ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.2355.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 2355/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce J. S. , zastoupeného Mgr. Marií Jandovou, advokátkou se sídlem Chomutov, Mostecká 3, proti žalovanému V. H. , zastoupenému Mgr. JUDr. Jaroslavem Grincem, Ph.D. advokátem se sídlem v Praze 2, Mikovcova10/476, s adresou pro doručování Louny, P. Obrovce 2261, o zaplacení částky 140 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 10 C 653/95 o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. listopadu 2010, č.j. 17 Co 617/2009-92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 690 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marie Jandové, advokátky se sídlem Chomutov, Mostecká 3.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 23. listopadu 2010, č.j. 17 Co 617/2009-92, výrokem I. potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 2. října 2009, č.j. 10 C 653/95-72, ve výroku I., kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 140 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 16 % z částky 140 000 Kč od 23.2.1995 a uhradit náklady řízení a dále ve výroku III., jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení státu; výrokem II. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Výrok II. soudu prvního stupně, jímž byla žaloba co do částky 20 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta, zůstal odvoláním nedotčen.
Odvolací soud vyšel z dokazování provedeného okresním soudem a učinil zjištění, že mezi účastníky byla dne 23.11.1993 uzavřena smlouva o dílo podle §536 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), podle níž se žalovaný zavázal k provedení rekonstrukce domu čp. 1306 ve Škroupově ulici v Chomutově v rozsahu uvedeném ve smlouvě v období od 23.11.1993 do 31.1.1994. Dne 24.11.1993 žalovaný potvrdil příjem zálohy ve výši 160 000 Kč na nákup stavebního materiálu. Podáním ze dne 11.2.1994 žalobce od této smlouvy odstoupil z důvodu nedodržení smlouvy žalovaným a vyzval jej k vrácení zálohy.
Odvolací soud při posouzení odvolání žalovaného do výroku I. a III. rozsudku soudu prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky se jedná o obchodně právní vztah, neboť mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo podle §536 a násl. obch. zák., oba účastníci vystupovali jako podnikatelé. S ohledem na skutečnost, že došlo k zániku smlouvy odstoupením od smlouvy, aplikovaly ustanovení §351 odst. 2 obch. zák., podle něhož si strany po odstoupení vrátí vzájemně poskytnuté plnění, u peněžního závazku spolu s úroky z prodlení. Odstoupením od smlouvy zanikla povinnost žalovaného použít zálohu přijatou od žalobce na nákup stavebního materiálu a vznikla mu povinnost tuto zálohu vrátit. Pokud žalovaný namítal, že v hodnotě 160 000 Kč provedl pro žalobce stavební práce, oba soudy dovodily, že žádným navrženým důkazem toto tvrzení žalovaný jednoznačně neprokázal; neunesl v tomto směru důkazní břemeno. Hodnotu provedených prací ve výši 160 000 Kč nebylo možno prokázat ani z vyjádření soudního znalce a ani ze svědecké výpovědi svědka Ing. R., který se měl vyjádřit k rozsahu provedených prací. Rovněž z předložených faktur nevyplývalo, na základě čeho žalovaný požaduje 160 000 Kč. Pokud až v odvolacím řízení žalovaný navrhoval další důkazy, odvolací soud nemohl k těmto důkazům přihlédnout s ohledem na zásadu neúplné apelace, kdy až na zákonem stanovené výjimky nelze v odvolacím řízení uplatňovat nové skutečnosti či důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, o čemž byli účastníci řádně poučeni. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, přihlížeje k tvrzení žalobce, že žalovaný pro něj provedl práce v hodnotě 20 000 Kč, dospěl k závěru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 140 00 Kč, a to včetně příslušných úroků z prodlení za nezaplacení této částky včas. Odvolací soud proto v napadeném rozsahu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá jednak o ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a jednak o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení ve smyslu §241a písm. 2 odst. b) o. s. ř. a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Namítá, že oba soudy se zaměřily toliko na písemnou smlouvu a dostatečně nepřihlédly z tomu, že smlouva byla uzavřena dne 23.11.1993, avšak stavební povolení bylo vydáno až 30.11.1993 a dne 20.12.1993 nabylo právní moci, proto žalovaný, jako zhotovitel, nemohl provádět bez stavebního povolení práce podle smlouvy. Objednatel požadoval na základě vzájemné ústní smlouvy náhradní práce, které byly vykonány, o čemž svědčí zápisy ve stavebním deníku, avšak tyto práce nebyly zaplaceny. Soudy se však s reálným provedením prací žádným způsobem nevypořádaly a odmítly k tomu navržené důkazy.
Rozhodnutí odvolacího soudu považuje dovolatel zároveň za zmatečné a nepřezkoumatelné. Poukazuje na to, že odvolací soud na jedné straně konstatoval, že námitka žalovaného na započtení provedených prací je důvodná a zároveň konstatoval, že žalovaný neunesl důkazní břemeno o provedení tvrzených prací. Soud odmítl navržené důkazy, které měly prokázat provedení prací a přitom konstatoval, že žádný z důkazů neprokazuje hodnotu provedených prací ve výši 160 000 Kč. Bez dalšího se pak přiklonil k tvrzení žalobce, že provedené práce mají hodnotu 20 000 Kč. Dovolatel proto navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání žalovaného navrhl odmítnutí dovolání, neboť má za to, že dovolání postrádá otázku zásadního právního významu a není přípustné, jestliže jím žalovaný brojí pouze proti skutkovým závěrům soudů a vadám řízení. Za nedůvodné považuje námitky žalovaného, týkající se nedostatečného zjišťování výše provedených prací, když k obraně žalovaného byl za účelem zjištění hodnoty provedených prací vypracován dokonce znalecký posudek.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalovaného bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Brojí-li dovolatel tím, že podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v plném jeho rozsahu, i proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, týkajícím se náhrady nákladů řízení, je třeba nejprve uvést, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mají charakter usnesení a přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Ustanovení §237 zakládá přípustnost jen proti rozhodnutí ve věci samé a §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními. Proto dovolání v rozsahu směřujícím proti výrokům rozsudku odvolacího soudu týkajícím se náhrady nákladů řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku [bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Dovolání žalovaného směřující proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není tedy podle §236 odst. 1 o. s. ř. přípustné.
Dovolací soud se dále zabýval tou částí dovolání, jíž dovolatel brojí proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž odvolací soud potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 140 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 16 % z částky 140 000 Kč od 23.2.1995 do zaplacení.
V této části není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť ohledně této napadené části rozsudku odvolacího soudu nerozhodl soud prvního stupně ve svém dřívějším rozsudku, který byl zrušen odvolacím soudem, jinak, vyhověl-li opětovně žalobě v rozsahu 140 000 Kč s příslušenstvím.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má v uvedeném napadeném rozsahu, týkajícím se částky 140 000 Kč, po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Je třeba připomenout, že přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní. Z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Jestliže odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný provedl pro žalobce práce jen v rozsahu 20 000 Kč, nepodléhá toto skutkové zjištění, jak výše zdůvodněno, dovolacímu přezkumu. Za tohoto skutkového stavu pak odvolací soud rozhodl po právu, jestliže potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo přiznáno žalobci 140 000 Kč, jakožto bezdůvodné obohacení, které žalovanému vzniklo na úkor žalobce přijetím zálohy na základě smlouvy o dílo, jež zanikla odstoupením.
Nerozhodné jsou námitky dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z neúplných skutkových zjištění, což spatřuje v tom, že odvolací soud se nedostatečně nezabýval otázkou zániku jeho závazku v rozsahu 160 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalobce vzniklého provedením prací žalovaným pro žalobce, a též námitky, že rozhodnutí odvolacího soudu je zmatečné a nepřezkoumatelné. Nedostatečné a neúplně provedené dokazování a nepřezkoumatelnost je sice vadou řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, avšak z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, jestliže dovolatel brojí pouze proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu spočívající v neúplném zjištění skutkového stavu věci a nedostatečném odůvodnění rozsudku.
Rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy v napadeném rozsahu, týkajícím se částky 140 000 Kč, ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání žalovaného není přípustné a podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jej odmítl, jestliže ani v ostatních napadených částek není dovolání přípustné, jak výše zdůvodněno.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 7 775 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění před novelou vyhláškou č. 64/2012 Sb. s ohledem na přechodná ustanovení vyhlášky č. 64/2012 Sb. a zahájení dovolacího řízení a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění), a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 1 615 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 9 690 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 21. listopadu 2012
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu