot a nedělí (v kalendářním období od 1. 2. 2003 do 30. 4. 2003), a to „dle dispozic objednatele“. a cena tohoto plnění.
Ze skutkových zjištění, z nichž dovolací soud vychází, vyplývá, že ve smlouvě o dílo č. 03-002-15 uzavřené v lednu 2003 se účastníci mj. v čl. II. Předmět smlouvy v bodě 2.1 dohodli, že „zhotovitel zajistí dle dispozic objednatele nepřetržité zásobování zařízení pro výrobu tepla v lokalitě Praha 8 – Karlín motorovou naftou, a to včetně svátků, sobot a nedělí“. V bodě 2.2 pak ujednali, že „Motorovou naftu dodá objednatel dle hgm stanoveného operativně dle dispozic, v množství potřebném pro vytápění a vysoušení stavebních objektů postižených povodněmi“. V následujícím bodě 2.3 bylo pak uvedeno, jakými prostředky zajistí zhotovitel plnění předmětu smlouvy (5ks automobilů Tranzit VAN, 5 pracovních čet – celkem 30 pracovníků, další materiál sudy, měřidla atd.).
V čl. IV. Cena za plnění předmětu smlouvy a způsob fakturace bylo mj. v bodě 4.1 sjednáno, že „Cena za plnění předmětu smlouvy je stanovena na základě dohody tak, že obsahuje veškeré náklady zhotovitele k plnění předmětu díla. Pro výpočet fakturace je stanoven vzorec jednotlivých ukazatelů:
hod sazba 320,- Kč 24 hod (2 směny á 12 hod) počet kalendářních dnů v měsíci odpracovaných 5 posádek (1 auto, zařízení, 2 pracovníci, spotřeba PHM) k této částce bude účtována sazba 5% DPH“.
Poté bylo sjednáno (bod 4.2 smlouvy), že „Zhotovitel bude fakturovat objednateli částku uvedenou v bodě 4.1 2 měsíčně vždy od 15. a 30. dne s termínem splatnosti 14 dnů“.
Dovolací soud je především nucen uvést, že podle obsahu napadené smlouvy se nejedná o smlouvu o dílo, ale o smlouvu o provozu dopravního prostředku (§638 a násl. obch. zák.), podle níž se provozce zavazuje přepravit náklad určený objednatel a vykonat jednu nebo více určených cest nebo během sjednané doby vykonat cesty, podle určení objednatele. Uvedené nesprávné označení smlouvy však nemá vliv na posouzení věci.
Při výkladu uvedených ustanovení smlouvy je nutné vycházet z výkladových pravidel upravených v ust. §35 odst. 2 obč. zák. a §266 obch. zák.
Z ust. čl. II. bodu 2.1 a 2.2 smlouvy je zřejmé, že o místě a rozsahu plnění rozhodoval žalovaný jako objednatel a to nejen z hlediska časového, ale i z hlediska místa a množství potřebné nafty pro vytápění pro jím určené jednotlivé stavební objekty.
Z uvedených ujednání nevyplývá rozsah tepelných zařízení pro výrobu tepla, která se měla zásobovat naftou a jejich určení bylo v dispozici žalovaného. Dispozicí žalovaného tak byl určován rozsah plnění (určení objektů zásobovaných naftou), přičemž dále platilo, že v určených místech bylo nutné provádět zásobování naftou nepřetržitě.
Výklad čl. II. bod 2.1 a 2.2 smlouvy je nezbytné provádět i v souvislosti s čl. IV. bod 4.1 smlouvy. V tomto článku byla sjednána cena plnění, resp. byl určen způsob stanovení ceny za poskytnuté plnění tak, že byla dohodnuta hodinová sazba (320,- Kč) za činnost 24 hod. denně a poté byl dále určující „počet kalendářních dnů v měsíci odpracovaných“ násobených 5 posádkami, přičemž zásobování naftou byl „zhotovitel“ povinen provádět nepřetržitě podobu 24 hodin denně.
S ohledem na uvedené je poté třeba posuzovat dopis žalovaného z 28. 3. 2003, v němž mj. žalobci sděluje, že od 1. dubna 2003 požaduje snížení počtu rozvozových posádek z pěti na tři a zkrácení doby rozvozu z 24 hodin na 16 hodin.
Pokud bylo zásobování tepelných zařízení naftou z hlediska místního a časového v dispozici objednatele (žalovaného) a cena plnění se odvíjela od odpracovaných dní v kalendářním měsíci přičemž bylo sjednáno zásobování naftou nepřetržité tj. 24 hodin denně., nelze uvedený dopis žalovaného hodnotit pouze jako oznámení dispozice pro měsíc duben o rozsahu a čase plnění v tomto období, ale z jeho obsahu vyplývá, že jím byl měněn předmět plnění, což nemohl objednatel učinit tímto jednostranným právním úkonem.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že odvolací soud uzavřely, že omezením provádění díla v dubnu 2003 žalovaný porušil svůj závazek ze smlouvy, neboť v období měsíce „duben 2003“ byl „objednatel“ vázán předmětnou smlouvu ve sjednaném rozsahu, a pokud porušil toto ujednání (tj. omezil počet posádek a jejich provoz na 16 hodin denně), je zřejmé, že tím žalobci vzniklo právo na náhradu ušlého zisku v žalovaném rozsahu. V dané věci se tak nejedná o rozhodnutí, které má z hlediska ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zásadní právní význam, neboť nejde o otázku, která by byla soudy rozhodována rozdílně.
V žalobě uplatněný nárok na úhradu částky 360.200,- Kč představující ušlý zisk vypočtený z průměru zisků dosaženého v únoru a březnu 2000 (přičemž skutečně ušlý zisk v dubnu 2003 představoval částku 417.624,- Kč), vychází ze skutkových zjištění soudů obou stupňů a vzhledem k tomu nemohou tyto námitky dovolatele založit přípustnost dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř..
Odvolací soud dále posoudil námitku promlčení s tím, že v žalobě byly vylíčeny rozhodující skutečnosti a bylo věcí soudu jak tyto skutečnosti právně posoudí a z tohoto hlediska byl žalovaný nárok uplatněn včas a v souladu s rozhodovací praxí soudu.
Nejvyšší soud proto neshledal, že by dovolání bylo přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proto podle ust. §243b odst. 5 o. s. ř. v souvislosti s §218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalobci žádné náklady v tomto řízení nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. října 2012
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu