ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.1805.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 1805/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci oprávněného Bc. M.D. , zastoupeného Mgr. Janem Hoškem, advokátem se sídlem Strakonice, Sokolská 980, proti povinné DOLANEA s.r.o. , se sídlem Čkyně - Dolany 42, PSČ 384 81, identifikační číslo osoby 25164759, zastoupené JUDr. Bedřichem Tichým, advokátem se sídlem Prachatice, Zlatá stezka 145, o návrhu na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 EXE 2444/2010, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. ledna 2012, č.j. 19 Co 2637/2011 – 129, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 860 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Bedřicha Tichého, advokáta se sídlem Prachatice, Zlatá stezka 145.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 19. ledna 2012, č.j. 19 Co 2637/2011 – 129, potvrdil usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 9. září 2011, č.j. 6 EXE 2444/2010-104, ve výroku I. o zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Prachaticích, č.j. 6 EXE 2444/2010-14 ze dne 21.10.2010, podle §268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, změnil výrok II. soudu prvního stupně o výši náhrady nákladů řízení , které je oprávněný povinen zaplatit povinné; rozhodl o nákladech exekuce stejně jako soud prvního stupně ve výroku IV. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení; odmítl odvolání oprávněného do výroku III. usnesení soudu prvního stupně ohledně placení soudního poplatku.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Prachaticích, č.j. 6 EXE 2444/2010-14, ze dne 21.10.2010, neboť návrh na výkon rozhodnutí byl podán po uplynutí absolutní desetileté promlčecí doby definované ustanovením §408 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), což je důvodem k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.5.2003, který nabyl právní moci dne 9.8.2003, bylo povinné uloženo zaplatit oprávněnému částku 300 000 Kč. Z jeho odůvodnění vyplynulo, že se povinná dopouštěla vůči oprávněnému nekalosoutěžního jednání od července a srpna 1997 do prvního čtvrtletí roku 1998. Shodl se se soudem prvního stupně, že v případě nároku na zadostiučinění, které bylo oprávněnému přiznáno uvedeným rozsudkem, počala běžet promlčecí doba v době, kdy se povinná dopustila nekalosoutěžního jednání, neboť již v tomto období mohlo být poprvé u soudu právo na přiměřené zadostiučinění uplatněno. Odvolací soud proto potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení nařízení exekuce, bylo-li exekuční řízení zahájeno dne 14.10.2010, tudíž návrh nebyl podán v omezující desetileté promlčecí době ve smyslu §408 odst. 1 obch. zák. a povinnou vznesená námitka promlčení je důvodná.
Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání s tím, že je přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvodné podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem obou soudů, který přijaly při řešení otázky počátku běhu omezující desetileté promlčecí doby. Podle dovolatele je možno stanovit počátek desetileté promlčecí doby ve smyslu §408 obch. zák. u nároku na přiměřené zadostiučinění teprve od právní moci soudního rozhodnutí, kterým je přiznán nárok na přiměřené zadostiučinění v penězích, kdy teprve od tohoto okamžiku je možno dovozovat vznik takového nároku, tedy v širším slova smyslu možnost jeho prvního uplatnění u soudu. Je přesvědčen, že návrh na nařízení exekuce není z tohoto pohledu promlčen.
Dovolatel z výše uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Povinná ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí, neboť považuje shodná rozhodnutí obou soudů za správná a dovolání oprávněného za bezdůvodné. Zdůrazňuje, že do celkové desetileté promlčecí doby podle §408 odst. 1 obch. zák. se musí započítávat i doba určená obchodním zákoníkem k uplatnění práva, přičemž i nárok na přiměřené zadostiučinění podléhá promlčení v základní čtyřleté promlčecí době (§397 obch. zák.), která počíná běžet právě ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu (§391 odst. 1 obch. zák.). Má za to, že soudy posoudily věc správně, jestliže vyhověly vznesené námitce promlčení a vyhověly návrhu na zastavení exekuce.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a zákona o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněnou osobou a byly splněny podmínky zastoupení ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., se nejdříve zabýval otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.
Podle §236 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, přičemž ustanovení §237 odst. 1 a 3 o. s. ř. platí obdobně (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nepřipadá v úvahu, když soud prvního stupně rozhodl ve věci jediným rozhodnutím, lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř ve spojení s §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o zastavení nařízené exekuce, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Z toho, že přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam [§237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř.], neboť řešilo právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu byla již vyřešena. Dovolací soud se opakovaně zabýval otázkou počátku běhu promlčecí doby v obchodně právních vztazích s ohledem na ustanovení §408 obch. zák. V tomto směru je možno poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.5.2005, sp. zn. 20 Cdo 2911/2004, uveřejněném pod číslem 59/2006 Sbírky rozhodnutí a stanovisek a na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2011, sp. zn. 31 Cdo 488/2009.
Soudy vyšly správně z ustanovení §53 obch. zák., podle něhož osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, mohou se proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále mohou požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.
Ustanovení §391 odst. 1 obch. zák.stanoví, že u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.
Je nepochybné, že právo na přiměřené zadostiučinění je právem vymahatelným u soudu, a proto i u tohoto práva počíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, tj. v daném případě, jak správně dovodil odvolací soud, již tehdy, kdy se povinná dopustila nekalosoutěžního jednání – tedy od července a srpna 1997 do prvního čtvrtletí 1998.
Ustanovení §408 odst. 1 obch. zák. stanoví, že bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně tedy správně s ohledem na §408 odst. 1 obch. zák. dovodil, že vznesená námitka promlčení je důvodná, jestliže se povinná dopouštěla vůči oprávněnému nekalosoutěžního jednání od července a srpna 1997 do prvního čtvrtletí roku 1998 a exekuční řízení bylo na základě návrhu zahájeno až dne 14.10.2010, tedy po uplynutí desetileté lhůty stanovené ustanovením §408 odst. 1 obch. zák.
Jestliže tedy rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, dovolání není přípustné, a proto je dovolací soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má povinná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 1 250 Kč §10 odst. 3, §12 odst. 2, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění), a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 310 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 1 860 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li oprávněný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může povinná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 24. října 2012
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu